Článek
Tito vojevůdci se nikdy spolu nesetkali, nemohli si sdělit válečné zkušenosti. Neabsolvovali žádnou vojenskou školu, a přesto byli na válečném poli jedineční.
ALEXANDR VELIKÝ 4. století př.n.l.
Na území dnešního Iráku se v roce 331 př.n.l. utkali v bitvě perský král Dareios s makedonským vojevůdcem Alexandrem. Peršané mají pětinásobnou početní převahu a v čele armády zkušeného vojevůdce. Makedoňany vede pětadvacetiletý vládce Alexandr. Je to geniální válečný stratég, který jde od vítězství k vítězství. V oblasti středomoří dobude Egypt, kde se dokonce prohlásí faraonem, a nově založené město nazve Alexandrií. V další bitvě s Peršany využije Alexandr svoji mimořádnou taktiku a opět vítězí. Dareios si zachrání život útěkem z bitvy. Alexandr je prohlášen králem Asie a niky žádnou bitvu neprohrál. Zemřel v třiatřiceti letech v Babyloně, když jeho říše sahala od Řecka a Egypta až po Indii. Po smrti bylo jeho mumifikované tělo několikrát stěhováno. Dnes není známo, kde skončilo.
ČINGISCHÁN 13. stol.
Jako základ své moci se mu podařilo sjednotit znesvářené mongolské kmeny. Jeho válečná strategie a taktika je dokonalá, krutost nezná mezí. Zajatce nebere, všechny zabíjí. Na koně přivazuje slaměné figuríny, takže jeho armáda vypadá ještě větší. Využívá falešný ústup, inspiruje se taktikou vlčí smečky. Osvědčil se i jeho systém dobývání měst. Obklíčil je kolem dokola a nechal obyvatele vyhladovět.
V taškentském muzeu v Uzbekistánu jsem viděla rekonstruovanou figurínu Čingischána a jeho lučištníka. Oba sedí na mongolských konících. Válečníci i koně jsou drobní a na naše současné poměry připomínají dětské postavy. Je téměř k neuvěření, že Čingischán vojensky dobyl území sahající od Tichého oceánu po Karpaty a Středozemní moře.
Přestože se mongolské výpady zastavily na Moravě, jsou stále i v Čechách památky na znásilňování evropských žen východními nájezdníky. Někteří novorozenci se stále rodí s takzvanou mongolskou skvrnou. Jsou to šedomodré části kůže na zadečku, připomínající modřinu, které jsou naprosto neškodné a časem se samy ztrácejí, a v pubertě se již nedají nalézt. Tyto skvrny jsou u nás vzácné, ale u dětí v Asii a amerických indiánů běžné. Na jejich vzniku má hlavní podíl genetika.
Zdroj informací:
časopis Epocha 8/2017.
