Článek
V květnových dnech si v televizi připomínáme 80 let od konce 2. světové války. Programy jsou pestré, některé vysílány poprvé. Nikde jsem neviděla ani zmínku o českém supermanovi nazývaném PÉRÁK. Ptala jsem se lidí různého věku, zda jim ten název něco říká. Ti osmdesátníci věděli, o co jde, ale téměř všichni mladší rychle odpověděli, že to byl motocykl nebo dětský kočárek. Proto tento článek k připomenutí o fenoménu válečných let v Protektorátu. Podle tehdejších představ českých občanů šlo o mladého muže, který škodil Němcům a byl nepolapitelný. Místo kroků využíval dlouhé a vysoké skoky. Ty mohl uskutečňovat díky silným pérům, která měl přivázány na podrážkách bot. Tyto pružiny mu pomáhaly i přeskočit vlak, tramvaj nebo vysoké ploty. Jedním odrazem se dostal až do třetího poschodí.
Vyprávělo se o něm, že na střeše jedné budovy spustil sirénu, která varovala před náletem. Protiválečný úspěch byl v tom, že dělníci v přilehlé továrně na německé zbraně opustili rychle pracoviště a utíkali do krytu. Výroba se zastavila. Poplašný zvuk sirény se několikrát opakoval. Ráno vidí němečtí vojáci na střeše továrny vyškrábaný nápis v omítce: Byl jsem tu. PÉRÁK.
Mobily nebyly, internet také ne, neoficiální zprávy se šířily „šeptandou“, to je potají ústně. Hodně vypravěčů něco vynechalo, mnoho přidalo. Vznikly tak fámy, že jde o člena odboje, šílence uprchlého z blázince, cizího špiona nebo aktivního sportovce. Množství podobných historek se vyprávělo hlavně ve větších průmyslových městech. Je tam hodně továren, skladišť, dvorků, garáží i železničních tratí. Pérák se pohyboval nejvíce v noci, takže se nedal vyfotografovat, ani poznat.
Jestli byl Pérák opravdový člověk, nebo jen smyšlený hrdina, není dodnes jasné, ale za okupace byl velmi populární jako odbojář. Škoda, že dnes chybí filmové zpracování o jeho skutcích, které by se jistě vyrovnaly činům cizích supermanů.
