Článek
Před pěti dny jsem se schovávala před silným deštěm na kryté autobusové zastávce nedaleko svého bydliště. Přišel tam o holi i náš soused. Náhle tam zastavil s jízdním kolem mladý pracovník hradecké pošty. Mysleli jsme si, že se tam jde schovat. Byl to ale náš velký omyl. Pošťák se zeptal pána, jestli se jmenuje Kopecký a zda má s sebou občanku. Museli jsme vypadat velmi překvapeně a po kladné odpovědi jen s úsměvem prohlásil: „Já vám nesu důchod. Vaše manželka mi vysvětlila, že jste šel pro malý nákup. Tak vás tady hledám, abyste nemusel jít si peníze vyzvednout zítra na hlavní poštu.“ Peněžní transakce rychle proběhla pod stříškou a poštovní doručovatel sedl zpět na kolo a vydal se do deště pokračovat v práci.
Píšu to proto, že se nemusí na poštu jen nadávat, ale že ji lze i pochválit.
