Článek
V době Protektorátu jsme bydleli na vesnici uprostřed lesů ve východních Čechách. Můj otec nám dětem ledacos odpustil, ale zásadně nesnášel lhaní. S mladším bratrem jsme žili v přesvědčení, že stromeček i dárky nosí Ježíšek, kterého nikdo neviděl. Tenkrát smrčky nikdo nekupoval, borovice se nikomu nelíbily. Tatínkové šli prostě do lesa a z náletů uřízli menší stromek, který rodiče doma ozdobili. Ale to my s bratrem jsme tenkrát ještě nevěděli. Až jednou jsem tátu přistihla, jak v malé podkrovní světnici sám smrček zdobí. Pro mne to bylo trapné zjištění, že nám táta vlastně sám lhal, ačkoliv lež z duše nenáviděl.
Stromek vždy stál v arkýři v obývacím pokoji, jehličí z něj záhy opadávalo, vosk ze svíček kapal na dřevěnou podlahu. Já jsem musela několikrát denně lézt pod nejnižší větve, seškrabávat vosk a smetat pichlavý odpad. Dárky mne nikdy nijak mnoho neuchvátily. Stejně to byly předměty nutné denní potřeby, jako například svetr upletený z párané vlny, který strašně kousal. Hračky téměř žádné, jediná přijatelná byla knížka. Klidně bych dárky oželela stejně jako smrček. Nechápala jsem, proč lidé řežou v lese krásné zdravé stromky, nosí je domů, kde rychle uschnou a pak se vyhodí. Později, když jsme již na Ježíška nevěřili, bratr ani já jsme nechtěli smrčky zdobit a za pár dní zase ozdoby sundávat. Připadalo nám to zbytečné. Vždycky jsme měli spoustu výmluv, a když na nás maminka zakřičela, že žádný stromeček nebude, tak jsme volali: „Hurá, konečně budou klidné svátky!“ Byli jsme zklamaní, když stromek stejně někdo ozdobil.
Svoji malou dcerku jsem seznámila s legendou o Ježíškovi, který hodným dětem nosí dárky. Když jí byly asi 4 roky, najednou dostala na Štědrý den teplotu. Neměla žádnou infekci, ani rýmu, bříško ji také nebolelo, ale byla taková nějaká divná, až jsem se jí zeptala, co ji trápí. Její odpověď jsem vůbec nečekala. „Ježíšek přijde a sežere mě, protože jsem zlobila.“ Představovala si ho jako nějaké neznámé zvíře. Štědrý večer jsme přeložili na 10 hod. dopoledne a bylo rázem po strachu i teplotě.
Vnuk Kuba měl též zvláštní představu o Ježíškovi. Usoudil, že jako malý chlapec nemá žádné peníze na nákup dárků pro všechny děti, musí je tedy v obchodě ukrást. Musela jsem se tomu zasmát, ale smích mne rychle přešel. Kuba totiž velmi přesvědčivě rozvíjel svoji teorii hluboce věřícímu nadřízenému jeho maminky.
