Trpká cesta ke štěstí.

Autor. Marie G spisovatel

Trpká cesta ke štěstí.

Příběh matky a dcery, které znali, krutost osudu, ale štěstí našlo cestu k ním.

Přistěhovala jsem se do Londýna, po ukončení vztahu z přítelkyni.

Dělala jsem učitelku malování. Měla jsem uměleckou školu odbor malování a sochařství.

V Anglii jsem ze začátku dělala privátně učení,  tvorba malování a sochařství. Obrazy, co jsem před léty namalovala jsem prodala, dostala jsem slušnou sumu, která mi stačila na život.

Denně ráno i večer jsem ráda jela zaběhat si do parku.

Po každém okruhu jsem musela odpočinout, byla jsem krátce po zápalu plic, ale na sport jsem nezanevřela.

Byl večer a dost horko na tuhle část Anglie, tak jsem si v pul okruhu sedla na lavičku, potřebovala jsem si oddychnout a hlavně občerstvit.

Oproti na lavičce seděla holka na vozíku a vedle ni žena o něco starší ode mě.

Holka měla knihu v ruce a nespouštěla ze mě oči, co mi bylo dost trapné. Něco zašeptala paní vedle ní.

Rozhodla jsem se odejít, když mě holka ohlásila. Prosím, můžete na chvíli k nám?

Netušila jsem, co chtějí, zda nepotřebují pomoc, tak jsem se vrátila a zeptala se co potřebují.

Mladá holka mě ukázala knihu a zeptala se,…to jste Vy, co jste napsali tuhle nádhernou knihu, že?

Souhlasila jsem a potěšilo mě, že vidím číst mou knihu o lidech a jejích komunitách ve světě.

Pak se mi představili. Jsem Jitka a má maminka Petra. Já jsem Eva Marie, ale říkají mi Mary. Krátce jsme si promluvili o knize, pak jsem chtěla odejít, když mě maminka Jitky požádala, zda bych nemohla zajít k nim na kafé anebo čaj. Po uvažování jsem souhlasila.

Tak jsem se s nimi seznámila.

Jen co jsme přijeli k nim, řekli mi svůj příběh života, který nebyl nejlepší, až po delší době si štěstí našlo cestu k nim. Nejdřív začala vyprávět paní Petra.

Pavel a Petra žili v městě poblíž Německých hranic. Pět let se pokoušeli o štěstí mít dítě. Pavel dělal ve fabrice jako řidič vysokozdvižného zařízení.

Petra kuchařka na základní škole.

V poslední čase trpěla nepravidelnou menstruaci, tak se rozhodla navštívit lékaře.

Po pěti letech ji lékař oznámil šťastnou zprávu…budete matka.

Pak se narodila dcerka Jitka, jméno ji dali po babince.

Černovláska po tátovi, ale jasná modrá očička po mamince. Radost zavládla v rodině.

Táta ji říkal … moje italská princezna.

Do šesti let, bylo vše v pořádku, až najednou Jitka začala hubnout. Nejdřív matce navrhli dělat hodně ovoce a zeleniny, nebo ji zjistili problém řídké kostí a se žaludkem.

Jitka moc přátel neměla, byla spíše takový vlk samotář. Byla osvobozená od cvičení, co tátovi moc nebylo po vůli. Chtěl mít z ní sportovkyni. Byla vynikající žákyně. Milovala hudbu a čtení. Zajímala se nejvíc o zdravotnictví a historii. Zvládala při studiu učit se anglicky a německý.

Po ukončení základní školy nastoupila na zdravotní školu. Ukončila ji s vyznamenáním.

Jenže nemoc se hlásila čím dál víc, nedokázala jíst jen vše mleté a to i hodně málo. Její slova… nejsem hladová.

Matka požádala o vyšetření v nemocnici, kde zjistili zúžení přechod jídla ze žaludku, proto často zvracela. Navrhli operaci. Dlouhou dobu léčba trvala, tak nemohla nastoupit na VŠ – kde měla zájem studovat hlavně genetiku.

Matka se o ní starala s láskou, jen táta nějak zanevřel na dceru. Jednoho dne oznámil, že vše prodají a půjdou dělat do Anglie. Jeho kamarád mu nabídl práci ve skladech Teska, kde vydělá o hodně víc.

Proto vybavil prodej domu a všeho zařízení, aby měli dostatek na začátek.

Kamarád mu vybavil ubytování v Londýně, kde měl dělat. Výdělek byl docela dobrý, ale stačil jen na nájem a jídlo.

Jitce se zlepšil zdravotní stav a chtěla studovat na Oxfordu, jenže i když přijímačky složila na výtečnou, nebyli peníze na ubytování, stravu a školné.

Byla moc dobrá, tak ji bylo schválené stipendium.

Petra si našla práci jako uklízečka v jedné restauraci na opačné straně Londýna.

Nebyl to velký plat, ale postačoval na výdaje jak na jídlo a na studium pro Jitku.

Jitka čím dál byla hezčí, hodně posilovala, ale milovala cyklistiku.

Přes prázdniny ráda zajela na stadion si zaběhat a procvičit.

Den byl hezký, ale maminka měla nějaký nepříjemný pocit, proto Jitce řekla, aby dnes zůstala doma.

Jitka se zasmála a její odpověď…maminko buď v pohodě nic se nestane.

Jenže osud mění, co si přejeme.

Cestou na hřiště z vedlejší silnice vyjelo auto, které ji vrazilo do zadního kola a jí odhodilo právě ke směru předbíhajícímu automobilu, co je chtěl předejít.

Prošel jí nohy, pravou měla úplně rozdrcenou a levou zlámanou. Její kosti nebyli tak silné, aby odolali nárazu.

Za malou chvíli přijela policie, zatkla občana z Polska, který byl pod vlivem omamných látek. Jitku odvezli do nemocnice na traumatologii.

Policie hned oznámila matce, že dcera měla nehodu ať přijedou, lékař ji poskytne vše o zranění.

Petra hned volala manželovi, který za malý moment přijel.

Policie oznámila, že dcera nebyla vinná při nehodě, ale řidič, co ji srazil.

Od té doby se změnil jejích život.

Lékař oznámil rodičům, že pravou nohu od kolena museli amputovat, ale levou, že zachrání jsou jen zlomeniny.

Život Petry se změnil. Zůstala doma. Vybavila si volno u zaměstnavatele. Majitel restaurace byl postarší anglický pán, který ji navrhl, že jí nepropustí, ale může mít volno do doby návratu dcerky. Jenže léčba trvala hodně dlouho, tak Petra nastoupila do práce. Majitel se dozvěděl, že je dobrá kuchařka, tak ji navrhl místo kuchařky. Budete dělat vaše speciality, možná získáme víc zájemců o jídlo.

Po práci Petra pokaždé zajela do nemocnice za Jitkou., no ta byla hrozně nešťastná, když zjistila, že nemá jednu nohu.

Petra jí uklidňovala…víš kolik mladých holek žije v pohodě i s umělou nohou.

Bylo štěstí, že Pavel krátce před tím uzavřel životní a úrazovou pojistku pro všechny.

Jenže manželství Pavla a Petry se zhoršilo.

Když se Jitka vrátila domů, zjistila, že táta nesdílí lůžko s maminkou, ale bydlí v jejím pokoji a ona bude s maminkou v místnosti rodičů.

Pak začala příběh vyprávět Jitka.

Náš život se úplně změnil. Maminka začala dělat jen v noci, aby byla se mnou přes den. Byli to těžké chvíle, hlavně, když jsem musela v noci na WC. Zařídila židličku, kterou jsem měla u lůžka, kde bylo možné udělat potřebu.

Jenže to nebylo to nejhorší. Po čase táta oznámil, že odchází do Norska dělat na ropné věže. Ze začátku posílal peníze, abychom měli na nájem, jenže časem to bylo čím dál míň.

Asi po půl roku maminka dostala oznámení návrh rozvodu, kde táta uvedl, že se nehodlá starat o dva mrzáky a nežít ze ženou, která odmítá pohlavně s ním žít.

Maminka byla v koncích.

Já jsem to těžko snášela, chtěla jsem si vžít život. Jenže přijela maminka, hned jen co uviděla léky okamžitě jsem musela zvracet. Bylo to krátce po užití, tak jsem nemusela do nemocnice. Pak mi řekla… dokázali jsme zvládnout zlé věci dovedeme to i teď, už nikdy tohle nedělej. Jsi můj život Jitko.

Čím dál máma byla smutnější, nebo nevěděla, jak platit nájem a léky pro mě.

V práci oznámila, že bude muset ukončit práci, majitelovi řekla vše o životě, co teď zažíváme.

Majitel ji oznámil, …ne zůstanete zde dělat a nastěhujete se ke mně, mám velký dům, žiju sám po smrti mé ženy.

Má restaurace je teď jak vaříte, každý den plná.

Nemusíte se bát, jsem o hodně starší a nejsem zrůda, abych zneužíval Vás a Vaší dcerky život u mě. Také by byl potřebný úklid v domě, nemusím platit uklízečky, budete to mít zaplacený nájem a plat Vám bude vyplácený jak doteď.

Když mi to maminka řekla, navrhla jsem ať s tím souhlasí.

Majitel nám vybavil právníka, co vše zařídil k rozvodu o nic se maminka nemusela starat.

Po čase jsme si zvykli, já také jsem si oblíbila majitele. Byl to hodný pán. Po dvou letech spolužití si našli cestu k sobě, maminka a majitel pán Andrew.

Restauraci se dařilo víc a víc, tak byl klid a pohoda jak v práci, tak doma.

Učila jsem se chodit na berlách, bylo to hrozné, ale pomalu jsem to zvládala.

Jenže neštěstí nechodí po horách ale po lidech. Netrvalo naše štěstí dlouho. Majitel onemocněl, ale pak zařídil sňatek z mojí matkou. Za krátkou dobu zemřel.

Jeho advokát nám oznámil, že vše odkázal mamince.

Máma si našla kuchaře, co uměl speciality různých zemí.

Ona se starala o finance a zabezpečení tovaru. Lidi, co dělali v restauraci, byli hodně spokojený a nestalo se ani jednou, že by si někdo stěžoval. Nápis na restauraci změnila na jméno majitele a jeho manželky, jako poctu.

Bylo pozdě, tak jsem se rozloučila a dala jsem slib, že je budu navštěvovat. Pak jsem také navrhla, že ráda vezmu Jitku do parku, nebo do města, do kina a za zábavou.

Tak jsme zůstali kamarádky, navštěvovala jsem je jak jsem měla, co i jen malou chvilku volno.

Oblíbila jsem si je.

Pokusila jsem se vybavit externí studium na Oxfordu pro Jitku.

Trvalo to delší dobu, ale souhlasili.

Byli jsme šťastné, jak Jitka, také její maminka i já,  Ukončila studium s vyznamenáním.

Mezi tím dostala protézu a učila se chodit. Pomáhala jsem jím oběma jak to šlo. Jitka dobře snášela chůzi s protézou, ale používala berle, aby noha moc netrpěla.

Zlomeniny se krásně zhojili, pak už jsem jen učila Jitku zvládat psychický život.

Byli jsme si hodně blízké, takové skutečné kamarádky i když jsem byla pomalu tak ve věku její mámy.

Jednou mě požádala její maminka, zda bych zůstala s Jitkou na noc, mají velkou objednávku na svatbu.

Bylo to ještě v čase, když neměla protézu.

Souhlasila jsem.

Pak jsme si pouštěli filmy a povídali si o mém psaní. Čas utíkal, tak jsem ji vzala na lůžko.

Najednou mi řekla věci, co dosud nikomu neřekla, ani své mamince.

...Prosím mohu Ti Marie Evo tikat, je to pro mě dost důležité, abych dokázala říct své tajemství.

...V pohodě Jitko, nebudu se cítit tak stará, prosím říkej mi Evo anebo jen Marie. Dobře mě se líbí Evo.

Víš Jitko já od mládí cítím, že mě přitahují víc holky, ale nechtěla jsem to mamince říct a hlavně tátovi. Když jsem viděla krásnou holku, cítila jsem to chvění v bříšku a v noci jsem snila o lásce s holkou. Neznám pocit polibku, chuť rtů a vůni ženy i když mi je pomalu 25. Prosím Evo můžeš mi něco říct o sobě? Jsi hezká žena a proč žiješ sama?

Moc jsem nechtěla říkat o sobě, o mém životě, ale po prosbě jsem ji řekla.

...Jitko, měla jsem partnerku, která mě opustila už před pár lety,  proto žiju sama, abychom nezažila zklamání. Nevadí mi samota, jsem zvyklá a vyhovuje mi.

Je pravda, že ve dvojici se vše líp snáší, či bolest, nebo smutek.

Neboj jednou potkáš lásku, co jí nebude vadit tvá protéza a budeš šťastná.

Teď už spi, já si lehnu v obýváku, kdybys něco potřebovala, nechám otevřené dveře, budu Tě slyšet.

Chtěla jsem ji dát polibek na líc, ale vzala mou hlavu do rukou a dlouze mě políbila.

To jsem nečekala a zrudla jsem.

Jitko, to nedělej, jsem o hodně starší pomalu jak tvá máma, zkazili bychom si přátelství.

… Ne nezkazili, já jsem se do Tebe zamilovala od prvního momentu, jak jsem Tě viděla, hlavně od chvíle, co jsi poprvé byla u nás. Prosím, zůstaň zde se mnou, jenom si položím hlavu na Tvé rámě, abych cítila Tvou hezkou vůni.

Nevěděla jsem co říct. Pak jsem souhlasila. Přivinula jsem si jí k sobě a za malou chvilku jsme obě usnuli.

Po příchodu domů jsem dlouze přemýšlela co dál.

Nechtěla jsem jít k nim, nevěděla jsem, jak se Jitka zachová a já také. Možná bych se cítila dost trapně i když se nic nestalo.

Uplynul týden, když mi někdo zazvonil u dveří.

Málem jsem padla do kolen, když jsem uviděla Jitky mámu u dveří stát. Hlavou mi proběhlo, co asi Jitka řekla mámě. Pozvala jsem ji ze slušnosti dál.

Jen co si sedla do křesla uviděla jsem ji slzy na tváři. Lekla jsem se, co se stalo, tak jsem se zeptala. Co se stalo prosím?

...Evko, prosím neodvracejte se od nás, vidím, jak smutná je zase Jitka a nemějte strach, že bych dělala problém, má dcera se zamilovala do Vás. Vše mi řekla, jak si Vás oblíbila, že nic se nestalo, že nejen bolest a nemoc co jí postihla, ale i to, že se jí líbí víc holky než kluci. Mě by nevadilo, kdybyste byli víc jak kamarádky. Je mladá, potřebuje lásku člověka a tu byste jí Vy mohla dát.

Nemohla jsem najít odpověď. Nedokázala jsem v ten moment ani vydat hlas a něco na to říct. Až po delší době jsem ji řekla. …Vám Petro by nevadil vztah dcery se starší ženou? Vždyť mám pomalu tolik jak Vy.

...Ne nevadil, když uvidím, že má dcera je šťastná a vím, že byste byla hodně dobrá pro ní. Chci zařídit místnost, kde by prováděla své výzkumy, do práce ji nepustím, máme hodně peněz, aby si mohla splnit vše po čem touží. Pročetla jsem také spoustu knih, co má o genetice, možná ji zdědila po manžela rodě, měl bráchu, co měl přítele.

Jitka je přesvědčená, že homosexualita je dědičná, geneticky získaná ne nemoc. Proto se tak zajímá o genetiku. Víte, když jsem ji viděla plakat, proč jí osud dal znát tohle vše, bylo mi do pláču také. Proto jsem za Vámi přijela a prosím pojeďte se mnou k nám, ona neví, že jsem tady. Řeknu jí, že jsem Vás potkala na cestě k nám. Vy jí řeknete, že jste měla moc práce se psaním.

Tak jsem se oblékla a jela s ní.

Když mě Jitka uviděla, byla tak šťastná. Proto jsem jí řekla, že práce mě hodně vzala čas a nemohla jsem přijet.

Objala mě a řekla … já jsem mámě řekla, že jsem se do tebe zamilovala, nezlob se na mně. Nechci Tě ztratit Evko. Vím, že osud chtěl abych tě poznala.

Nevěděla jsem co odpovědět, jen jsem ji políbila na líc.

Petra přinesla kafé, omluvila se, že musí do restaurace něco zařídit, ale, že za chvíli přijede.

Když odešla, poprvé jsem Jitku políbila a slíbila, že budu zde pro ní napořád. Její polibky byli dlouhé.  Po dlouhé době jsem se cítila, že mě někdo má ráda.

Pak jsem se jí ptala, jak si představuje zařízení místnosti pro výzkum. Vše mi vysvětlila, že psala jedné společnosti, co by vše zařídili a Výzkumní ústav by jí umožnil vše na výzkum, který chce provádět doma.

Tak jsem ji slíbila ve všem pomoct. Já jsem zase řekla na oplátku, chci, abys mi dělala kritika, co píšu. Pak přijela její maminka a vše jsme jí řekli jak budeme vše společně dělat.

S Jitkou jsem bylo pomalu každý den. Když bylo vše dodělané, navrhla mi Petra, s kterou jsme si pak tikali, abych se přestěhovala k nim. Nejdřív jsem přemýšlela, zda to bude vhodné, věděla jsem, že bych se mohla sblížit v Jitkou mnohem víc.

Ale pak jsem dala souhlas.

Jak jsem myslela, tak se stalo. Jitka si mě získala po všech stránkách. Zůstali jsme víc jak kamarádky. Naučila jsem se zase milovat člověka.

Někdy se stalo, že Petra nás nenechala dělat v noci, když jsme měli něco nedodělané. Pořád slyším … Je čas na spaní, nic Vám neuteče.

Konečně nastal čas na dovolenou. Společně s Petrou a jejím přítelem, který byl v její restauraci šéf kuchař. Byl to fantastický a zábavný člověk, kterého jsme si i my dvě oblíbili.

Já a Jitka jsme si užívali život společného partnerství.

Osud nám dopřál štěstí, za které jsme obě byli vděčné.

Po roce se ale stalo, že přijela nečekaná návštěva. Přijel táta, že lituje, co vše udělal, zda bychom ho nevzali zpátky. Petra mu odpověděla, nic pro nás nejsi, my dvě jsme vše zvládli a jdi tam odkud si přijel. Mám partnera a má dcerka také. Nejsi zde vítaný, proto nikdy nepřijeď do našeho domu.

Na to mu Jitka řekla, teď jsi Ty ten žebrák, co si řekl mámě u rozvodu. Nikdy Tě nechci vidět. Karma Ti jen vrátila, co si zasloužíš.

Po jeho odchodu jsme byli opět šťastné, že osud mu to vrátil a nám dal poznat lásku a pohodu.