Článek
Dovolte mi představit hlavního hrdinu příběhu. Izaak Mottl neboli Zak, 10letý trpasličí drsnosrstý jezevčík v barvě divočáka, který donedávna žil velmi aktivní a pestrý život s námi a jeho čtyřletou dcerou v domě se zahradou. Posledních 14 dní nám začal dělat Zakouš starosti. Radost ze života se vytrácela, spíš než vyštěkávání ptáků nebo kolemjdoucích polehával, chodil pomaleji a na jeho očích spolu s třesem celého těla bylo evidentní, že ho něco bolí. Pojali jsme podezření, že ho trápí bolest zad a vyrazili na veterinu. Paní doktorka ulevila Zakovi od bolesti injekcí se slovy, že pokud by se jeho stav nezlepšil, měli bychom navštívit specialistu ortopeda. Tuto variantu jsem hlasitě a dost rezolutně odmítala s tím, že věřím, že to nebude potřeba.
Byla, bohužel. O dva dny později začal Zak padat, jako by ho jedna polovina těla přestala úplně poslouchat. Neváhali jsme tedy a vyrazili na specializované pracoviště, kde už vše šlo ráz na ráz.
Narovinu, bez obezliček a jakéhokoliv nátlaku nám byla představena nabídka vyšetření, potencionální operace a následná péče. Vyčísleno jak penězi, tak délkou trvání samotné rekonvalescence. Neváhali jsme ani vteřinu, neboť ctíme to, že jsme zodpovědní za to, co jsme si k sobě připoutali.
Domluvili jsme tedy termín CT vyšetření, na jehož základě se rozhodlo, že je potřeba chirurgická intervence v oblasti meziobratlových plotének krční páteře (C3 – 4). Vyhřezlé ploténky utiskovaly míchu. Nález byl chronický a smutným faktem bohužel je, že jezevčíci k němu mají dispozice. Zaka už si v psí nemocnici nechali.
Čtyři dny nejistoty, obav a strachu. Návštěva maroda po operaci nám byla nabídnuta, ale s lékařem jsme se shodli, že by mohla být kontraproduktivní. A tak jsme vydrželi s každodenními telefonáty od operatéra. Upřímně, ocenila bych stejnou starostlivost a péči v našem zdravotnictví.
Aktuálně jsou to 3 týdny a 3 dny od operace. Zakouš sice ještě nechodí, ale každým dnem dělá miniaturní pokroky, ze kterých se celá rodina radujeme. Náš celodenní program spočívá v posilování všech nohou, koordinačních cvičeních na balančních podložkách, neustálé stavění na všechny 4 a pokusy o chůzi – prozatím s námi spolupracují pouze zadní, ale víra nás neopouští, i když trpělivost občas ano. Pravidelně absolvujeme psí fyzio, po kterém stoprocentně víme, že Zak bude pěkně spát.
Tak nám držte palce, abychom co nejdříve mohli vyrazit s našimi psími kamarády na čmuchanou do lesa.
