Článek
Na pražské konferenci reVize Česka prezident Petr Pavel prohlásil, že pokud se národní měna stává překážkou rozvoje země, je třeba se s ní rozloučit. Podle něj by euro Česko přiblížilo ke stolu, kde se přijímají rozhodnutí v EU, zatímco bez něj země zůstává „za dveřmi“ a pak se jen vyrovnává s již hotovými rozhodnutími.
Premiér Andrej Babiš reagoval téměř obratem — už druhý den po jednání vlády označil přechod na euro za „další ztrátu suverenity“ v rámci EU a dodal, že v eurozóně rozhodují velké státy, zatímco ostatní jsou tam „do počtu“. Vláda ve složení ANO, SPD a Motoristů, sestavená po volbách v roce 2025, se koruny vzdávat neplánuje: začátkem května Babiš oznámil, že kabinet dokonce ukončuje každoroční přípravu zprávy o připravenosti země na přijetí eura — praxi, která se dodržovala řadu let.
Závazek bez termínu
Česko se právně zavázalo přijmout euro již při vstupu do Evropské unie v roce 2004, smlouva však žádný konkrétní termín nestanovuje. Aby země mohla vstoupit do eurozóny, musí projít mechanismem směnných kurzů ERM II a splnit maastrichtská konvergenční kritéria — podle hodnocení Ministerstva financí a České národní banky Česko v roce 2024 neplnilo dvě ze čtyř požadovaných kritérií. Poslední společný dokument příslušných institucí přímo doporučil vládě prozatím nestanovovat cílové datum vstupu do eurozóny.
Okruh zemí bez eura se mezitím nepřetržitě zmenšuje. Od 1. ledna 2026 zavedlo společnou měnu Bulharsko, a euro tak nyní používá 21 z 27 členských zemí EU. Mezi státy, které vstoupily do Evropské unie v roce 2004, si vlastní měnu dosud drží jen Česko, Polsko a Maďarsko.
Argumenty „pro“
Zastánci eura — a není to jen prezident Pavel — zdůrazňují především ekonomickou logiku. Podnikatelské svazy už roky žádají vládu, aby alespoň naznačila orientační termín: podle průzkumu PwC mezi řediteli českých firem téměř 70 % očekává pozitivní dopad eura na vlastní byznys, především díky odstranění kurzových rizik a transakčních nákladů v obchodu s eurozónou, na kterou připadá podstatná část českého exportu. Opoziční TOP 09 k tomu přidává argument o potenciálně levnějších hypotékách a nižších úrokových sazbách, a její předseda na sociálních sítích sarkasticky podotkl, že Česko „dohání“ i Bulharsko — zemi, kterou ještě nedávno bylo zvykem považovat za ekonomicky slabší.
Argumenty „proti“
Odpůrci uvádějí neméně závažné důvody. Kromě tradičního argumentu o ztrátě měnové suverenity a kontroly nad vlastní měnovou politikou, který opakovaně zmiňuje Babiš, ekonomové upozorňují na zkušenost zemí, které euro již zavedly. Slovenský příklad — Slovensko přijalo euro v roce 2009 — ukazuje nejednoznačný obraz: členství v eurozóně zemi nechránilo před fiskální nezodpovědností a inflace tam patří k vyšším v eurozóně. Ekonom Lukáš Kovanda upozorňuje i na čerstvější případ Bulharska, kde Evropská komise zahájila proti zemi řízení pro nadměrný rozpočtový deficit už několik měsíců po zavedení eura. Zastánci zachování koruny varují před tzv. morálním hazardem: státy eurozóny se mohou ke svým dluhům chovat méně odpovědně v očekávání, že v krizové situaci pomohou silnější ekonomiky bloku, především Německo.
Co říká veřejné mínění
Navzdory tlaku podnikatelů a vyjádřením prezidenta zůstává česká společnost vůči euru trvale skeptická. Podle průzkumu CVVM je podpora přechodu na euro výrazně menšinová: pro euro se častěji vyslovují muži než ženy, studenti a lidé s vysokoškolským vzděláním — mezi posledně zmíněnými dosahuje podpora 44 %, zatímco mezi lidmi bez maturity jen 20 %. Podle různých měření Eurobarometru z posledních let se podpora pohybuje v rozmezí 25–45 %, čímž jsou Češi jedněmi z největších euroskeptiků, co se týče měny, v celé Evropské unii. Vztah k samotnému členství v EU je přitom mnohem vřelejší: s členstvím je spokojena nadpoloviční většina občanů, proti je jen necelá čtvrtina až třetina.
Zajímavé je, že podpora eura se výrazně shoduje se stranickými preferencemi: voliči proevropsky orientovaných stran — Starostů, TOP 09, Pirátů — častěji podporují rychlejší přechod, zatímco příznivci ANO, SPD nebo Motoristů jsou převážně kategoricky proti.
Co dál
V nejbližší době nelze očekávat žádné praktické kroky směrem k zavedení eura: vládní koalice nemá politickou vůli ani formálně zahájit proces, a společenská podpora zůstává příliš nízká, aby si některá strana dovolila z toho udělat předvolební téma. Debata, kterou otevřel Pavel, má spíše symbolický význam — ukazuje, jak hluboký je rozkol mezi ekonomickou logikou (byznys, část expertů, prezident) a politickou realitou (vláda, většina voličů). Nejbližší horizont, který zmiňují opoziční politici, jsou roky 2029–2030, ale i tato data sami označují za příliš optimistická.
Pro čtenáře, kteří Česko sledují zvenčí, je tento spor zajímavý i tím, že je zrcadlem širší otázky: do jaké míry jsou středoevropské země, které vstoupily do EU po roce 2004, ochotny vzdát se části suverenity ve jménu hlubší integrace — otázky, která tak či onak stojí i před Ukrajinou na její cestě k evropskému společenství.
