Článek
Život ve vířivce, na stole pečená husa, v pozadí Eiffelovka. Podle malůvek to mohla být i pečená kachna, ale ani ta není pro důchodce k zahození. Který senior by nejásal? Sice nám přidali, ale pečených hus, vířivek a výletů k Eiffelovce jsme se zatím nedočkali. Jako obvykle už moc nechybělo, ale na Babiše si počkala demokraticky zvolená pětikoalice, Je to zvláštní, za konci vizionářů stála vždy demokracie. Kdyby Andrej Babiš byl diktátorem, prostě by ty husy a vířivky nařídil a basta.
Není to poprvé. Jsme generací prosr….ných příležitostí. Před šedesáti lety Nikita Chruščov slíbil naší generaci život v komunismu. Už minimálně dvě generace v něm dnes mohly žít. Pro nejmladší připomeňme , že v komunismu by už nebyly peníze a každý by dostával vše, podle svých potřeb. Pokud by pro kohokoliv byly životní potřebou pečené husy či vířivky, měl je mít. Ale pozor, ani v komunismu to nebylo zadarmo. Každý by musel dobrovolně chodil do práce a podle svých schopností tam mačkat knoflíky. Žádné krumpáče, lopaty a věčné handrkování tripartity o minimální mzdu.Vedle nás důchodců už mohla zakrátko žít v komunismu i generace Husákových dětí, dokonce i Kalousek, co ví, že nebude na jejich i jeho důchody.
I Chruščov už byl krůček ke komunismu, ale také nebyl žádný diktátor, aby mohl nadekretovat komunismus direktivně. V roce 1964 byl demokraticky sesazen. Ano Sovětský Svaz, jak jsme se tenkrát učili, byl nejdemokratičtější zemí na světě.
Také československý prezident Antonín Novotný byl vizionář a do roku 1971 slíbil v otevřeném dopisu pracujícím vyřešit bytový problém. Dneska se to slibuje coby dostupné bydlení. Také Antonín Novotný (před gen,v.v. Pavlem světově uznávaný jako největší fešák mezi hlavami států) byl po lednu 1968 demokraticky sesazen. Být Novotný diktátorem, mohli jsme mít všichni nový byt. Ale socialistické Československo, jak jsme se učili ve škole bylo po SSSR druhým nejdemokratičtějším státem na světě. Dneska žijeme na ubytovnách a fantazírujeme o sociálním bydlení. Škoda, piráti by se dneska bydlením nemuseli zabývat a měli by více času na digitalizaci zeměkoule.
Růžově to nevypadá ani s důchodovou reformou.. Není to tak dávno, kdy nám o té minulé hezky vyprávěl každý večer v televizi pan profesor Potůček. Jestli pak ten hodný člověk ještě žije? Ale tak zlé to snad nebude. Ameriku objevila i poslední garnitura důchodových reformátorů s paní profesorkou Nerudovou. Tentokrát by měla být spravedlivá.
Nám důchodcům nepřejí ani pilíře demokracie, parlament a senát, mnozí poslanci a senátoři stále reptají, kde by se na to vzalo. Přitom sami letitě žijí v komunismu. V parlamentní kantýně se prakticky zadarmo cpou pečenými husami a do práce chodí mačkat knoflíky a ještě jako bonus dostávají zaplaceno. Ano, komunismus není jen o pečených husách, je náročnější, než si volení zástupci lidu mysleli. Mnozí potom mačkají vedle, někteří nemačkají vůbec, jiní často ze spaní. Babišovi se vyčítá, že chce stát řídit jako firmu, sami ho ale řídí mačkáním knoflíků v parlamentu. Chruščov by měl radost, komunismus už vlastně v naší zemi je, zatím ale ne pro všechny.
Krajské volby jsou před námi a letmý pohled do kandidátních listin a programů napovídá, že se nám mimo vizionářů nikdo jiný nenabízí. Dokonce i napříč politickým spektrem. Jenomže tu máme stále demokracii a velké vize tu znovu demokraticky zaříznou poslanci a senátoři. Svůj komunismus si nedají vzít. Nezbývá, než jít znovu k urnám a demokraticky rozhodnout. Bez vizionářů by to byla nuda. I když opatrně! Po svržení posledního velkého vizionáře prezidenta Antonína Novotného sem vpadlo hned pět vojsk. To by nám po koronaviru ještě chybělo.
