Článek
Erotické salony obvykle nehledají své pracovnice pomocí oběžníků. A už vůbec ne těch s razítkem Přísně tajné. Výjimkou potvrzující toto pravidlo se na konci 30. let minulého století stává Salon Kitty v berlínské čtvrti Charlottenburg. „Hledají se ženy a dívky, které ovládají více jazyků, jsou inteligentní, nacionálně smýšlející a kromě toho i mužné,“ stojí v něm. Poslední zmiňovaná vlastnost není uvedena náhodou. Inzerát totiž sepsala nacistická kontrarozvědka Sicherheitsdienst (SD) a skutečným posláním dívek má být špionáž.
Teď menší úkrok zpátky. Nacisté do Salonu Kitty pronikají v roce 1939, ale „nejstarší řemeslo světa“ se tam provozovalo už řadu let předtím. Kdo je dáma z jeho názvu? Jmenuje se Katharina „Kitty“ Schmidtová a její podnik se zaměřuje na klientelu z řad velkých průmyslníků, zahraničních diplomatů a vysoce postavených státních úředníků.
Pánem nejluxusnějšího berlínského nevěstince byl Walter Schellenberg. Jeho oficiální „madam“ ve filmu z roku 1976 ztvárnila Ingrid Thulinová
Schmidtová projevuje nespornou prozřetelnost, když se peníze ze svého podnikání snaží ukrýt v zahraničí. Ale právě to se jí stane osudným. Dělá to od roku 1933, kdy se moci v Německu chopí nacisté a hotovost ze Salonu Kitty začne proudit v bagáži uprchlíků do Velké Británie. Když se 28. června 1939 sama pokusí za nimi vydat, v Nizozemsku ji lapí příslušníci výše zmíněné SD.
Buď s námi, nebo koncentrák
Během výslechů zaujme ambiciózního operativce Waltera Schellenberga, který o ní dá echo Reinhardu Heydrichovi, vládci SD. Ten dostane nápad, jak využít Salon Kitty pro své „čmuchalské“ spády. Třetí říše – jako každý totalitní systém – totiž stojí a padá se schopností držet na uzdě každého jakkoli nespoutaného jedince. K tomu se hodí i kompromitace nebo vydírání. Jak se říká in vino veritas, alkohol rozvazuje jazyk a obnažuje i skutečné vnitřní rozpoložení zájmové osoby. V podniku „madam Kitty“ poteče proudem, o zbytek vyzvědačské práce mezi jeho exkluzivní klientelou se postarají vyškolené prostitutky, rozhoduje Heydrich. Schmidtová nemá moc na výběr, odmítnutí by znamenalo odjezd směr koncentrační tábor…
Devět místností salonu je na náklady SD přepychově rekonstruováno, instalované odposlouchávací přístroje obsluhuje pět techniků ukrytých v suterénu. Provoz řídí přímo Schellenberg, který vymyslí i vstupní systém na „tajné heslo“, to aby zvýšil atraktivitu svého špionážního bordelu. Při intimních radovánkách je zachycen třeba Galeazzo Ciano, ministr zahraničí fašistické Itálie, nebo eso tankových sborů Sepp Dietrich, který si na jednu noc objedná dvě desítky společnic. Lesbické hrátky zde sleduje ministr propagandy Joseph Goebbels, byť to odporuje jeho oficiální doktríně brojící proti všem „sexuálním zvrácenostem“. Na údajné inspekční cesty sem vyráží i Heydrich, ale v jeho případě musí být pochopitelně všechny mikrofony vypnuty.
Provoz Salonu Kitty v roce 1942 ukončila puma z britského bombardéru a nepřímo také smrt jeho ideového tvůrce Heydricha při atentátu v Protektorátu Čechy a Morava. Námět tohoto příběhu už vydal na několik knih, dost kontroverzním způsobem ho zpracoval také italský režisér Tinto Brass ve snímku Salon Kitty z roku 1976. A že podle autorů bestselleru The Madam and the Spymaster prý sexuálně zanedbávaná Lina Heydrichová otevřeně flirtovala s podřízeným jejího manžela Schellenbergem, a ten vůbec nebyl proti? Tak to už je „erotický guláš“ pro úplně jiný článek!
Seznam zdrojů:
https://en.wikipedia.org/wiki/Salon_Kitty
https://crimereads.com/salon-kitty-berlin-wwii-espionage/
https://nypost.com/2023/07/29/nazi-era-brothel-salon-kitty-was-bugged-to-spy-on-its-guests/
