Článek
Legenda o mučednici
Svatá Dorota se narodila ve 3. nebo 4. století n. l. a pocházela z Césareje, města v Malé Asii. Byla vychována v křesťanské rodině a zaslíbila se Kristu. Proto také odmítla svého nápadníka, nevěřícího krále Apricia, který ji nutil vzdát se víry. Když Dorota odmítla, král nařídil, aby byla mučena. Nepomohlo přemlouvání, nepomohlo mučení; Apricius dal Dorotu stít. Při cestě na popraviště projevila Dorota radost z očekávání nebeské zahrady plné květin a ovoce. Protože byla zima, úředník Theofil se Dorotě vysmál a žertem ji požádal o to, aby mu plody poslala. Vzápětí se objevil anděl se třemi růžemi a jablky a podal je Theofilovi. Tyto dary úředníka přesvědčily o boží existenci. A protože přijal víru, byl ještě týž den popraven.
Svátek sv. Doroty
V občanském kalendáři slaví Dorota svátek 26. února, připomínka její mučednické smrti ovšem připadá již na 6. únor. V 7. století n. l. začali Dorotu uctívat římští katolíci a ve stejné době se také začala šířit legenda o její smrti. Patří do skupiny čtrnácti svatých pomocníků a také do skupiny zvané Quattuor Virgines Capitales - Čtyři panny hlavní, vynikající.
Ve 14. století ji malíři často zobrazovali s růžemi a ovocem. Může být také vyobrazena s košíkem ovoce či květin či s růžovým věncem na hlavě. Je považována za ochránkyni květinářů a zahradníků, někdy též bývá patronkou nevěst, novomanželů, horníků, pivovarníků a také pomocnicí při smrtelném zápase.
Lidové hry
Obchůzkové hry, vzniklé na motivy příběhu umučení sv. Doroty, mají svůj původ ve středověku a raném baroku. Například na Valašsku byly tyto hry rozšířené až do poloviny 20. století. Nejprve ji hráli dospělí a jednalo se o skutečná divadelní představení. Postupem času se hry zhostily děti a mládež; říkalo se „chodit s Dorotou“. Sehráním legendy často získávala mládež dary v podobě potravin a později i peněz. Obchůzkové hry se konaly začátkem února, někdy však mohly začít i v polovině ledna a končit až týden po svátku sv. Doroty.
K postavám lidové hry náležela samozřejmě sv. Dorota, král, kat, čert, anděl, případně Theofil, králův služebník i další postavy. Scénky znázorňovaly Apriciovy návrhy k sňatku, Dorotino odmítnutí, její mučení a následnou popravu a nakonec potrestání krále: většinou byl odnesen do pekla. Vystoupení měla různou délku, části textů byly i zpívané, celou hru většinou rámoval společný zpěv Byla svatá Dorota pobožného života. Cizokrajná jména děti často komolily, proto se můžeme setkat kromě Apricia také s Fabriciem, Africiem, Fabrinciem nebo i Sapriciem.
Zdroje:
VONDRUŠKOVÁ, A.: České zvyky a obyčeje. Praha: Albatros, 2004.
https://encyklopedie.idu.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=3994:hra-o-svate-dorote-2&catid=81:dila&Itemid=118&lang=cs
Webové stránky České zvyky: Svaté nebe - sv. Dorota a legenda o růžích
