Článek
Pondělní předpověď nelhala. Je pravda, že nezačalo pršet přesně ve 12:00, ale až v 15:00 odpoledne, nicméně už od rána bylo zataženo, chladno a foukal silný vítr.
Pláž, bazény, moře a později i promenády zely prázdnotou. Osiřelá lehátka, složené deštníky - všechno působilo velmi smutně.
Naplněná naopak byla všechna dětská hřiště, haly, jídelny, a dokud nezačalo pršet, tak také ulice. Ty jsou tady plné stánků s různými dárkovými předměty, kyblíky s lopatkami, ozdobami do vlásku, čepicemi, kořením a dalšími typicky dovolenkovými záležitostmi.
Černé moře prý svůj název získalo proto, že když na něj nesvítí slunce, je temné jako noc.
Dopoledne jsme si zabraly jeden z opuštěných plácků na pláži a ještě jsme si troufly stavět bábovičky a hrát si na plážovém hřišti. Později jsme si vzaly to nejteplejší oblečení, které máme - dlouhé kalhoty, svetry a bundy nefučky a vyrazily jsme po promenádě. Je pravda, že dětské hřiště je tu, co by 100 m a pokaždé obsahuje jiné prvky, a tak je, co objevovat.
Později ale začalo krápat, potom hustě pršet. Mladší dcera ovšem nic z toho nevnímala, jelikož usnula v kočárku, a tak to nejhorší zaspala. Starší vyrazila do dětského klubíku, kde shodou okolností úplnou náhodou trénovaly děti představení na večer místo mini diska, a proto měla o zábavu postaráno. Naučila se jeden indický, jeden německý a jeden řecký tanec a večer s naprostým klidem vše předvedla hotelovým hostům. Holt lvice se nezapře.
V úterý už předpověď ukázala trošku příznivější tvář. Sice slibovala jenom 24, ale nemělo pršet. Byly jsme předem domluvené s jedním z místních taxikářů - sympatickým postarším pánem s vozem, který je vzadu uzpůsobený pro děti, že pro nás v 9:00 přijede k hotelu a vyrazily jsme na výlet. Měly jsme v plánu navštívit mys Kaliakra, jenž je od Albeny vzdálený asi 50 km a na jehož cíp vidíme z pláže. Dá se poznat bezpečně, protože cesta k němu je lemovaná celou řadou větrných elektráren, jejich točící se hlavy ční do dálky.
Pan taxikář přijel na čas a byl to opravdu velmi milý a vstřícný pán. Byli jsme předem domluveni na ceně a na tom, že nás odveze na Kaliakru, počká na nás, dokud si útesy neprohlédneme, načež nás převeze do nedalekého Balčicku. Původně jsme myslely, že půjdeme i do tamních vyhlášených botanických zahrad a až potom nás taxi ještě převeze do centra letoviska, nicméně nakonec jsme probádaly jenom centrum Balčicku, protože mladší dcerka už měla výletování dost.
Mys Kaliakra je úzký výběžek do růžova zbarvených skal, který je cca 2 km dlouhý a je označovány za nejromantičtější místo bulharské riviéry.
Cesta tam a zpátky stojí taxíkem 200 leva, zatímco obousměrná jízda do Balčiku (cca 15 km) vyjde normálně na 90 leva. Když jsme to udělaly naším způsobem, tak jsme se dohromady dostaly na 245 leva, což není špatné, protože oficiální výlet s cestovní kanceláří by vyšel mnohonásobně dráž. Do Balčiku sice jezdí ještě levněji autobusy, ale nijak pravidelně a zastávka je od hotelu značně daleko. Na Kaliakru veřejná doprava vůbec nevede.
Navíc jsme opravdu byly paními svého času, měly jsme na pana taxikáře telefonní kontakt a všechno proběhlo podle našich představ. Dobře se s ním povídalo a když jsme jely od útesu a mladší dcerka byla trošku nevrlá, tak byl navíc tak hodný, že zastavil a u místního zelináře ji utrhl pár kousků hroznového vína, což jí uklidnilo, takže super.
Když jsme se ptaly místních průvodců, jestli by nám mys doporučili, tak říkali, že tam toho moc k vidění není. Na internetu jsem také dohledávala informace, ale zase tolik jich nebylo. Někteří lidé byli nadšení, jiní sdíleli své zklamání, nicméně my máme přírodu a vyhlídky rády, a tak jsme si řekly, že to zkusíme. Něco nás tam vnitřně táhlo.
Ráno jsme se s vidinou 24 stupňů a vědomím, že míříme na patrně větrné útesy, teple oblékly - dlouhé kalhoty, v taškách svetry a bundy, ale nakonec jsme musely vyhrnovat rukávy i nohavice, jelikož svítilo slunce a bylo neskutečné horko.
Vstup na mys stojí 6 euro pro dospělou osobu. Zastavili jsme na poměrně velkém parkovišti, odkud jsme pokračovaly po upraveném chodníčku dál na výběžek. Míjely jsme antické vykopávky. Na místě dokonce pracovali archeologové. Ti si napřed ve stínu dávali svačinu, ale hned potom opravdu poctivě pod tíhou paprsků a před očima všech turistů prohledávali rozvaliny ze 4. století snad s nadějí, že naleznou další upomínku na zašle věky.
Na každém kroku se nám naskýtaly nádherné výhledy na Černé moře, vzduchem se nesly libozvučné tóny harmoniky a většina cesty byla schůdná i s kočárkem. Až téměř v úplném závěru, kde se schází po takovém kamenném chodníčku směrem k restauraci, jsme se musely rozdělit. Dál jsem pokračovala jen já a starší dcera. Míjely jsme muzeum, fotily se v jeskyni a úplně na konci jsme zdolaly příkré schody k famózní vyhlídce na moře a bárky.
Pan taxikář čekal. Bylo vidět, že zná tamní trhovce, s nimiž klábosil. Potom nás vezl krásnou krajinou zpátky do Balčiku. Viděli jsme pole s paprikami a rajčaty, slunečnice a opravdu velké množství větrných elektráren. Silnice jsou tu pěkné, relativně široké a udržované. Kromě bulharských značek jsme potkávali hodně aut z nedalekého Rumunska.
Balčik je půvabné malebné městečko s úžasnou atmosférou. Najdete v něm všechno od ultramoderních podniků přes historické budovy, pyšní se dlouhou promenádou a takovými malými intimními plážemi, několika moly, celou řadou osobitých restaurací a obchůdků. Určitě je velmi hezké se v něm projít večer a přestože nejde zatím o tak známé letovisko jako třeba Albena, může být zajímavé tam i najít ubytování.
Holky měly hlad, a tak jsem jim zakoupila něco malého v místním Carrefouru, který má skoro stejné ceny jako u nás. Pohrály si s koťátkem, byly jsme se podívat na mole a později jsme se vrátily k nám do Albeny. Míjely jsme přitom v kopci nad Balčikem tamní botanickou zahradu, vybudovanou u letohrádku rumunské princezny Marie, o níž jsem slyšela, že je velmi pěkná, obzvlášť teď v létě, kdy je vše rozkvetlé a kterou bych určitě doporučila všem, kteří mají trošku větší ratolesti.
V Albaně už potom bylo teplíčko, tudíž zbytek dne jsme strávily na pláži. Moře bylo naprosto průzračné, modravé a zdobily ho vlny skákací i houpací, což holky od koupání neodradilo.
No a co se dnešního dne týká, tak bylo určitě kolem 30 stupňů. Celý den se dalo koupat, večer byla pěnová párty i mini disco, tudíž Albena žije.
Dopoledne jsem se byla s menší dcerkou podívat na zvířátka v místní mini zoo. Zařízení se jmenuje Králičí zahrada a leží vedle Dinoparku. Je to takové menší ohraničené místo, kam se za poplatek může vejít a normálně by se dalo vzít i nějaké krmení. Jsou tam králíčci, kozy a koníci, ale byť bylo na internetu napsáno, že zahrada funguje od 10:00, tak ani v 11:30 nikdo nepřišel otevřít. Nám ale stačilo sledovat chlupáče zvenku.
V podvečer jsme vyrazily na další průzkum. Za 1 leva na osobu se totiž dá do horní části střediska vyjet po jezdících schodech. To bychom nebyly my, abychom to nezkusily. A výhledy taky stály za to.
Tak snad budou ráno zase rackové navozovat svým smíchem dobrou náladu.
