Článek
Na Rhodu mají v průměru 300 slunečních dní, což vysvětluje, proč se mu říká „Ostrov slunce“. A možná to je jeden z důvodů, proč se mi v poslední době v paměti jeho návštěva tak intenzivně vybavuje, neboť mám takový dojem, že v Čechách vyleze sluníčko s bídou v těch zbylých 65 dnech, kdy nesvítí nad řeckou kráskou.
Vzpomínám si třeba na to, jak jsme si s mamkou vypůjčily mini bílé autíčko, tehdy ještě bez kamer, posilovačů řízení a s typicky „jetými“ brzdami a přes čertstvě budovou dálnici (kde často měly na povrchu jen značnou vrstvu suchého bláta a kamení) jsme vyrazily do oblasti Prasonisi, abychom si užily pohled na místo, kde se slévají dvě zcela odlišné vody - Středozemní a Egejské moře.
Na skalnatý výběžek nad plážemi, odkud se celá scenérie nejčastěji fotografuje, naše autíčko sice nevyjelo, podlamovala se mu totiž kolena na písku a výjezd na něj byl moc strmý, i tak jsme si výlet užily a když jsme pustily všechny ty teréňáky a vyškrábaly se na kopec pěšky, naskytl se nám obrázek vskutku majestátní. Na jedné straně divoké vlny a jásající surfaři, na druhé pohoda, klídek, závětří, a tedy čvachtající se a opalující se turisté, jejichž řady jsme pak rády rozšířily.
Na mysli mi také občas vytanou naše denní i noční výpravy do hlavního města, jež je samozřejmě zapsané na seznamu UNESCO. Člověk rozumí, že se jednalo o jedno z největších obydlených sídel středověké Evropy. Vždyť tam stával jeden z divů světa - Rhodský kolos.
Malá socha, která jej dnes připomíná, je svým způsobem směšná oproti té původní - obřímu bronzovému vyobrazení boha Helia, jež měřil přes 30 metrů a který rozestoupen vítal lodě připlouvající z dálav do přístavu. Škoda, že jej v roce 226 př. n. l. zničilo zemětřesení.
Stále však ve městě zůstala řada dalších památek včetně Paláce velmistrů, útulných kostelíků a navíc jej zahaluje jen těžko popsatelná atmosféra - přišlo mi, jako by snad i uprostřed léta byla taková vánoční. Lehce slavností, plná světel, vůní, očekávání a společenského souznění.
A pak tu byl Lindos. Jely jsme do něj autobusem a pohled na město z horní silnice byl skutečně mimořádný. Paprsky se do bílých zdí domků vpíjely jak o závod a všude kolem nás se rozprostírala jakási mlha z toho, jak se horko odráželo od asfaltu, písku, kamenů, keřů, hladiny…
Mnozí turisté jezdili na vršek k hradu v Lindosu na oslech.
My jsme se lopotily úzkými uličkami samy, a když došel stín a dech, otočily jsme se a snah jsme zanechaly. Myslím, že tehdy na slunci bylo určitě kolem 50 stupňů. Ten výstup mám tedy stále na bucket listu.
Co jsme si ale ujít nenechaly, to je tzv. Údolí motýlů (Petaloudes). Taková motýlí zoo, kde jsme mohly během cca 5 km dlouhé procházky zeleným údolím při lehkém šumění drobné říčky pozorovat tisíce místních přástevníků kostivalových.
A samozřejmostí bylo vynikající frappé, gyros a teplé průzračné moře. Prostě balzám na duši.
Pokud budu mít někdy příležitost, ráda bych se na Rhodos vrátila. I pro děti je to rozhodně dobrá volba, tudíž to možná bude dřív, než vůbec doufám.
A co Vy? Jaký řecký ostrov byste si rádi zopakovali?
Anketa
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/%C3%9Adol%C3%AD_Mot%C3%BDl%C5%AF
https://www.turistika.cz/mista/lindos-hrad-byzantsko-johanitska-pevnost/detail
