Článek
Úryvek:
„Ozvalo se druhé zvonění a hned po něm bylo slyšet, jak tam venku tahají zavazadla, nastal hluk, zazněl křik a smích. Anně bylo zcela jasné, že nikdo nemá žádný důvod k radosti, takže ji ten smích podráždil zrovna bolestivě, a nejraději by si zacpala uši, aby jej neslyšela. Konečně zazvonili potřetí, ozvala se píšťala, hvizd lokomotivy, zařinčel řetěz a muž v kupé se pokřižoval. Stálo by za to se ho zeptat, co tím míní. Anna na něho zlobně pohlédla. Dívala se přes dámu oknem na lidi, kteří byli vyprovodit cestující. Stáli na nástupišti a teď jako by ujížděli dozadu. Vůz, v kterém seděla Anna, se rytmicky otřásal na kolejích, přehnal se kolem nástupiště, kamenné zdi, kruhového návěstidla, kolem jiných vozů. Kola teď plynule, měkce a jemně zvonila o koleje, do okna vpadlo ostré večerní slunce a větřík si pohrával se záclonkou. Anna zapomněla na své sousedy v kupé, za houpavé kolébavé jízdy vdechovala čerstvý vzduch, až se opět pohřížila do svých myšlenek. Kde to přestat? Už ví. Ano, že si nemůžeme vyvzpomenout situaci, za které by život nebyl mukou, že jsme všichni stvořeni k tomu, abychom se trápili, a všichni to víme a všichni si vymýšlíme způsoby, jak bychom se oklamali. A když člověk vidí pravdu, co mu zbývá?
„Proto byl člověku dán rozum, aby se zbavil toho, co ho trápí,“ pravila dáma francouzsky, zřejmě spokojena se svou frází. Ta slova byla Anně odpovědí na její myšlenku.“
Už víte? Dneska hádáme muže, jehož rozsáhlé dílo patří k největším světovým klasikám, a tak se Vám v hlavě nejspíš rýsuje L. N. T. Kdo stále váha, nechť scrolluje pro odhalení.
Správné řešení:
Dnes jsme se věnovali Anně Karenině od Lva Nikolajeviče Tolstého.
Víte, že:
Když Tolstoj začal v roce 1873 na románu pracovat, jeho původním záměrem bylo napsat moralistický příběh o hříšné, sebecké ženě z vyšší společnosti, která zradila svého ctnostného manžela a zničila svou rodinu. V prvních skicách se Anna jmenovala Taťána, byla vykreslena jako neatraktivní, vulgární a dosti nesympatická žena, zatímco její manžel Alexej Karenin byl líčen jako laskavý a trpící hrdina. Jak Tolstoj do příběhu pronikal hlouběji, začal svou hrdinku čím dál více chápat. Fascinovala ho její vášeň, inteligence a odvaha vzepřít se pokrytecké společnosti. Postupně ji obdařil neobyčejným kouzlem a elegancí, zatímco z Karenina udělal chladného, upjatého byrokratu. Tolstoj si v dopisech svým přátelům často stěžoval, že ho Anna „neposlouchá“. Postavy v jeho mysli ožily natolik, že nad nimi ztratil kontrolu a příběh se začal vyvíjet podle jejich vnitřní logiky, nikoli podle jeho původního moralizujícího plánu.Nakonec tak místo jednorozměrného odsouzení nevěry vzniklo jedno z nejhlubších psychologických děl světové literatury, kde je Anna sice tragickou, ale hluboce lidskou postavou.
Bylo to lehké? Měla Anna možnost řešit své trápení jinak? A mají dnešní Anny lepší volby? A koho byste chtěli hádat v budoucnu? Diskuse otevřená.
Literární kvíz bude vycházet pravidelně každou středu a neděli ve 12.00 (pro odběratele, ostatní jej uvidí po schválení redakcí).
