Článek
Úryvek:
„Odpoledne v sále ustavičně vířily hustý vzduch mohutné ventilátory a malé pestré vějíře porotců se míhaly všechny jedním směrem. Měl jsem dojem, že advokátova obhajovací řeč nikdy neskončí. Přesto jsem ho ale jednu chvíli začal poslouchat, poněvadž řekl: „Je pravda, zabil jsem.“ A pak pokračoval stejným tónem, a kdykoli mluvil o mě, vždycky říkal „já“. Nestačil jsem nad tím žasnout. Nahnul jsem se k jednomu četníkovi a ptal jsem se ho, proč to dělá. Řekl mi, abych mlčel, a za chvilku dodal: „To dělá každý advokát.“ Řekl jsem si, že mě tím od mého vlastního případu ještě víc odstrkují, že ze mě dělají nicotnou figurku a do jisté míry se stavějí na mé místo. Ale to už jsem stejně myslím byl od té soudní síně na hony daleko. Kromě toho se mi advokát zdál směšný. Jen zcela zběžně uplatňoval, že šlo o provokaci, a potom začal taky mluvit o mé duši. Jenže mně se zdálo, že zdaleka není tak schopný jako prokurátor. „I já jsem se sklonil nad touto duší,“ řekl, „avšak na rozdíl od zasloužilého představitele státního zastupitelství jsem tam cosi nalezl, a dokonce mohu tvrdit, že jsem v ní četl jak v otevřené knize…“
Už víte? Dneska hádáme muže, jehož dílo bývá skloňováno také ve spojení s filosofií. Pokud máte v hlavě iniciály A. C., jste na stopě. Kdo stále váha, nechť scrolluje pro odhalení.
Správné řešení:
Dnes byl na řadě Albert Camus a Cizinec.
Víte, že:
Albert Camus byl při psaní Cizince silně ovlivněn americkou drsnou školou detektivek (tzv. hard-boiled fiction), konkrétně spisovatelem Jamesem M. Cainem a jeho slavným románem Pošťák vždy zvoní dvakrát. Camus byl fascinován tím, jak tito američtí autoři dokázali vyprávět příběh extrémně úsečným, chladným a věcným stylem, což pro ztvárnění hlavního hrdiny Meursaulta – muže, který prožívá život bez zjevných emocí a odmítá hrát společenské hry na city – potřeboval. Paradoxně se tak tento minimalistický styl převzatý z amerických kriminálek stal jedním z nejvýraznějších prvků evropského filozofického existencialismu a absurdismu. Slavná úvodní věta knihy přitom v originále zní: „Aujourd'hui, maman est morte.“ (Dnes umřela maminka.) Použití slova „maman“ (maminka/mami) místo formálnějšího „ma mère“ (moje matka) je pro překladatele dodnes oříškem. Ukazuje totiž, že Meursault k matce měl dětinsky čistý vztah, což je v přímém rozporu s tím, jak chladně a bezcitně ho později u soudu vykresluje veřejnost.
Bylo to lehké? Není hrozbou dnešní technicky vyspělé společnosti, že přibude Meursaultů? A koho byste chtěli hádat v budoucnu? Diskuse otevřená.
Literární kvíz bude vycházet pravidelně každou středu a neděli ve 12.00 (pro odběratele, ostatní jej uvidí po schválení redakcí).
