Článek
Jako nejzelenější řecký ostrov bývá nejčastěji označováno Korfu. Je pravda, že zejména severní část jónské krásky rozhodně má z hlediska bujnosti a barevnosti vegetace hodně co nabídnout, nicméně co se nároku na prvenství týká, troufnu si tvrdit, že Thassos na titul sedí lépe. Ne nadarmo se mu přezdívá Zelený smaragd. Většina veskrze hornatého ostrova je totiž pokrytá piniovými háji, smíšenými lesy a olivovníky. Zelená se mísí s modrou také ve vodách Egejského moře, a tak jsme během naší návštěvy mohli obdivovat snad všechny její odstíny - patinovou, smaragdovou, limetkovou, hráškovou, trávovou, mechovou, rákosovou, tyrkysovou, pastelovou, olivovou, lahvovou, listovou, chromovou…
Na Thasu, který má po obvodu stěží 100 km, žije necelých 14 tisíc obyvatel. Během roku jej ovšem další 200 tisíc lidí navštíví. Ti všichni připlouvají na ostrov loděmi, jelikož vzhledem k jeho malé rozloze se na něm nenachází letiště. I my jsme tedy přistáli na pevnině v Kavale, odkud jsme vyrazili do přístavu Keramoti. Tam už na nás čekal prostorný trajekt, který se po přibližně 20 minutách vrhl vstříc hravým vlnám.
Od malička mám ráda staré řecké báje, a tak jsem si při plavbě Egejskými vodami vzpomněla na nedorozumění, jež stálo život krále Aigea, podle nějž je moře pojmenováno.
Aigeus byl panovník Athén, které kdysi prohrály válku s Krétou. Musely proto každých 9 let posílat tamnímu králi Minosovi 14 dívek a hochů, jejichž osudy byly pečetěny v bludišti bájného Minotaura. Aigeův syn Théseus se rozhodl tento závazek zrušit. Odplul proto spolu s dalšími zamýšlenými obětmi na Krétu, kde vyzrál jak nad Minotaurem, tak nad tamním vladařem. Při cestě zpět však posádka jeho lodi zapomněla na prosbu, kterou měl před jejich dobrodružstvím Aigeus, a totiž, že pokud se budou vracet vítězně, zamění černé plachty za bílé. Když athénský panovník zbystřil na Théseově plavidle temné vlajky, byl přesvědčen, že jeho jediný potomek zemřel. Pln žalu skočil do vln, načež se za ním vody zavřely.
Severní část Egejského moře, v níž se nachází rovněž Thassos, se nazývá Thrácké moře. V oblasti Kavaly se nalézá jeden ze 3 jeho větších zálivů.
Za námi se naštěstí vody nezavřely a naši loď nepotopily ani Sirény, přestože podle starých bájí právě na Thasu sídlily a měly na svědomí ztroskotání nejedné lodě. My jsme každopádně dostali šanci, a tak jsme si během našich dní na ostrově pronajali malé autíčko a prozkoumali, co se dalo.
Pláže, města, památky…nabízelo se toho mnoho.
Samozřejmě jsme napřed museli zrelaxovat na jednom z mnoha parádních odpočívadel a pokochat se přitom pohledem na třpytící se slané vlnky. V tomto místě byla voda dokonale modrá a z nebes někdo s urputností smetl veškeré mraky, a tak se na horizontu jen zlomil jeden odstín námořnické barvy ve druhý, až si člověk říkal, že to nemohou být dva živly - že je to jen zdařilý plakát.
K jedné z prvních našich zastávek patřil klášter Archangelou - nejvýznačnější církevní památka na ostrově. Její historie spadá do 12. století, kdy se na Thassos uchýlil meditovat svatý Lukáš. Poustevník napřed zamířil do oblasti zvané Theologos, kde založil malý kostelík. Po téměř 15 letech se však odhodlal místo opustit, jelikož jej místní čilý ruch příliš odváděl od modliteb. Odešel proto do jeskyní v Potamii, kde v samotě strávil dalších 17 let, načež se mu zjevil archanděl Michael.
Klášter Archangelou zdálky - na fotografii je vidět přibližně uprostřed na protilehlé skále.
Svatý Lukáš se obával, že má vidiny, a tak anděl na důkaz své existence udeřil holí do skály, čímž z ní vytryskl pramen svaté vody. Archanděl na místě předpověděl, že Lukáš za 3 roky zemře, což se také vyplnilo. Před tím však stačil světec na místě nechat vystavit kostel, jenž záhy proslul po celém známém světě, neboť tamní pramen měl léčivé účinky.
Ani v dobách nadvlády islámu se nepodařilo kostel a jeho kouzlo porušit. Podle jedné z legend se několik Turků pokusilo pramen znečistit, archanděl jej ale nechal na nějakou dobu vyschnout a odkryl jej opět až v pravý čas.
Současná podoba kláštera je výsledkem rekonstrukce z 18. století, neboť před tím byla stavba poničena piráty. Kostel je dnes výhradně ženský. Jeptišky jsou přitom velmi milé, ale samozřejmostí byla pravidla, která jsme museli dodržet - například pánové museli mít dlouhé kalhoty a ženy zakrytá ramena, vlasy a k zapůjčení byly také dlouhé sukně, aby nevstoupil nikdo s odhalenýma nohama.
V klášteře mají sbírku velmi zajímavých artefaktů. Dokonce vlastní tzv. relikvii Sv. hřebu (kousek hřebu, jímž byl Ježíš přikován na Golgotě, zatavený v jantaru). Vzhledem k jeho jedinečné poloze na okraji skalnatého útesu, se nám během návštěvy naskytly také úchvatné pohledy na pobřež
Pěknou podívanou však nenabízí je pobřeží ostrova. Během našeho objevování jsme proto nemohli vynechat ani vnitrozemí, konkrétně horskou vesničku Theologos.
Do Theologosu jsme jeli od letoviska Potos, které bývalo theologoským přístavištěm. Zprvu jsme si to šinuli zatáčkami obklopenými piniemi, postupně se kolem nás vegetace snižovala a podloží bylo šedavější a kamenitější. Ze zpevněné silnice se stávala rovná prašná cesta ne úplně udržovaná. Během stoupání k vesnici jsme zbystřili také nejvyšší ostrovní vrcholek Ypsarion (ten je vysoký 1204 metrů a lze na něj vystoupat, túra má cca 18 km).
Theologos byl založen v 8. století a během osmanské nadvlády nad ostrovem byl dokonce hlavní městem. To nám dávalo smysl, neboť jeho poloha na svazích mimo pobřeží z něj činí poměrně těžko dosažitelný cíl. Městečko dodnes odděluje jižní a východní část ostrova.
Výraznější stavbou ve vesničce je tamní kostelík Agia Paraskevi - jeden z nejstarších na ostrově, kde je uchovávaná unikátní ikona Panny Marie z vosku a tmelu, již prý uhnětl sám svatý Lukáš.
Jinak je Theologos typický kamennými domy s dřevěnými prvky. Někdo je považuje za fotogenické. Já si nejsem jistá, protože řada z nich už má to nejlepší za sebou. Na druhou stranu to neubíralo na jejich specifickém kouzlu.
Po česku bychom mohli život ve vesnici charakterizovat tak, že na místě „chcíp pes“. Svatý Lukáš by v moderním Theologosu mohl klidně rozjímat a do jeskyní by se stěhovat nemusel. Jediný pohyb jsme zaznamenali ve chvíli kdy do krkolomných uliček ve vesnici přijela dodávka s amplionem, která všude do okolí hlásila, že se vezou čerstvé ryby. Z polorozpadlých domků začaly vybíhat lidé všeho věku - stařičké Řekyně v černých šatech s šátky na hlavách, malé děti s lízátky v ruce i místní restauratér a poctivě se zařadili do fronty.
Theologos nás sice nepřesvědčil o tom, že představuje poměrně velkou administrativní jednotku, ve které se prý dokonce odehrávají nějaké menší kulturní festivaly, přesto jsme si ho oblíbili, a to pro jeho osobitost a jedinečnou atmosféru. Typické modré domky, milý kostelík, kam dohlédnete olivovníky a vinná réva… Prostě mír a klid…
Dodávka s čerstvými rybami.
Navíc jsme tam objevili úžasnou rodinnou restauraci, která na rozdíl od (nutno podotknout že vcelku rozpálených) ulic praskala ve švech. Podobně jako ve většině podobných hospůdek v Řecku se venku před hlavním vchodem opékalo maso na rožni a neboť to bylo ještě v dobách dřívějších, nabídli nám zdarma apertiv a pečivo s několika druhy másel a pomazánek. Ouzo se vždycky hodí - řidič si ho totiž může namazat na nohy, aby odlákal komáry.
Protože postupně přilétaly ke stolu také vosy, ocenily jsme připravenost majitelů. Vosy na Thassosu létají ve velkém, jsou vždycky velmi agresivní a jdou zásadně po mase. Pravidelně jsme na ně naráželi ve všech restauracích včetně té hotelové, a ne každý provozní si byl schopen s nezvanými hosty poradit. V Theologu na ně ale byli velmi dobře připraveni - zapálili poblíž stolu jakési vykuřovadlo a bylo to. Hned jsme si mohli užít tzatziky, suvlaki i gyros.
Po náročných výletech bylo vždy hezké zrelaxovat na pláži. Naše ubytování bylo v opravdu malinkém středisku poblíž obce Limenaria, které tvořilo jen několik hotelů a apartmánů, ale kde byla velmi pěkná pláž - Trypity - s velmi teplým průzračným mořem a jeskyněmi ideálními pro dobrodruhy.
Thassos je značně členitý. Pobřeží přitom lemují jak vysoké skalnaté bloky, tak řada malých romantických pláži, ať už oblázkových či písečných. Některé z nich jsou útulné, malebné a přesto divoké, skryté zrakům za větvemi borovic či mezi výběžky útesů a odvážní si je mohou užít beze svědků. Jiné jsou větší, dostupnější a vybavenější. Mezi takové rozhodně patří Pefkari, Potos, Kalamaki či Aliki.
Aliki jsme navštívili. Byla kouzelná. Našli jsme ji poblíž stejnojmenné vesnice, u níž se nalézala také archeologická zóna s antickými vykopávkami. Její vody byly klidné. Na pláži byl bělavý písek, zatímco u dna ležely oblázky. Podél pláže stály bytelné kamenné domky a k večeru se vracely do malého přístavu rybářské loďky. Idylka.
Kdo v Řecku napotká kočku na lehátku, jako by tam ani nebyl.
Pěknou pláž jsme vyzkoušeli také v Potosu. Dříve typická rybářská vesnička je dnes živým střediskem s obchůdky, tavernami a půvabným přístavem.
V Potosu jsme si koupili to nejlepší, co si člověk může z Řecka dovézt, a totiž med s ořechy, olivový olej a olivy.
Při procházce nás zaujal také místní pravoslavný kostel Nanebevzetí Panny Marie.
První lidé na ostrov přišli v 7. století př. n. l. a od té doby měnil často svého pána. Spadal pod správu Makedonie, Říma, Benátek i Turků. K Řecku byl připojen až roku 1912. Určité období ostrovní záležitosti spravoval také egyptský místokrál Muhammad Alí, jemuž byl Thassos svěřen do péče roku 1813 tureckým sultánem.
Slavný vojevůdce se totiž narodil v Kavale a mládí prožil na Thassosu ve vesničce Rachoni. I tam jsme zavítali a užili si pohled na zapadající slunce a vyfotili si místní kostelík.
Co jsme minout nemohli bylo též hlavní město ostrova - Limenas. Název se do češtiny překládá jako Přístav, což je trefné, protože přístavy jsou ve městě hned dva, a to nákladní a osobní. Když už nám bylo horko, dali jsme si frapíčko v jedné z kavárniček nebo jsme se zalezli schovat do krámu se suvenýry a módou.
Tak naposledy si užít výhledy z okénka, než budeme muset bílého plechového koně vrátit.
Thassos je sice malý, ale šikovný, jak by řekl klasik. Má všechno, co si mohou turisté přát - čisté teplé moře, památky i zajímavá města a místa k objevování. Jen z hlediska dostupnosti lékařské péče je to složitější. Mají tam jen pár lékařských center a velmi málo sanitek. S malými dětmi se tam proto neodvážím, nicméně až holky povyrostou, ráda bych je tam vzala. Třeba si tam budou připadat podobně jako já - jako v pohádce.
Aliki
Tvé vody barvy krokodýlí,
průsvitných šatů jasné víly,
jak perla kutálí se k moři,
kde brány horizontu boří.
Tvé domy koření v zemi.
Všechno už znají zdá se mi.
Přes srdce chladně kamenná
každý v něm lásku k tobě má.
Tvé stromy tančí nad vlnami.
Pyšní se svými korunami.
Jejich siluety dobře znáš –
léta zdarma dělají ti stráž.
Tvé lodě - suché oázy -
jak milenky tě provází.
Jsou nevěrné – vždy mizí s rány.
Večer se vracejí - uplakány.
Tvé rybky – čilé stříbrňáky -
baví se lkavě, honí mraky.
Sem a tam lehce připlouvají.
Medúzy si tak něžně hrají.
Tvůj písek – zlatých třpytek hrst -
hladí tě jako měkká plst
a u dna je tvým kobercem.
Ach, prosím, přileť na něm sem.
Zdroje:
https://prirucka.ujc.cas.cz/?id=360
https://www.recko.name/cestopisy.php?id=325&idd=6&str=1
https://objektivem-delegatky.cz/2024/12/09/klaster-archandela-michaela/
https://www.lideazeme.cz/clanek/lideazeme-cz-poznavame-zajimava-mista/126922/theologos-zapomenuty-pupek-reckeho-ostrova-thassos.html
https://www.go-thassos.gr/about-thassos/history-and-mythology
