Článek
Úryvek:
„Bylo to o sedmé hodině za teplého večera v sionýských horách. Otec Vlk se probudil z denního spánku, poškrabal se, zívl a protáhl pracky, aby vypudil pocit ospalosti z jich konců. Matka Vlčice ležela, majíc svůj veliký čumák položený napříč přes svá čtyři válející se a kňučící mláďata, a měsíc svítil do ústí jeskyně, kde všichni žili.
„Au-grh!“ řekl Otec Vlk, „je opět čas k lovu!“ a chtěl právě seskočiti s pahorku, když se tu přes práh přesunul malý stín s huňatým ohonem a zakňučel: „Zdar Tobě, Náčelníku Vlků! A zdar a silné bílé zuby tvým ušlechtilým dětem, aby nikdy nezapomněli hladových tohoto světa!“ Byl to šakal, Tabaki, vylizovač mis. Indičtí vlci pohrdají Tabakim, protože stále pobíhá tropě neplechu a roznáší klevety a žere hadry a kusy kůže s vesnických smetišť. Ale vlci se ho při tom bojí, protože Tabaki je více než kdokoli jiný v džungli náchylen k sešílení, a pak zapomene, že se kdy koho bál, a probíhá lesem, kousaje vše, co mu přijde v cestu. I tygr uteče a skryje se, když malý Tabaki sešílí, neboť šílenost jest nejhanebnější věci, které může divoký tvor propadnouti. Lidé tomu říkají vzteklina, ale v džungli tomu říkají dewanee - šílenost - a prchají.“
Už víte? Dneska hádáme muže, jehož dílo bylo nejednou upraveno - existuje řada knižních, filmových i divadelních adaptací a zejména si jej spojíme s dětstvím. Pokud se Vám v hlavě rýsují iniciály R. K., jste na dobré stopě. Kdo stále váha, nechť scrolluje pro odhalení.
Správné řešení:
Dnes jsme si připomněli Knihu džunglí od Rudyarda Kiplinga.
Víte, že:
Kipling napsal Knihu džunglí (1894), aniž by v té době žil v Indii. Většinu vytvořil v naprosto odlišném prostředí – v zasněženém státě Vermont v USA, kde si postavil dům, který pojmenoval Naulakha (to znamená „v hodnotě devíti lakhů“, přičemž lakh je indická numismatická jednotka označující 100 000, a tedy název lze přeložit jako „věc v hodnotě 900 000 rupií“ a v přeneseném významu jde o označení něčeho nesmírně vzácného, luxusního, drahocenného nebo monumentálního).Pamětníci vzpomínají, že když psal příběhy o Mauglím, Baghírovi a horké, nebezpečné indické džungli, venku za okny zuřily vánice a ležely metry sněhu. Kipling se nechal slyšet, že právě ta bílá, tichá a chladná krajina za oknem v něm paradoxně probouzela nejsilnější vzpomínky na indické teplo a divočinu, které si pamatoval z mládí. Původní Kniha džunglí přitom vůbec nebyla tou milou pohádkou, jakou z ní později udělal Disney. Je plná krutých zákonů přírody, krve a pomsty. Když Mauglí nakonec zúčtuje s tygrem Šér Chánem, vesničané ho vyženou a Mauglí se jim pomstí tak, že s pomocí slona Háthího a dalších zvířat nechá celou jejich vesnici zdupat a zarůst džunglí. Kipling totiž psal tyto příběhy v době pozdního viktoriánského období, kdy se od literatury pro mládež očekávalo, že bude obsahovat morální ponaučení, ale zároveň nebude zakrývat tvrdou realitu světa a přírody.
Bylo to lehké? A jaká verze je pro děti vhodnější? A koho byste chtěli hádat v budoucnu? Diskuse otevřená.
Literární kvíz bude vycházet pravidelně každou středu a neděli ve 12.00 (pro odběratele, ostatní jej uvidí po schválení redakcí).
