Článek
Úryvek:
„Kdyby nám, lidem z roku 1830, bylo dopřáno vmísit se v duchu mezi tyto Pařížany patnáctého století a vstoupit s nimi v té úžasné tlačenici, strkanici a motanici do ohromného sálu paláce, tak těsného onoho 6. ledna 1482, naskytla by se nám podívaná, jež by nepostrádala ani zajímavosti, ani půvabu, a třebaže bychom kolem sebe viděli jen věci staré, připadaly by nám zcela nové.
Souhlasí-li čtenář, pokusíme se vyvolat alespoň dojem, který by byl s námi zakusil, kdyby přestoupil práh onoho obrovského sálu, ztracen v tom hlučícím množství vojenských kabátců, vyšívaných suknic a svrchnic.
V první chvíli jsme ohlušeni, oslepeni. Nad našimi hlavami se zdvíhá dvojitá křížová klenba s vyřezávanými dřevěnými ozdobami, vymalovaná blankytně modře, se zlatými liliovými květy; pod nohama dlažba, v níž se střídá bílý mramor s černým. Několik kroků před námi ohromný pilíř, pak druhý, pak ještě jeden; celkem sedm pilířů po celé délce sálu, jež podpírají konce žeber dvojité klenby. Kolem prvních čtyř pilířů kramářské stánky, kde se blýskají skleněné tretky a různé cetky, okolo tří posledních lavice z dubového dřeva, ošoupané a oleštěné kalhotami těch, kteří se tu soudili, a taláry prokurátorů. Kolem dokola sálu, podél vysokých stěn, mezi dveřmi, mezi okny, mezi pilíři nekonečná řada soch všech francouzských králů, počínajíc Faramondem; králové slaboši s rukama spuštěnýma a očima sklopenýma; králové chrabří a bojovní s hlavou i rukama směle vztyčenýma k nebesům. Pak vysoká gotická okna, jejichž skla září tisíci barvami; v širokých východech ze sálu nádherné, jemně vyřezávané dveře; a to všechno, klenba, pilíře, stěny, římsy, vykládané dveře, sochy - to vše odshora až dolů ztopeno v nádherném modrozlatém koloritu, který v době, o níž vyprávíme, byl už poněkud zašlý a který později téměř úplně zmizel pod prachem a pavučinami léta Páně 1549, kdy ho Du Breul ještě tradičně obdivoval.“
Už víte? Dneska hádáme velikána francouzské literatury, jehož hrdinové si našli mnohokrát cestu i na plátna kin. Kdo dokázal zasadit úryvek do Paříže, tuší, kdo stále váha, nechť scrolluje pro odhalení.
Správné řešení:
Dnes jsme četli Chrám Matky Boží v Paříži od Victora Huga.
Víte, že:
Na začátku 19. století byl Notre-Dame v katastrofálním stavu. Během Velké francouzské revoluce na konci 18. století ji revolucionáři drsně poničili – sochy králů na fasádě přišly o hlavy (lidé si je spletli s francouzskými panovníky), drahocenné zvony byly roztaveny na děla, vnitřek byl vytlučený a z chrámu se stalo v podstatě skladiště potravin. Pařížští radní v té době vážně uvažovali o tom, že celý polorozpadlý chrám zbourají a kamenné bloky prodají jako stavební materiál. Hugo však gotickou architekturu miloval a pohled na chátrající skvost ho bolel. Napadlo ho proto geniální plán: napsat román, v němž by z katedrály udělal hlavní postavu celého příběhu. Hugo chtěl svým čtenářům ukázat, jak hlubokou hodnotu stavba má. Celé kapitoly věnoval popisu její architektury a detailů. Kniha měla tak obrovský úspěch, že okamžitě vyvolala vlnu národní hrdosti. Veřejnost začala na tehdejší vládu tlačit a požadovat záchranu památky. Výsledkem byla obří, dvacet let trvající rekonstrukce, díky které katedrála získala zpět svou slávu (a také své ikonické chrliče a novou středovou věž). Než však Hugo román napsal, měl velké zpoždění a nakladatel mu hrozil pokutami. Spisovatel proto zvolil drsnou taktiku: koupil si velký šedý vlněný svetr, zamkl své civilní oblečení do skříně a klíč dal sluhovi s příkazem, že ho nesmí pustit ven. Nemohl tak opustit dům a celou, téměř dvousetstránkovou knihu napsal pod tlakem za pouhé čtyři měsíce. V anglicky mluvících zemích kniha vyšla pod názvem The Hunchback of Notre-Dame (Hrbáč z Notre-Dame). Hugo z toho byl zuřivostí bez sebe. Měl pocit, že překladatelé úplně minuli pointu – jeho cílem bylo oslavit katedrálu (proto se francouzsky kniha jmenuje jednoduše Notre-Dame de Paris), nikoli vyzdvihovat jen postavu Quasimoda.
Bylo to lehké? Má i dnes kniha takovou váhu, aby zachránila památku? A koho byste chtěli hádat v budoucnu? Diskuse otevřená.
Literární kvíz bude vycházet pravidelně každou středu a neděli ve 12.00 (pro odběratele, ostatní jej uvidí po schválení redakcí).
