Článek
Z početného potomstva Roberta Francise Kennedyho jsme si už pověděli o životě Kathleen, Joa, RFK juniora, Davida a Michaela. Abychom mohli pokračovat v přibližování si osudů zbylých sourozenců, konkrétně druhé nejstarší z dívek Mary Courtney, která přišla na svět v roce 1956 v Bostonu, budeme se muset posunout v čase i v prostoru, a to do roku 1974 do anglického Guildfordu. Toho roku totiž v jinak poklidném městě došlo k bombovým útokům na dvě tamní pohostinství, za nimiž dle všeho stáli přívrženci Irské republikánské armády (IRA). Za pachatele byli označeni čtyři muži, již vešli do dějin pod přezdívkou Guildford four (Guildfordská čtyřka). Mezi nimi se ocitl také sotva dvacetiletý Irčan Paul Hill.
Hill se narodil v roce 1954 do severoirské rodiny, přičemž část z příbuzenstva patřila ke katolíkům a část k protestantům. Ještě když navštěvoval základní školu, propukly tzv. Severoirské nepokoje (The Troubles). Politické tahanice mezi republikány a unionisty se pak táhly následujících třicet let a především pro oblast na severu Irska představovaly značnou sociální a ekonomickou zátěž. Jakmile Hill dosáhl vyššího věku, odjel proto do Anglie za prací, aby pomohl strádající rodině. Nešťastnou náhodou však byl zadržen ve spojitosti s výše zmíněnými atentáty, načež byl odsouzen k doživotnímu vězení. Během vazby se všichni čtyři aktéři setkali s mučením. Vlivem násilných výslechů se také zpočátku k činům přiznali, ba dokonce jim byly přiřknuty ještě další útoky a vražda. Vrchní soudce v případu později prohlásil, že litoval, když nedošlo na trest smrti. Všichni pak byli nesčetněkrát přesouváni mezi věznicemi, Paul Hill prý snad 50krát.
Až po 15 letech za mřížemi dosáhli jejich právní zástupci v Londýně toho, aby byl případ překvalifikován. Muži byli prohlášeni za nevinné a byli propuštěni. Zjistilo se, že policie celou dobu o nedostatku důkazů věděla, ba co víc, některé si sama vytvořila. K útokům se nakonec přihlásili skuteční pachatelé. O událostech volně vypráví cenami ověnčený snímek Ve jménu otce (1993, Trevor Jones).
Guildfordská čtyřka se záhy stala velmi populární. Muži byli zváni do televize, psali knihy, vystupovali na veřejnosti, pomáhali charitě. Paul Hill se začal věnovat humanitárním a sociálním projektům. Přesídlil do USA, kde se setkal s mnohými osobnostmi ze světa politiky a filantropie. Mezi nimi také s Ethel, vdovou po RFK, která mu představila svoji dceru Mary Courtney. Na počátku 90. let se ti dva sblížili a roku 1993 se vzali, a to v létě během plavby po Egejském moři.
Mary už přitom měla za sebou jeden svazek. Mezi lety 1980–1990 byl jejím manželem sportovní producent Jeffrey Robert Rush, s nímž se seznámila během své stáže u jedné dětské televizní stanice. Avšak až ze svazku s Paulem vzešlo Maryino první a jediné dítě – dcera Saoirse. Nezvyklé jméno přitom manželé nezvolili náhodně, v irštině totiž slovo znamená „svoboda“ a jde tedy o jméno symbolizující Paulovu zkušenost s nespravedlivým uvězněním.
Mary Courtney krátce pracovala jako asistentka ve školce v Brooklynu, posléze se přesunula do marketingového oddělení non-profitové organizace a televizní produkční společnosti v jednom, tehdy zvané Children's Television Workshop (dnes Sesame Workshop). Stanice vyráběla dětské edukační programy, mezi nimiž prim držela známá série Sezame, otevři se. Mary tehdy pomáhala také s otevřením prvního tematického zábavního parku Sesame Place. Mezi lety 1974 – 1994 věnovala práci pro jednu z humanitárních organizací svého otce – tzv. The Robert F. Kennedy Center for Justice and Human Rights, přičemž primárně cestovala a pomáhala dovážet zdravotnický materiál do potřebných oblastí v Evropě, Asii a Africe.
Po roce 1989 stanula včele organizace Citizens European Enterprise Corpoation, jejímž cílem bylo pomáhat se zakládáním společensky a environmentálně odpovědných podniků v zemích bývalého východního bloku. Bojovala např. proti AIDS v Rumunsku, ale spolupracovala také s Václavem Havlem. Po roce 1990 se rovněž jako dobrovolnice intenzivně zapojovala do tzv. Irského mírového procesu. Od roku 2002 – 2006 v Irsku s Paulem žila, nicméně návrat k rodinným kořenům se nezdařil a Mary se po rozvodu přesunula zpět do USA. Přes 15 let byla rovněž ambasadorkou Spojených národů pro boj s dětským AIDS. V současné době se věnuje umění – především malbě a tvoření sošek z mušlí.
Největší životní vzor pro ni představovala matka Ethel, která po smrti RFK nezanevřela na svět, ba naopak, pokračovala ve výchově všech děti, jak nejlépe mohla, a nadto se nadále zapojovala do filantropických projektů. Courtney často připomínala heslo, jež si s matčinou rolí v rámci rodiny spojovala, a totiž: „Člověk, který říká, že to nelze udělat, by neměl překážet tomu, kdo to dělá.“ Nakonec, když ji právě Ethel seznámila s Paulem, šlo prý o lásku na první pohled a Mary později reportérům prozradila, že jí budoucí manžel připomínal duchem a přístupem k životu matku: „Hned jsem se zamilovala… Byl také člověk, který se díval dopředu, neohlížel se zpátky.“ Ethel zemřela loni v říjnu v úctyhodných 96 letech.
Mary Courtney měla na rozdíl od své matky jen jednu dceru. Péče o ní prý byla náročná, ale zábavná. Na svém Linkedinu Mary dokonce označuje mateřství za nejlepší „povolání“ ve svém životě.
Navzdory svému jménu to neměla Saoirse v životě jednoduché. Během jejích studií v Bostonu, kde mimo jiné zastávala funkci vicepremiérky vysokoškolských demokratů, vyšel článek, v němž se svěřuje, že trpí depresemi poté, co ji ještě na internátní škole v roce 2016 sexuálně napadl kamarád. V jiných zdrojích se však dočítáme, že zmínila pouze to, že s ní „někdo překročil všechny sexuální hranice“ a že ona pak nějakou dobu předstírala, že se nic nestalo.
Média dokonce spekulují o tom, že nešlo o spolužáka či kamaráda, dokonce se nejednalo vůbec o muže, nýbrž o starší ženu, která patřila k rodinným přítelkyním a že Kennydové celou věc ututlali. Ať to bylo jakkoliv, zoufalá dívka se dokonce pokusila o sebevraždu. Před návratem do lavic tak sice podstoupila intenzivní léčbu proti depresi, avšak z výše zmíněného textu vyplynulo, že se s pocitem neklidu a osamění stále potýká a že deprese nejspíš zůstane trvalou součástí jejího života. Pravděpodobně to byla duševní nepohoda, co Saoirse přimělo k jejímu tlumení omamnými látkami. Objevují se i zmínky o tom, že Saoirse začala být doslova posedlá životními osudy svého strýce Davida, s nímž se cítila jaksi mentálně spjatá.
Bohužel, ve dvaadvaceti letech se i jí stala závislost osudnou, když se předávkovala, a to v domě své babičky v Massachusetts. Ethel tehdy prohlásila: „Svět je nyní o něco méně krásný.“
Courtney tak s Ethel sdílela neblahý osud matek, které přežijí své děti, navíc o ně přijdou vinou návykových látek. Ethel sice pohřbila syny dva, přesto mohla pozorovat, jak se vyvíjejí osudy ostatních jejích potomků. Bolí víc odchod jedináčka, nebo dvou dětí z několika? Myslím, že míra takové bolesti je stejně nezměrná.
Pokračování za týden…
Zdroje:
