Hlavní obsah

Kurt Knispel: nejúspěšnější tankista Wehrmachtu

Foto: Markus Veritatis / Foto: wikipedia.org, pinterest.com

Když se řekne německé tankové eso druhé světové války, většina lidí si vybaví Michaela Wittmanna. Jeho jméno přežilo válku, objevuje se v knihách, dokumentech i populární kultuře.

Článek

Jenže pokud bychom měli jít čistě podle potvrzených výsledků, na vrcholu stojí někdo jiný: Kurt Knispel. Muž narozený v tehdejším Československu, kterému bylo podle dostupných evidencí připsáno 168 potvrzených zničených obrněnců, z toho 126 jako střelec a 42 jako velitel tanku. Dalších 27 zásahů zůstalo nepotvrzených.

A přesto z něj nacistické Německo neudělalo symbol. A to proto, že se i přes dosažené úspěchy do obrazu vzorového hrdiny propagandisticky nehodil.

Rodák z Československa

Kurt Knispel se narodil 20. září 1921 v Salisově (Salisfeld) na Jesenicku, v tehdejším Československu. Po připojení Sudet k Říši získal německé občanství. Vyučil se automechanikem-zámečníkem, což je detail, který k jeho pozdější službě sedí víc, než se může zdát, jelikož rozuměl technice a v tankových jednotkách se pohyboval přirozeně.

Jen malá vsuvka - mnoho lidí to dnes již nevnímá, ale je také potřeba vzít v úvahu jeden důležitý faktor, který se často přehlíží, ale v tehdejší době nebylo řízení tanku (ani jiného motorového vozidla) běžnou dovedností, ale opravdovou odborností. To vytvářelo zásadní rozdíl například mezi Německem, Británií, SSSR a Spojenými státy. Zatímco v Evropě byla motorizace společnosti omezenější a řidičské zkušenosti nebyly samozřejmostí, ve Spojených státech byla situace odlišná. USA byly výrazně více motorizovanou společností a mnoho mužů, kteří vstupovali do armády, již mělo zkušenosti s řízením motorových vozidel. Díky tomu měla americká armáda při výcviku řidičů a osádek výrazně výhodnější výchozí podmínky, což se v konečném důsledku promítalo i do rychlosti výcviku, provozní efektivity a celkové připravenosti jednotek v poli.

Na podzim 1940 byl odveden do německé armády. Výcvik absolvoval u tankistů, podle pozdější identifikace jeho známky šlo o 4. rotu záložního 15. tankového oddílu. Ve výcviku se seznámil s většinou tehdejších německých tanků, od lehkých typů až po Panzer IV, a základní kurz dokončil jako nabíječ a střelec.

První boje: Minsk, Smolensk a první T-34

Do ostrého nasazení vstoupil v létě 1941 na východní frontě v prostoru Minska a Smolenska, v tanku Panzer IV (s krátkou hlavní). Prvního potvrzeného úspěchu dosáhl 25. srpna 1941, kdy na vzdálenost asi 800 metrů zničil sovětský T-34 (navíc s tankem, který nebyl určen primárně k boji s nepřátelskými tanky, ale jako podpora pěchoty). Už v listopadu téhož roku získal Železný kříž II. třídy a další rok bojoval v oblasti Volchovu, Ladožského jezera a Leningradu.

To je důležité i pro pozdější srovnání s Wittmannem. U Knispela nevzniká legenda jedním ikonickým dnem, ale dlouhou sérií bojů v nejtěžším prostoru celé války. Wittmann je spojován hlavně s Normandií a Villers-Bocage a Knispel si reputaci vybudoval především na východní frontě, v daleko delší a opotřebovávací válce.

Tiger a zrod pověsti

V lednu 1943 byl přeškolen na Tiger I. Právě zde začíná etapa, která z něj udělala nejúspěšnějšího německého tankistu. Tiger měl vynikající 88mm kanón, optiku a pancéřování, ale zároveň byl logisticky náročný, měl vysokou spotřebu a obtížnou údržbu. Správně se připomíná, že za nízkých teplot se mu k sobě přimrzala pojezdová kola, snadno zapadal a každé nasazení znamenalo náročný servis. Knispel ale i tak dokázal silné stránky stroje využít naplno.

Během operace Citadela a bitvy u Kurska si připsal 27 zásahů, přičemž je mu připisován i zásah jedoucího tanku na 2000 metrů a podle výpovědi vlastní posádky i ničení nehybných cílů na vzdálenost až tří kilometrů. Po dalších bojích v Čerkaské kapse, Kamenci-Podolském, Belgorodu a Tarnopolu se jeho účet zvýšil na zhruba padesát a získal Železný kříž I. třídy.

Normandie, Západ a návrat na Východ

Později byl nasazen i na západě, včetně bojů v Normandii, kde měl dosáhnout svého 126. vítězství. Za své výsledky obdržel Německý kříž ve zlatě, ale kariérně postupoval nečekaně pomalu - přes všechny úspěchy byl z hodnosti Unteroffizier povýšen na Feldwebela až na nový rok 1945. Navíc nikdy nezískal rytířský kříž. To je samo o sobě výmluvné.

Právě tady začíná rozdíl mezi Knispelem a Wittmannem vystupovat nejzřetelněji. Wittmann, příslušník Waffen-SS, se stal za války i po válce silně medializovanou figurou. Po boji u Villers-Bocage z něj německá propaganda rychle udělala téměř domácí jméno. Historici později upozorňovali, že propaganda mu připsala prakticky vše, co se v tom střetu zničilo, a jeho pověst po válce dál posilovala literatura napojená na pro-Waffen-SS okruhy.

Knispel naproti tomu zůstal vojákem v poli. Neměl vhodný vzhled, neměl vhodné chování a nebyl pro propagandu použitelný. Podle zdrojů často porušoval předpisy, nosil delší vlasy a vousy a s nadřízenými měl konflikty.

Nezapadal – a právě proto byl upozaděn

Knispelův obraz anti-ideologického vojáka je nutné formulovat opatrně. Z dostupných zdrojů nelze poctivě tvrdit, že by byl aktivním odpůrcem režimu. Co ale doloženo je, je jeho neochota zapadat. V létě 1942 měl v Krakově udeřit důstojníka Einsatzgruppe, který týral sovětského zajatce. Tento příběh a další je také důvod, proč se opakovaně dostával do problémů, a proč ho jen jeho bojové výsledky zřejmě vícekrát téměř jistě uchránily před tvrdším postihem či soudem.

To z něj nedělá hrdinu v morálním smyslu. Ale vysvětluje to, proč byl z hlediska nacistického obrazu válečného vzoru problematický. Zatímco Wittmann se do propagandy hodil dokonale, Knispel byl výjimečný voják, který se nepodřizoval estetice ani disciplíně, kterou režim chtěl prodávat.

Poslední boje: Tiger II, Balaton a Morava

Na jaře 1945 bojoval v tanku Tiger II během operace Jarní probuzení, poslední velké německé protiofenzivy u Balatonu zaměřené na záchranu Budapešti a maďarských ropných polí. Když se tato ofenziva zhroutila, jeho jednotka ustupovala přes území Protektorátu směrem k americkému zajetí.

Jeho poslední dny provází určitá nejistota v detailech místa zasažení, ale dostupné zdroje se shodují v podstatném, a to že 30. dubna 1945 zemřel na následky těžkého zranění hlavy na polním obvazišti ve Vrbovci na Znojemsku. Podle pozdějšího výzkumu šlo o střepinu, která zasáhla oblast kořene nosu a způsobila smrtelné poranění mozku. V některých starších článcích se objevuje datum 29. dubna, ale novější výzkum Moravského zemského muzea uvádí jako správné datum úmrtí 30. duben 1945.

Posmrtný osud: nalezen až po desítkách let

Knispel po válce nezmizel jen z propagandy, ale i doslova ze země. Dlouho byl veden jako pohřešovaný nebo nejasně pohřbený. Jeho ostatky byly nalezeny při výzkumu ve Vrbovci a identifikovány podle známky a dalších znaků. Významnou roli v objevu sehrál výzkum spojený s Moravským zemským muzeem. V listopadu 2014 byly jeho ostatky uloženy na německém válečném pohřebišti na Ústředním hřbitově v Brně.

Tahle část příběhu je důležitá. U Wittmanna pomohl poválečný kult zachovat jméno při životě. U Knispela jméno přežilo hlavně mezi odborníky, nadšenci a vojenskými historiky – a jeho „návrat“ do veřejné paměti přišel až desítky let po válce.

Knispel vs. Wittmann

Srovnání s Wittmannem je nevyhnutelné.

Wittmann byl slavnější, mediálně silnější, propagandisticky využitý, později kultovní figura spojená hlavně s Villers-Bocage a Waffen-SS. Historici dnes upozorňují, že jeho legenda byla výrazně přiživena propagandou a část jeho pověsti je nadsazená.

Knispel měl oproti tomu vyšší potvrzený počet zásahů, delší a méně fotogenickou bojovou dráhu, měl problematický vztah k autoritám a žádnou ochotu dělat ze sebe symbol. Tomu odpovídá i to, že za své výkony mu byli odepřeny vyšší vyznamenání (nedostal žádný rytířský kříž) a ani hodnostně nepostupoval „nahoru“.

Jinými slovy byl Wittmann legenda. Knispel byl čistý výkon.

A právě proto je dnes Knispel historicky zajímavější. Ne jako idol, ale jako příklad toho, jak propaganda vybírá tváře války často jinak, než by odpovídalo čistým výsledkům.

Závěr

Kurt Knispel je jednou z těch postav, které se do běžného příběhu druhé světové války nevejdou. Rodák z Československa. Nejúspěšnější německý tankista podle potvrzených zásahů. Muž, který zjevně nebyl ideálním vojákem nacistického obrazu, a právě proto byl upozaděn. Zemřel dřív, než mohl o sobě cokoliv napsat, a jeho příběh se do veřejné paměti vracel pomalu a oklikou.

Možná právě proto stojí za připomenutí. Ne jako morální vzor. Ne jako legenda. Ale jako voják, jehož výsledky byly větší než jeho sláva.

Zdroje:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Kurt_Knispel
https://www.armyweb.cz/clanek/kurt-knispel-tankove-eso-pochazel-z-ceskoslovenska
https://www.info.cz/po-praci-lifestyle/kurt-knispel-nejvetsi-tankove-eso-wehrmachtu
https://www.idnes.cz/brno/zpravy/80-let-od-konce-valky-tankista-kurt-knispel-objev-ostatky.A250514_852134_brno-zpravy_mos1

Jentz & Doyle – Panzer Tracts

Zaloga – Armored Champion

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz