Článek
Jenže to není pravda.
Nejúspěšnějším americkým tankistou byl Lafayette G. Pool. Muž, který během pouhých 81 dní bojového nasazení v roce 1944 zničil 258 nepřátelských vozidel a samohybných děl a přibližně 12 tanků, zajal stovky vojáků a vedl desítky útočných operací. A přesto se z něj nestala legenda, kterou by širší veřejnost znala.
Ne proto, že by byl horší. Ale proto, že byl součástí systému, který legendy nepotřeboval, resp. je nevytvářel.
Tankista, který chtěl bojovat – ne být důstojník
Pool se narodil v roce 1919 v Texasu a do armády vstoupil v roce 1941. Už během výcviku se ukazovalo, že nejde o běžného vojáka. Byl agresivní, cílevědomý a posedlý výcvikem. Dokonce odmítl možnost stát se důstojníkem, ale chtěl zůstat u své posádky a zůstat v přímém boji. Na rozdíl od mnoha jiných nechtěl kariéru. Chtěl být v poli. A právě to ho definuje víc než jakákoliv čísla.
„In the Mood“
Pool bojoval v rámci 3rd Armored Division, jedné z nejvýkonnějších amerických obrněných jednotek. Jeho tank nesl jméno „In the Mood“ a během svého nasazení vystřídal tři různé Shermany. Důležité ale je, že nešlo jen o něj samotného, šlo o celou posádku (což byl i důvod, že Kongres 2× zamítl jeho navržené vyznamenání na medaili cti, jelikož jeho úspěchy byli zároveň úspěchy celé posádky).
Americká armáda fungovala jinak než německá, tank byl tým, posádka byla jednotka a jednotka byla součást širšího celku. Pool byl jistě výjimečný velitel, ale nikdy nebyl sám. Jeho řidič se řadil k nejlepším řidičům tanků v armádě a též jeho střelec byl ve střelbě téměř neomylný.
Normandie: skutečná tanková válka
Pool vstoupil do bojů po vylodění v Normandii. A tady je potřeba říct jednu zásadní věc. To, co se odehrávalo v Normandii, nebyla tanková válka v klasickém smyslu. Byl to, boj v živých plotech a nepřehledném terénu, krátké vzdálenosti, neustálé hrozby pěchoty a protitankové zbraně na každém kroku.
Ve skutečnosti většina tanků nebyla zničena jinými tanky, ale protitankovými děly, pěchotními zbraněmi a minami.
A právě v tomto prostředí Pool exceloval. Ne jako lovec tanků, ale jako velitel, který ničil vše, co ohrožovalo jeho jednotku.
Výkon, který nevznikl náhodou
Poolovy výsledky nejsou náhodné. Jeho tank často vedl útoky, byl v čele formací a účastnil se desítek operací. Podle dostupných údajů jeho jednotka vedla až 21 velkých útoků, což je samo o sobě výjimečné číslo. Což znamená jediné - nebyl „lovcem příležitostí“, ale byl neustále v první linii
Sherman: tank, který umožnil výkon
Pool bojoval na M4 Sherman – stroji, který je často podceňován. Ano, nebyl nejsilnější ani nebyl nejlépe pancéřovaný. Ale byl spolehlivý a umožnil jemu a jeho posádce vždy přežít. Když byl jeho první Sherman zničen (pravděpodobně Panzerfaustem), tak i přes to celá posádka tank opustila a přežila. Stejně tak, když byl jeho druhý tank zničen (vlastní chybný nálet od letounu Lockheed P-38 Lighting), opět celá posádka bez zranění přežila. A naposledy, kdy byl jeho tank zničen nepřátelským tankem Panther, tak na následky zranění přišel o nohu (stejně jako ještě jeden člen osádky), ale přežil stejně jako celá posádka jeho Shermanu.
Styl boje: rozdíl oproti Němcům
Tady se dostáváme k zásadnímu rozdílu. Německá tanková esa často operovala jako „lovci“, vyhledávala tankové souboje a byla jim umožněna budovat si individuální reputaci. Pool ničil vše, co představovalo hrozbu, pracoval v rámci jednotky a nikdy neřešil skóre. Jeho cílem nebylo být nejlepší. Jeho cílem bylo přežít a splnit úkol.
Proč Amerika neměla „tanková esa“
Odpověď je jednoduchá. Ne proto, že by neměla schopné tankisty. Ale proto, že systém byl jiný. Americká armáda nikdy nezdůrazňovala jednotlivce, nebudovala propagandistické hrdiny a kladla důraz na tým. Tankista nebyl hvězda. Byl součást mechanismu. A tento mechanismus fungoval.
Zlom: konec během jedné sekundy
Poolova série končí 19. září 1944.
Jeho Sherman je dvakrát zasažen německým tankem (Panther) při bojích u Cách. Pool je těžce zraněn a přichází o nohu. Během jediné sekundy končí kariéra, která trvala pouhých 81 dní. A i přes to, jak krátká kariéra to byla, dokázal se za tuto dobu stát nejlepším americkým tankistou.
Po válce
Na rozdíl od mnoha jiných se Pool dokázal vrátit. Po dlouhé rehabilitaci znovu vstoupil do armády, stal se instruktorem a sloužil až do roku 1960. Jeho život skončil klidně a zemřel ve spánku roku 1991.
Co jeho příběh skutečně ukazuje
Pool není zajímavý jen kvůli číslům. Je zajímavý proto, že ukazuje, jak funguje moderní armáda, jak důležitý je systém a jak málo znamená jednotlivý výkon bez něj.
Závěr
Lafayette Pool nebyl legenda. Nebyl symbolem. Nebyl využíván propagandou. Byl obyčejnou realitou války. Lafayette Pool a jeho posádka byla inspirací a předlohou ve filmu Fury (Železná srdce) s Bradem Pittem v hlavní roli, což většina diváků tohoto filmu jistě ani netuší.
Němci měli tanková esa. Američané měli systém, který je dokázal nahradit. A ten systém válku vyhrál.
Zdroje:
https://www.armyweb.cz/clanek/americke-tankove-eso-lafayette-pool
https://en.wikipedia.org/wiki/Lafayette_G._Pool
https://warfarehistorynetwork.com/article/lafayette-pool-american-tank-ace/
https://www.tshaonline.org/handbook/entries/pool-lafayette-green
https://www.armadninoviny.cz/tankove-eso-lafayette-pool-jeho-shermany-a-moody-molly.html
