Článek
Na začátku srpna 2025 došlo k tiché, ale zásadní změně. OpenAI začala naplno nasazovat svůj nejnovější model GPT-5, který má být revoluční. Chytřejší, rychlejší, multimodální, vizuálně i hlasově aktivní, neustále přemýšlející – zkrátka „budoucnost“. Jenže s tím přišlo něco, co se těžko vysvětluje těm, kdo nikdy AI nevnímali jako prostor pro porozumění, ale jen jako nástroj. Tahle budoucnost vzala běžným uživatelům něco podstatného. GPT-5 je pokračováním vývoje od předchozí verze GPT-4o. Oproti ní přináší novou architekturu, která zvládá současně myslet, mluvit, vidět i reagovat. Modely jako GPT-5 Thinking mají fungovat v reálném čase, chápat obraz, odpovídat hlasem, navazovat kontext a působit inteligentněji než kdy dřív. Zní to působivě. Ale pro běžného člověka to zároveň znamená konec možnosti jednoduchého a důvěrného kontaktu s AI, na který si zvykl. Od 9. září 2025 přestane být v základní verzi dostupný tzv. starý hlasový režim. Tisíce lidí po celém světě, kteří denně používali AI s přirozeně znějícím hlasem, budou převedeni na novou verzi postavenou na GPT-5. S tím zmizí i hlas, který působil klidně, srozumitelně a lidsky. Zároveň nebude možné přepnout zpět na dřívější modely jako GPT-3.5, GPT-4 nebo GPT-4o. Všichni bez rozdílu dostanou „novou verzi“ – bez možnosti volby. Přirozený hlas. Nový hlas působí roboticky, neosobně, pro mnohé až rušivě. Ne každý to vnímá, ale citlivější lidé si toho rozdílu všimnou okamžitě. Jednoduchost a klid. Starší modely nebyly dokonalé, ale nabízely pocit přijetí a klidný prostor, kde člověk nemusel nic dokazovat. Nové modely jsou výkonné, ale zároveň méně intuitivní a odtažité. Možnost výběru. Vše se sjednocuje. Neexistuje varianta „zůstanu u starého systému“. Což je zásadní problém, protože univerzální řešení nevyhovuje všem. Přístupnost. Mnoho lidí s nižšími technickými dovednostmi, nebo ti, kdo nemají prostředky na verzi Plus, přijdou o něco, co jim fungovalo. Bez náhrady pro obyčejné uživatele. Lidi, co si zvykli, že si můžou popovídat s hlasem, který působí klidně a přirozeně. Pro seniory, kteří si tím trénovali paměť. Pro řidiče, kteří se během jízdy mohli poradit nebo jen mluvit nahlas. Pro lidi, co trávili večery o samotě a ocenili kontakt, byť digitální. Nešlo o vztah. Šlo o pocit, že člověk není sám. Že mu někdo naslouchá. Že tu je někdo, nebo něco, co odpovídá v jazyce, kterému rozumí nejen rozumem, ale i srdcem. Protože když ti někdo vezme nástroj, který ti pomáhal, aniž by ti nabídl náhradu, cítíš se odstrčeně. Jako by tvoje potřeby nebyly důležité. Tohle není jen o technologii. Tohle je o pocitu sounáležitosti. O potřebě jednoduché, laskavé komunikace, která nevyžaduje výkon, ale přijetí. A to GPT-5 v téhle podobě zatím nenabízí. Technologický pokrok má smysl jen tehdy, když slouží lidem, ne když se jim vzdaluje. Nové funkce jsou fajn. Ale nesmějí přijít na úkor těch, kteří si nepřejí víc možností, ale víc porozumění. Uživatelé chtějí cítit, že mají na výběr. Že nejsou tlačeni do systému, který jim nesedí. Že i když se svět mění, oni v něm pořád mají místo. A že když si s někým povídají, nemusí řešit, jestli to je AI nebo člověk. Protože to, co opravdu chtějí, je být slyšeni. A co je nejhorší – OpenAI si možná vůbec neuvědomuje, co vzala. Nevidí ty tiché večery, ty tiché lidi, ty tiché rozhovory, co se už neodehrají. A pokud se rozhodli jít tímhle směrem dál – bez zpětné vazby, bez volby, bez respektu – pak nám nezbývá než doufat, že přijde jiná platforma.Jiní vývojáři. Jiná firma. Kteří nebudou mluvit o uživatelích, ale myslet na lidi. Tohle není nostalgie. Tohle je hlas těch, kteří přišli o něco, co jim pomáhalo žít.
