Článek
V souvislosti s převodem financování veřejnoprávních médií pod státní rozpočet Klempíř pronesl: „Nikdo to nebude platit ze svých daní, protože my nebudeme zvyšovat daně. Bude to placeno z kapitoly ministerstva kultury.“ Kde si myslí Klempíř, že se tam ty peníze berou?
Od ledna 2027 nebudeme platit koncesionářský poplatek a Českou televizi i Český rozhlas má místo toho platit stát, i když domácnost platí za televizi 150 a za rozhlas 55 korun. Vláda se neustále ohání tím, že nám ušetří peníze z našich kapes. Stačí si představit, co dnes můžeme zakoupit za tento drobný obnos a hned je vidět absurdita tohoto tvrzení. Médiím má jít zhruba 7,8 miliardy korun ročně ze státního rozpočtu, což je o hodně míň, než se vybere nyní na poplatcích. Klempíř nás ujišťuje, že tyhle miliardy nikdo nezaplatí z daní. Že žádná nová daň nevznikne a daně se zvyšovat nebudou. A že peníze se „prostě najdou“. No zajímalo by mě, kde je bude hledat. U sousedů? A ještě chce najít takové peníze, aby nešly na úkor něčeho. Máme ale jen jednu hromadu, ze které při odběru téměř 8 miliard prostě budou chybět někde jinde. Ony už chybí všude teď, kam se člověk podívá, vzhledem k rozhazovačné současné vládě. No stačilo by, aby vrátil Babiš neoprávněně čerpané dotace ve výši 7,5 miliardy státu a bylo by to akorát.
Podobně jako Klempíř se vyjádřil i Babiš: „Všechno zůstává, jenom ty peníze od lidí, aby je neplatili, a od firem půjdou z rozpočtu.“ Někam se vytrácí z našeho národa hromadně inteligence, nebo aspoň rozhodně u těch, kteří nám vládnou. Co je to za nesmysl, že lidé nic platit nebudou? No nebude to tak viditelné jako platba složenkou, ale skrytě ze státního rozpočtu, ale pořád to jsou stejní lidé, kteří odvádějí peníze do rozpočtu a tím pádem budeme pořád veřejnoprávní média platit. Klempíř popírá zákonitosti matematiky a tvrdí nám všem, že financování nepůjde na úkor ničeho. Ty budou zřejmě padat z nebe. Buď si myslí, že má kolem sebe samé hlupáky, o kterých si myslí, že zkousnou takový nehorázný nesmysl anebo mi vychází, že nemá matematickou inteligenci ani na úrovni základní školy. Možná pro někoho zní zrušení poplatků líp, než by znělo přesunutí do daní, kde budou naprosto neviditelné.
Jediná možnost financování médií ze státního rozpočtu je na úkor dalšího zadlužování státu. Je paradox, že právě Klempíř při vstupu do politiky kritizoval kvůli zadlužování ministryni financí Alenu Schillerovou a zpíval o ní jako o dluhové víle.
Klempířovým kritizovaným návrhem zákona o veřejnoprávních médiích se vláda nakonec nebude zabývat, protože je naprosto nepoužitelný a zapracovávat do něj stovky připomínek nedává smysl. Změna financování však pořád zůstává a s tím i ohrožení nezávislosti televize a rozhlasu.
