Článek
Slovo „fiskální“ bych nejspíše zařadila do kategorie sprostých slov. Ale to, co s financemi předvádí současná vláda, tomu rozumím i já naprosto nekompetentní člověk. Neustálé tvrdé škrty v mnoha potřebných oblastech, které způsobí další problémy, evidentně žádný kýžený nebo očekávaný finanční efekt úspory nepřinesly a bývalá účetní neustále řeší, kde vzít peníze a ještě víc zvýšit už tak vysoký státní dluh, který už dnes dosahuje výšky, kterou jen tak nesplatíme. Tak se budeme chovat v duchu „po nás potopa“ a vybrakujeme budoucnost našim dětem a vnoučatům? Možná tomu opravdu nerozumím, ale nerozumím ani vysvětlení paní ministryně.
Šokovalo mě, že jsme dospěli tak daleko, že budeme žádat EU o změnu vládního plánu, který má vést k udržitelnosti veřejných financí, tzv. fiskálně-strukturálního plánu ČR a dokument obsahuje růst státních výdajů do roku 2028. A tomu myslím už rozumíme i my méně matematicky zdatní.
Schillerová se vyjádřila k financím opět optikou viny Fialovy vlády. Nynější plán schválila v roce 2024 vláda Petra Fialy (ODS) a ministryně označila schválený materiál za nereálný a ve včerejším televizním programu jej označila mimo jiné za past a lež. Vytvoření plánu vyžaduje evropská legislativa kvůli dohledu nad rozpočty členských zemí a koordinaci hospodářských politik. Schillerová poukazovala na to, že zatímco loňský státní rozpočet skončil schodkem 290,7 miliardy korun, již v příštím roce by podle tohoto plánu musel klesnout na maximálně něco přes 150 miliard a v roce 2028 by směl být nejvýše 126 miliard korun. „Není to normální. Já jsem to nazvala lest, past nebo nekompetence nebo od každého trochu,“ prohlásila ministryně financí. Z toho důvodu připravuje žádost o změnu vládního plánu.
Pokud by se změna rozpočtu nestihla včas vyjednat, měly by potom k sestavení rozpočtu sloužit dvě takzvané únikové doložky a přiznám se, že už slovo únikové ve mě vyvolává podezření. „Jde o výjimku, umožňující zvyšovat vládě výdaje na obranu nad dvě procenta hrubého domácího produktu a nezapočítávat je do schválených výdajových rámců. Ministryně ji chce prodloužit z roku 2033 do roku 2036. Druhou výjimku má schvalovat Sněmovna a má umožnit obdobně zvyšovat výdaje na strategické stavby podle liniového zákona“. Podle mého názoru ale pokud se nějaké výdaje nebudou do schválených výdajů započítávat, tak to přece nic neřeší. Neztratí se náhodou kontrola nad výdaji a ještě pocit, že je možné utrácet dál?
Stejné argumenty má ve Sněmovně i opozice, která tvrdí, že povedou k nekontrolovatelnému nárůstu výdajů a zadlužení státu. Tak tomu rozumím já, i když mi chybí ekonomické vzdělání. Ostatně nejsem si jím jistá ani u ministryně, která i přes opakované připomínky expertů a ekonomů si pořád vede svou a staví se svými rozhodnutími nad skutečné odborníky. Nicméně koalice už svolala mimořádnou schůzi ke schválení příslušného zákona. Sporná právní novela je kritizována z řad politiků i ekonomů, kteří poukazují na ministryni financí Alenu Schillerovou, že si chce uvolnit ruce pro další zadlužování země prostřednictvím prakticky neomezených deficitů státního rozpočtu. Podle ministryně je to prý jen pojistka.
