Článek
Na účast na summit je právě prezident kompetentní a pojedou tam tři nevzdělanci, kterým obrana nic moc neříká a její důležitost už vůbec ne. Babiš opět posunul schůzku s prezidentem kvůli summitu na pozdější dobu. Už nesplnil dva avizované termíny a o účasti prezidenta na pondělním jednání vlády hovoří velmi neuctivě: „Uvidíme, co nám tam pan prezident řekne, budeme na to pak reagovat.“ Není novinkou, že se chce jednání vlády zúčastnit prezident, v minulosti se prezidenti zúčastňovali často a Zeman skoro každého jednání.
Za další trapnost považuji vyjádření Babiše v rozhovoru pro prestižní deník Financial Times, kde přiznal, že Česko v letošním roce nedokáže vynaložit dvě procenta hrubého domácího produktu na obranu a bude tedy čelit kritice na summitu NATO. Zároveň Babiš počítá s tím, že mu pomůže přátelství s Trumpem. Označil se za trumpistu a pochlubil se: „Setkal jsem se s ním pětkrát a ostatní mě kritizovali, ale měli bychom mít výhodu.“ No obávám se, že Trumpa nezajímá ani Babiš a ani Česko a to, že se mu Babiš klaní, je mu pravděpodobně srdečně jedno. Na premiéra už reagoval opoziční předák Martin Kupka (ODS). „Andrej Babiš si myslí, že přátelství a společné červené čepice s americkým prezidentem mu budou stačit k tomu, aby neplnil spojenecké závazky. Naivní, hloupé a nebezpečné. Ale to nejhorší - hlavně na to doplatí Česko.“ Nevím, proč si Babiš myslí, že klanět se vlivným světa je bůhví jaká prestiž. Já to vnímám úplně naopak, ztrácí svoji hrdost, pokud tedy vůbec nějakou má a předpokládat, že na summitu s velkým množstvím představitelů jiných zemí, si ho Trump vůbec všimne, je směšné. Babiš si zřejmě chce užít ostudu při svých výmluvách k neplnění našich závazků k NATO.
Nejen, že Petr Pavel převyšuje účastníky svou osobností a i jako armádní generál ve výslužbě, ale samozřejmě je předčí i svými odbornými předpoklady jako bývalý náčelník Generálního štábu Armády České republiky a mezi roky 2015 a 2018 působil ve funkci předsedy vojenského výboru NATO; stal se tak prvním zástupcem zemí bývalé Varšavské smlouvy, který nastoupil do nejvyšší vojenské funkce Severoatlantické aliance. Macinka ani Babiš za svůj život už nestihnou dosáhnout kvalit prezidenta a svými kvalitami jako člověka se k němu neblíží, i když chování mají ve svých rukách.
Tohle Babišovo a Macinkovo taktizování s termínem v souvislosti s odjezdem jistě přímo souvisí s kompetenční žalobou prezidenta, která se nestihne kvůli posunutí termínu ani podat a v současnosti zase ještě není důvod ji podávat, ovšem pro vládu je evidentně těžké ustoupit a říct ano nebo ne. Měli bychom si vzít příklad z Polska a nepokračovat v této neuvěřitelné trapnosti, jejímž důvodem je jen a jen Macinkova msta a nic jiného. Válka mezi prezidentem Karolem Nawrockim a premiérem Donaldem Tuskem rozhodně se nedotkla účasti na summitu. Delegaci povede Nawrocki, protože Poláci mají stejnou zvyklost jako my, tedy že na summity Severoatlantické aliance jezdí hlava státu. A dodržují ji a podobné je to na Slovensku – do Turecka pojede prezident Peter Pellegrini.
A ohánět se tím, že většinou na summit jezdí premiéři, je také scestné. Některé země jsou monarchie a nezastupuje je na summitech panovník, ale předseda vlády. Hned devět z členských států Aliance jsou konstituční monarchie – Belgie, Dánsko, Lucembursko, Kanada, Nizozemsko, Norsko, Velká Británie, Španělsko a Švédsko. Kdyby to byly republiky, tak by přišli i počtáři z naší vlády k jinému poměru prezidentů a premiérů a jen těžko by tím mohli argumentovat. Tady nejde ale vůbec o rozhodnutí měnit zvyklosti, ale nejde o nic menšího než o Macinkovu pomstu, která do politiky nepatří. A že se mu povedlo zatáhnout do války proti prezidentovi premiéra Babiše, další ministry a poslance vládní koalice, vypovídá o nízké úrovni bez samostatných názorů jich všech.
