Článek
Poslankyně Okamurova německého spojence Alternativa pro Německo nyní vyzívá, že by Česko mělo uznat utrpení spojené s vyhnáním Němců po válce, aniž ví, že Česko tak učinilo před 30 lety. Stalo se tak v souvislosti s jednáním sněmovny. Samotné SPD paradoxně s AfD spolupracuje, v europarlamentu jsou spojenci. Uznání bezpráví je součástí Česko-německé deklarace o vzájemných vztazích a jejich budoucím rozvoji a ta byla podepsána už v roce 1997 tehdejším premiérem Václavem Klausem a německým spolkovým kancléřem Helmutem Kohlem. V deklaraci jde právě o oficiální uznání bezpráví páchaného na Němcích, o kterém politička mluvila. „Česká strana lituje, že poválečným vyháněním, jakož i nuceným vysídlením sudetských Němců z tehdejšího Československa, vyvlastňováním a odnímáním občanství bylo způsobeno mnoho utrpení a křivd nevinným lidem, a to i s ohledem na kolektivní charakter přisuzování viny,“ stojí v deklaraci. „(Česká strana) zejména lituje excesů, které byly v rozporu s elementárními humanitárními zásadami i s tehdy platnými právními normami, a nadto lituje, že bylo na základě zákona č. 115 z 8. května 1946 umožněno nepohlížet na tyto excesy jako na bezprávné a že následkem toho nebyly tyto činy potrestány.“
Nevím, čeho chtěla vládní koalice dosáhnout svým nesouhlasem s pořádáním sjezdu. Bylo to úplně zbytečné prohlášení, které pravděpodobně zbytečně naruší vztahy. Zajímalo by mě, zda SPD a ostatní poslanci vědí o deklaraci podepsané před 30. lety, která měla nastavit cestu ke smíření.
Květnový sjezd v Brně je především pro samotné účastníky a zastánce smíření zásadní symbolický milník, zatímco poslanci na návrh SPD akci odmítli z obav o zpochybňování poválečného uspořádání. A ani koalice není v tomto postoji jednotná a pro rezoluci zvedlo ruku 73 ze 77 přítomných koaličních poslanců. Nikdo nehlasoval proti, čtyři zákonodárci z vládního tábora se zdrželi – mezi nimi David Kasal, David Pražák, Roman Kubíček (všichni ANO) a ministr životního prostředí Igor Červený (Motoristé). „Poslanecká sněmovna vyjadřuje nesouhlas s konáním 76. sněmu Sudetoněmeckého krajanského sdružení na území České republiky, a to s ohledem na historické souvislosti a na skutečnost, že se v rámci části tohoto prostředí dlouhodobě objevují postoje zpochybňující poválečné uspořádání“, takto zní rezoluce, která sama vyvolává obavy zaznívající jen z české strany. Je možné, že teď upozornila i německou stranu, aby se tím zabývala.
Ministr školství Robert Plaga zdůraznil, že si stojí za myšlenkou smíření a prohlásil, že pouze vědomí o nepřijatelnosti minulých činů a snaha o společnou budoucnost mohou zabránit tomu, aby se temné kapitoly historie opakovaly. „Deklarace smíření a společné budoucnosti, pro kterou jsem před lety jako zastupitel města Brna hlasoval, byla reakcí na brněnský pochod smrti, a za jejím poselstvím si stále stojím,“ uvedl Plaga. „Stojím jak za poselstvím smíření k těm, kdo byli násilným vyhnáním postiženi, tak za poselstvím společné budoucnosti. Z tohoto důvodu bych pro usnesení, které bylo ve čtvrtek Sněmovnou schváleno, nehlasoval.“
V médiích zazněla kritika ministrova výstupu prostřednictvím sociálních sítí, místo aby dal prý svůj nesouhlas veřejně najevo ve sněmovně. No vzhledem k tomu, že je to způsob komunikace téměř celé politické garnitury, to podle mě nijak nesnižuje důležitost Plagova postoje. Navíc se mi zdá tato kritika úplně zbytečná. Kdo nechtěl ve frašce vlády hlasovat, prostě ve sněmovně zkrátka nebyl. Vzhledem k předpokládanému divadlu s urážkami poslanců směrem k opozici, které bylo ve skutečnosti ještě horší, by se Plaga pravděpodobně ani nedostal k nějakému vyjádření nesouhlasu. Je třeba podotknout, že hlasování se nezúčastnili ani hlavní aktéři této celé šarády Babiš a Macinka.
Ve sněmovně schválilo necelých osmdesát z dvou set poslankyň a poslanců deklaratorní usnesení, tedy menšina se vydává za většinu. Poslanci opět odhalili svou naprostou nevzdělanost a neúctu k historickým faktům. Šťastný označil neúčast opozice za politickou provokaci, poslanec Marek Novák dokonce požadoval, aby se ministerstvo vnitra zabývalo touto „provokací“ a označilo viníky za „extrémistickou organizaci“ a Miroslav Ševčík označil celou opozici za „vlastizrádnou“. Politickou provokaci ale předvedli právě poslanci svým hlasováním. Opozice se postavila na stranu smíření jako protiváha proti nesmyslnému vládnímu odporu.
