Článek
Bylo mi něco přes deset let, ale i tak si pamatuju jen ten nejasný a děsivý pocit, který u mě vyvolala tato živá pochodeň a tajemství kolem ní. Pamatuji si na jeho hlas v rozhovoru s ošetřovatelkou v televizi po víc než půl století. Ten hlas plný bolesti si pamatuji pořád a vlastně ten rozhovor už si dnes ani nemohu pustit. Tenkrát jsem tomu naprosto nerozuměla, ale ten pocit hrůzy je ve mně dodnes. Až mnohem později jsem pochopila, že oběť byla pro nás pro všechny. Umíte si představit jiný, takhle výřečný způsob protestu, než je právě živá pochodeň, která běží přes půl Václaváku a snaží se vyburcovat lidi z tehdejší letargie? Já ne. Je to tedy hrozná představa. Jan přesně věděl, co jej čeká. O tom, že tento čin nebyl činem zoufalého a nešťastného člověka, svědčí přepis rozhovoru, který vedla s Palachem ošetřující lékařka před jeho smrtí.
Jan Palach se ve čtvrtek 16. ledna 1969 okolo 13.30 hodin v horní části Václavského náměstí v Praze polil hořlavinou a zapálil. Hořící běžel přes křižovatku od kašny pod muzeem k Washingtonově ulici, kde se jej pokusil uhasit výhybkář Dopravního podniku svým kabátem. S rozsáhlými popáleninami byl převezen na Kliniku popálenin v pražské Legerově ulici. Zde s ním byl natočen na magnetofonový pásek krátký rozhovor, v němž Palach hovořil o příčině svého činu. Ve značných bolestech, kterými přes utišující léky trpěl, se v záznamu zmiňuje o pasivitě lidí, vystupuje proti rozšiřování Zpráv – deníku vydávaného sovětskými okupanty, a požaduje generální stávku. Svůj čin nenazval sebevraždou, ale akcí. Zemřel 19. ledna 1969 a byl pohřben na Olšanských hřbitovech. Roku 1973 byly jeho ostatky zpopelněny a popel uložen v rodných Všetatech. Převoz proběhl tajně a narychlo. Prázdný hrob byl však hojně navštěvován i nadále. V roce 1990 se urna s popelem vrátila na Olšanské hřbitovy.
„Palachův čin je neuchopitelný, nestandardní. Vymyká se běžnému etickému hodnocení. Vzbuzuje velké emoce, vyvolává řadu otázek, polemik a často i protichůdných hodnocení. Je odsuzován i glorifikován.“ Jindřich Šrajer 2009 Jan Palach. Nemohu rozhodně tento čin odsoudit, měla bych pocit, že snižuji význam této velké oběti.
socha Jana Palacha
Socha věnovaná památce Jana Palacha je symbolem města Mělníka od roku 2009, kde Palach studoval na gymnáziu, které dodnes nese jeho jméno. Autorem památníku je maďarský sochař Andás Beck, který sochu vytvořil již na konci šedesátých let ve Francii, kde tehdy žil. Jedná se o stylizovanou siluetu hořící postavy, která byla převezena z Francie a v Mělníku slavnostně odhalena v roce 2009 19. ledna ve výročí úmrtí Jana Palacha.
Každý rok se u památníku uskuteční vzpomínková akce a v roce 2019 se aktu zúčastnil velvyslanec Francie, Maďarska a Polska, kde živé pochodně pokračovali. Aktu se zúčastnila rodina i spolužáci Jana Palacha. Studenti Gymnázia Jana Palacha tenkrát vydali publikaci Spolužák Jenda jako vzpomínku.
Palach
Tento druh demonstrativní sebevraždy je znám několik století, a i když se jedná o extrémní formu protestu, a bolestivou, provází nás už dlouho. Dnes tedy vzpomínka na naši živou pochodeň Jana Palacha.
P.S. Bydlím víc než dvanáct let kousek od Mělníka u zdroje informací a informace čerpám ze svých poznámek pro reportáže. Několikrát jsem se zúčastnila osobně pietního aktu v Mělníku a i v roce 2019, o kterém se zmiňuju. V mělnickém regionu je i rodiště Jana Palacha ve Všetatech. V mělnickém gymnáziu se tenkrát v roce 2019 uskutečnila výstava, která přiblížila život a studium Jana Palacha.
