Článek
Film, který natočila Velká Británie, Francie, Belgie, Kanada a USA, je avizován jako komedie a drama a pojednává o posledních dnech nejkrutějšího diktátora v Evropě, možná ve světě, Stalina a o jeho pohřbu.
Komedie moc nemusím, ale tohle je drama či černá komedie, která ukazuje, jak jsou Rusové bez svého „cara“ zoufalí a všude je panika a zmatek. Stalinovi pohrobci se neustále ujišťují, co by v této situaci asi řekl Stalin a tím se řídí. Za jeho kruté vlády ztratili jakýkoliv vlastní názor, protože za něj by mohli být uvězněni nebo popraveni.
Krutý diktátor umíral dlouho a sám a bez lékařské pomoci. Zemřel 5. března 1953, jak bylo oznámeno oficiálně. Ve skutečnosti upadl do bezvědomí už v noci na 1. března. Stalin dlouho nevstával, ale všichni se báli vstoupit, protože nechtěl být rušen a porušení rozkazu by mohlo znamenat tvrdý trest.
Když konečně vstoupili, objevili Stalinovo tělo na zemi, byl v bezvědomí a pomočený. Politici stáli kolem něj a domlouvali se na zavolání doktora. Nebylo však koho zavolat, protože většina kvalitních lékařů byla ve vězení nebo popravení během procesů s lékaři. Pomoc nakonec přišla, ale už bylo pozdě.
Po jeho smrti začal mocenský boj nad sovětskou říší, a ani příprava jeho pohřbu neprobíhala hladce. Tak jak žil, tak i odchází a ani jeho pohřeb se neobejde bez masakru nevinných lidí, kterých umřelo tisíce. Pietní akt nebyl připraven na takové množství lidí, jejichž zástupy proudily do Moskvy, aby se rozloučily s vůdcem. Ne z povinnosti, ale protože chtěli.
Film rozhodně stojí za vidění a fascinovalo mě skvělé obsazení filmu. Všichni herci připomínali Rusy nejen chováním, což samozřejmě člověk očekával, ale i vizáží. Britská satira je místy smutná, humor velmi černý, ale vychází ze skutečných událostí a o to je vše ještě horší.
Citace obsahu z ČSFD Ztratili jsme Stalina (2017) | ČSFD.cz:
„5. března 1953 umírá muž. Tím mužem je Josef Stalin. Po jeho skonu vypuká v řadách jeho nejbližších naprostý zmatek a panika. Na to, co nastane po skonu velkého vůdce, se dosud báli jen pomyslet. Vždyť Lenin byl, je a bude vždy živý. Proč by nemohl i Stalin? Během jeho života se soustředili především na to, jak jej přežít. A teď se začnou naplno projevovat absurdní a pokřivené charaktery všech těchto Stalinových pohrobků. Začíná boj o veškerou moc nad komunistickou říší, která do této chvíle patřila jen a pouze brutálnímu diktátorovi. O nejvyšší post nebo aspoň o bezpečné místečko pod ním se perou ti, kteří se za dobu Stalinovy krutovlády dokázali zbavit jakéhokoli vlastního názoru. Stále se ujišťují, co by tomu nebo tamtomu řekl Stalin, a co by se jim za to asi tak mohlo stát. Povýšení? Gulag? Provaz? Koho se mají bát teď? Jedni kují pikle proti druhým a do toho společně organizují okázalý diktátorův pohřeb“.
