Ještě mi nebylo deset let. Mýty a dezinformace kolem srpnové okupace 1968

Některé z nich zveřejnil odbor Strategická komunikace ČR na svém facebookovém profilu Facebook. Každé výročí srpna 1968 se sebou přináší vzpomínky, ale také mýty a manipulace.

Odbor zveřejnil přehlednou grafiku, která jasnými fakty uvádí mýty na pravou míru. Dějiny mají být pravdivé, a nejen pro nás pamětníky, ale hlavně pro ty, kteří to nezažili.

Na 21. srpen si vzpomínám velmi dobře. Ještě mi nebylo deset let a poprvé jsem měla jet na prázdniny někam jinam než k babičce. Na nějaký tábor či co to bylo. Strašně jsem se těšila a ráno mi máma sdělila, že přijely tanky a já nikam nejedu. Naopak jsem šla několikrát za den nakupovat do krámku na rohu „Ke staré Blažkové“, jinak se tomu obchodu neříkalo. Všichni si dělali zásoby a potraviny začaly být na příděl, takže jsme chodily já a mamka na střídačku několikrát a já jsem se neustále ohlížela, jestli neuvidím tanky či neuslyším střelbu a všude bylo cítit hrozné napětí i v té velké frontě před krámkem. Občas jsem zaslechla slovo válka. A já jsem si připadala tak statečná, když jsem nesla sama v síťovce mouku a cukr a cítila nebezpečí. Óo, ty má prostoto.

Ve 12 či 14 letech jsem poprvé se svými spolužáky poslouchala v parném létě v hermeticky uzavřeném bytě zakázaného Kryla s takovým tím nadšeným strachem, kdy se vám tají dech, co kdyby náhodou to někdo uslyšel a věřte, nebyla to vůbec tenkrát legrace. Svůj strach jsem si tenkrát ještě umocnila vypůjčenou zakázanou knížkou Kmotr, kterou jsem si nesla v batohu domů.

Dodnes umím téměř celou píseň Bratříčku, zavírej vrátka a zpívala jsem ji i našim dětem celé jejich dětství. Tuto píseň napsal Kryl jako bezprostřední reakci na invazi a protestsong se stal symbolem srpnových událostí roku 68. Některé verše na mě v dětství působily fakt hrozivě:

„Bratříčku nevzlykej, to nejsou bubáci, vždyť už jsi velikej, to jsem jen vojáci, přijeli v zelených hranatých maringotkách…“

Já jsem sice nic hrozného nezažila, ale někteří z mých spolužáků z gymplu ano. Při kontrole je policisté chytili s roztrženou stránkou číslo 21 v občance, která se trhala na protest proti invazi a byla malým protestem, který byl samozřejmě tehdejší garniturou vnímám jako velký. Odvezli je k výslechu, který trval několik hodin. Bylo mi 16 let a moje odvaha končila tou zakázanou knihou. Stránku jsem si natrhla tak maličko, že jsem to nemohla najít ani já.