Článek
Neúspěšné útoky Turka a Macinky vystřídaly další útoky, a když neprošla kritika, že prezident nebude volit, muselo se najít něco jiného. Pátrání se ujaly ministr Šťastný a poslanec Vondráček, kteří nemají zřejmě nic jiného na práci. Ostatně ani po roce pořád neznám náplň práce Šťastného. Zjistit, kolik stojí soukromá dovolená prezidenta Petra Pavla, kdo mu pronajal letadlo, kolik zaplatil za sedadlo a zda náhodou nedostal slevu, kterou mu poslanci vládní koalice osobně neschválili, byl opravdu velmi důležitý úkol, který si oba kritici sami přidělili.
Prezident zveřejnil částky, doložil, že leteckou dopravu hradil ze soukromých prostředků, a vysvětlil také mimořádný návrat do České republiky kvůli volbám, ale i to se zdálo Šťastnému podezřelé a Vondráček zase zesměšňoval prezidentův návrat obyčejnou ekonomickou třídou. Oba aktéři však zřejmě nepočítali se čtenáři, kteří věděli víc než oni a jejich kritika odhalila něco, co bylo doposud skryto a možná by z toho ani téma nebylo. Z velkého pátrání se stala fraška, když diskutující Šťastnému připomněli velmi drahou letenku Macinky placenou z veřejných financí. Vondráčkovi doporučili, aby místo scénářů o prezidentské dovolené věnoval alespoň část energie práci, za kterou ho občané platí. Pavel dopodrobna vysvětlil svoji soukromou dovolenou, což je dost paradoxní v době, kdy se často dozvídáme o plýtvání penězi pro Agrofert, větší odměny pro poradce, kteří práce moc nevykazují, a samozřejmě na různé pracovní cesty, kdy je zapotřebí cestovat co nejluxusněji, když to nejde z mých peněz. Ministr může za jednu zpáteční letenku v obchodní třídě zaplatit téměř 200 tisíc korun z veřejných prostředků a všechno je podle Borise Šťastného v naprostém pořádku. Prezident však ze soukromých peněz uhradí svůj podíl na pronajatém letadle a nastává podezření.
Dražší cesta placená občany je obvyklá, levnější částka placená prezidentem je podezřelá. Česká státní pokladna má totiž zřejmě tolik volných prostředků, že si může dovolit luxus nepátrat po jejich utrácení. Petr Macinka v porovnání se zbytkem pracovníků Černínského paláce cestoval do Spojených států na Valné shromáždění Organizace spojených národů mimořádně draze. Mluvčí ministerstva přesto argumentoval, že Macinkova cesta komerční linkou se vyplatí. No nevypadá to, že by se vyplatila. Ministerstvo zahraničí na cestu šéfa české diplomacie na jednání nejvyššího orgánu OSN vynaložilo téměř 200 tisíc korun a cena jeho letenky byla vyšší než náklady na cestovní doklady pěti jeho kolegů dohromady, které činily přesně 164 481 korun. Sám šéf české diplomacie shodou okolností tento týden vysvětloval, proč občas preferuje komerční lety. Reagoval tak na poruchu vládního stroje přepravující delegaci ministra dopravy z Ázerbájdžánu. „Já jsem se s žádným problémem naštěstí nesetkal – většinou speciál nevyužívám a cestuji komerčními linkami, což je výrazně levnější.“ Zajímalo by mě v porovnání s čím, je to levnější. Asi to vyjde levněji, ale nesmí to být luxusní obchodní třída, musela by Macinkovi stačit ekonomická třída, jako stačila jeho kolegům. Nakonec, když se šetří, tak všichni a rozdíl je tady velký.
Šťastnému se povedlo kritikou prezidenta odkrýt nejednotný přístup v souvislosti s cestovními výdaji. Pavel musí předkládat, kolik vydal ze soukromých výdajů, jestli náhodou nepodvádí, zatímco ostatní plýtvají vesele veřejnými penězi, aniž se na veřejnost tyto informace vůbec dostanou a vyúčtování po nich nikdo nepožaduje.
Macinka paradoxně mluvil o tom, jak celý státní aparát musí šetřit. Krátce po nástupu do funkce mimo jiné prohlásil, že jeho resort zkrátí výdaje na zahraniční rozvojovou pomoc, kterou zajišťují neziskové organizace. „No, nejsou peníze, ani na méně zásadní věci,“ uvedl letos v lednu. Zřejmě ale letenky do obchodní třídy do toho šetření nespadají.
