Článek
Vůbec nerozumím tomu, proč někdo nastolil takové téma, které se probírá na některých webech už pár dní. Proč se k tomu vůbec vyjadřuje psycholožka a nabízí alternativní věty, které bychom raději měli používat a nahradit stávající, které prodavače frustrují.
Každé povolání má svoje plusy a mínusy a jistě i jinde se opakují stále stejné fráze, ale to k tomu prostě patří a upřímně, věty jako „Jen se tak dívám“ či „Účtenku nechci, doma mi to nikdo neproplatí“ mi přijdou z hlediska komunikace naprosto nevinné a nikdo po zákaznících nemůže chtít, aby mysleli na to, jaké jiné věty použít.
Přiznám se, že já jsem možná dost otrlá. Svého času jsem v zaměstnání odpovídala na dotazy veřejnosti a k mým povinnostem patřilo i posouzení, zda má klient nárok na příspěvek. Pokud nebyly splněny podmínky čerpání, žádost jsem zamítla a odpovědi, kterých jsem se dočkala, rozhodně nevinné nebyly: tak si to strč někam (slovo si doplňte sami), nabouchej si to do trenek, to rozhodně poženu výš, budu si na vás stěžovat apod. V kontextu s těmito reakcemi se zdají být fráze zákazníků směšné.
Zákazníky naopak rozčilují stále se opakující otázky: Máte naši aplikaci? Máte naši kartičku? Mohu vám nabídnout zlevněné sušenky? Sbíráte body? Mého muže rozčiluje pokaždé stejná otázka Chcete tašku? na kterou odpovídá: ne mám auto, kdybych potřeboval, řeknu si. Nebo bezdůvodná nabídka pomoci, aniž dáte najevo, že pomoc vůbec potřebujete.
Kdo pracuje s lidmi, slyší podobné fráze neustále a zažívá to samé možná ještě horší než prodávající, jen se o nich nepíše. Proč se však začala média zabývat zrovna takovými hloupostmi, na to mi rozum fakt nestačí. Copak není jiných důležitějších témat? Tohle nejspíš vzhledem k radám a uvedeným příkladům jiné komunikace s prodavači akorát čtenáře naštve. Ostatně proto píšu tuto svoji reakci, protože téma mi fakt nepřijde hodné rozboru. A nejen prodavači nemají snadnou práci. Co takové zdravotní sestřičky? Pečovatelky o seniory? Ty teprve musí mít svatou trpělivost při svém povolání, a tak bych mohla pokračovat.
V každém povolání při práci s lidmi se najde něco frustrujícího či rozčilujícího, jde jen o to nebrat si to osobně a povznést se nad to, jinak člověk prostě s lidmi pracovat nemůže. Mě nějak extra odpovědi klientů nerozčilovaly a dokázala jsem se jim i zasmát. Jinak by člověk musel změnit zaměstnání a pracovat třeba v pohřebním ústavu, kde už žádné fráze či otázky neuslyší.
Přijde mi dost nelogické, proč bychom se měli jako zákazníci či klienti zabývat frustracemi ostatních, které povolání stresuje. To vypadá, jako bychom tady byli pro ně a ne oni pro nás. No v marketech to někdy tak vypadá, když na vaši otázku prodavač odpoví naštvaně například odpovědí: máte to tam napsané, tak si to přečtěte apod.
Pokud vás tedy práce s lidmi frustruje kvůli malichernostem, je na to jednoduchá rada. Je čas práci změnit.
