Článek
Jistě každý nemusí s demonstrací souhlasit, ale i to jde slušně bez útoků, to ovšem Macinka ani Okamura neumí. Já si nepamatuju od revoluce horší vládu, která vládne s naprostou arogancí a názory veřejnosti přehlíží. Argumentace vlády, že vzhledem k volebnímu vítězství jsme povinni akceptovat nehorázné kroky vlády, je scestné. Jistě výsledky voleb je nutné akceptovat, to ale neznamená, že nemáme právo kritiky, nemáme právo protestovat a nesouhlasit s její politikou. „Výsledek voleb musíme respektovat, ale to neznamená, že se musíme sklánět před kroky, které vláda dělá, když s nimi nesouhlasíme,“ zdůrazňuje Pavel Rychetský, bývalý předseda Ústavního soudu a někdejší vicepremiér. Rychetský zároveň připomíná, že volební vítězství jedné strany nelze vydávat za podporu celého národa. „To, že Babišovo ANO volilo a dnes v preferencích má zhruba 30 procent, to není většina. To je 30 procent,“ upozorňuje. Ještě tvrději se vyjádřil k samotnému způsobu vládnutí. Současná vláda si podle něj přeje občany jako poslušné ovce. „Vláda Andreje Babiše je vládou lidí, kteří nevnímají veřejné mínění. Obávám se, že to jejich opojení mocí, kterou získali, přesahuje přijatelné meze elementární lidské slušnosti,“ varuje bývalý šéf Ústavního soudu.
Vláda považuje názory veřejnosti za nedůležité a nehodné reakce a kritiku považují za naprostou drzost. Chovají se jako lidé vyššího druhu, ale tím spíš ukazují na svoji naprostou ubohost a nekompetenci a nedosahují svým chováním úrovně většiny národa. Ve zrušení rozhlasových a televizních poplatků vidí bývalý předseda Ústavního soudu snahu získat nad veřejnoprávními médii větší kontrolu stejně jako většina z nás. „Chce si tato média podmanit, chce je zbavit samostatnosti a nezávislosti,“ říká na adresu Andreje Babiše. Domnívá se, že za současné situace by odpovědná vláda měla zvážit dokonce demisi. Za řešení považuje také předčasné volby. Už dávno to vypadá, jako jediné možné řešení obzvlášť po demonstraci a hlavně po reakci na ni, kdy ji vláda považuje za bezvýznamnou a nemíní se jí ani trochu zabývat, i když už jde o celé nehorázné vládnutí nejen o poplatky. A nejde jen o plnou Letnou, spoustu lidí na Letné nebyla, přesto je proti vládě a demonstraci podporuje. V neděli na Letné za podporu veřejnoprávních médií demonstrovalo podle odhadu organizátorů 350.000 až 450.000 lidí, a šlo tak zřejmě o největší demonstraci v Česku od konce roku 1989.
Včerejších oslav 17. listopadu se Babiš zřejmě ze strachu nezúčastnil a mám pochyby o tom, že Izrael při těch problémech, co v současnosti řeší, má čas řešit s Babišem najednou zbraně. Pro mě je to jasný útěk. I v minulosti chodil v tento den na Národní za tmy a potají ze strachu z demonstrantů a svůj včerejší výstup by pravděpodobně nedokázal říct veřejně. Vzhledem k jeho minulosti je totiž jeho projev podle mě drzý, arogantní a rozhodně k naštvání. „V tento den se opakovaně psaly dějiny naší země. Proto dnes slavíme krásný svátek, který je o svobodě. O možnosti říkat svobodně pravdu a nebýt za ni popotahován. O svobodě nebát se říct, co si myslíme. O svobodě si jednou za čtyři roky zvolit vládu, jakou chceme,“ napsal Babiš. „A já ze srdce děkuji odvážným mladým lidem, kteří přesně za tyto hodnoty bojovali proti nacistické okupaci v roce 1939 a o půl století později, 17. listopadu 1989, proti komunistickému režimu,“ uvedl premiér. Díky mladým lidem podle něj 17. listopad patří všem. „Nehádejme se, oslavujme Českou republiku,“ dodal. Obzvlášť poslední věta zní z úst Babiše naprosto nehorázně, hádá se hlavně on. Nějak si navíc nepřipouští, že i on patřil ke komunistické garnituře, za jejíž odchod jsme na Václaváku cinkali klíči.
Už si připadám značně nepatřičně, jak používám a nejen já stále stejná slova v kritice vlády. Ale slovní výrazy mi už docházejí a mlčet nemůžu, i když kritika klouže po vládě jako voda a je to jako házet perli sv..ím.
Většině z nás dochází s touto arogancí moci trpělivost a volání na Letné „máme toho dost!“ je víc než pravdivé. Demonstrace a stávky jsou výrazným projevem občanského nesouhlasu, přesto to vláda naprosto ignoruje. Nezbývá tedy než pokračovat s větší intenzitou. Vláda s volbami nedostala mandát ovládat celou zemi či ji dokonce vlastnit, i když je o tom přesvědčená. Měla by začít konečně veřejnosti naslouchat.





