Článek
V úterý je přijal na Hradě prezident Petr Pavel. Babiš během své řeči mluvil o Green Dealu a kritizoval byrokracii EU. „Vaše kompetence je teď prosazovat zájmy České republiky.“ Podotkl, že zastupitelské úřady pomáhají prosazovat zájmy nejen Česka jako státu, ale také českých firem, umělců nebo vědců. „Česká republika je pevně ukotvena v Evropské unii a NATO,“ pokračoval premiér. „Naše vláda dělá pragmatickou politiku,“ míní Babiš. Úkolem zastupitelských úřadů podle Babiše je budovat pozici České republiky v zahraničí, což se může pozitivně podepsat na pozicích českých firem. Babiš neřekl nic nového či objevného, jen opakoval známé fráze. Macinka ve svém projevu za nejbližšího spojence mimo Evropu jmenoval Spojené státy. Podle něj se nezměnily jen póly moci ve světě, ale také Západ jako takový. „Slovo národ působilo jako něco, za co bychom se měli omlouvat. My tento názor nesdílíme,“ řekl Macinka. Já mám dojem, že po velkém Trumpově obratu a postoji ke světu už není Amerika spojencem pro nikoho natož pro Česko. Zajímalo by mě, kolik procent současných politiků souhlasí s tímto názorem.
Ministr zahraničí také připomněl, že s novou vládou se mohou změnit některá směřování České republiky. „Především od vás očekávám vlastní úsudek. Vaším úkolem není reprodukovat postoje vlády hostitelské země, Bruselu, Washingtonu, Berlína nebo Paříže,“ předeslal ministr zahraničí. „Chci, abyste se dívali na svět českýma očima,“ dodal Macinka. Mám dojem, že právě toto podepisují velvyslanci ve svém slibu a nemyslím si, že mají tak málo zkušeností, aby jim musel radit, jak se mají chovat, někdo, kdo toho sám o diplomacii moc neví, jak už několikrát předvedl.
Macinka opakovaně kritizoval ruskou agresi na Ukrajině a zopakoval naprosto známá fakta, která jsou slyšet dnes odevšad a možná i stejnými slovy a to, že Rusko zásadním způsobem ohrožuje evropskou bezpečnost, a dokud agrese trvá, není možné s Ruskem navázat normální vztahy. No není to nic objevného a očekávala bych větší originalitu a použití vlastních slov. Třeba něco k podpoře obrany Ukrajiny. A nezaujalo mě ani další jeho vyjádření, kde nastínil diplomatům nový kurz české diplomacie. „Přejít od aktivismu zpět k diplomacii, od moralizování k vyjednávání, od politiky gest k politice výsledků, od automatického přejímání postojů k vlastnímu úsudku,“ řekl na slavnostním zahájení porady velvyslanců. Mám dojem, že hovořil o svém vlastním přístupu k diplomacii, který rozhodně nezapadá do jeho nového kurzu diplomacie.
Úterní projev prezidenta byl poněkud jiný a před diplomaty vykreslil dnešní svět, v němž se rychle přeskupují mocenské poměry, vznikají nové aliance a státy si hledají spolehlivé partnery. Česko podle něj nemůže stát opodál. „V takové době nestačí jen reagovat nebo přihlížet. Musíme vědět, kam chceme patřit,“ řekl Pavel. To platí hlavně pro Babiše, díky němu nejsme součástí některých iniciativ a už stojíme opodál. Podle prezidenta je „v životním zájmu naší země“ být „aktivní součástí těch uskupení, kde se rozhoduje o naší budoucnosti“. „Pokud u těchto stolů nebudeme sedět, přijdeme o příležitosti,“ varoval. To se už v některých případech v závislosti na chování premiéra děje. Jasný vzkaz vyslal prezident i k vládě: „Navenek musíme působit jednotně. Nemůžeme si dovolit působit jako země, která vysílá rozporné signály nebo vede nekonečné vnitropolitické spory. Navenek existuje jen jedna Česká republika. Neexistuje tým vlády a tým prezidenta. Existuje pouze český tým. Rezignovat, pokrčit rameny a říct si ‚tak holt Česko bude mít dvě zahraniční politiky‘ není cesta, kterou jsem připravený akceptovat.“
Prezident v tomto případě reagoval na reálné chování vlády. Zdůraznil, že je důležité především důsledné plnění obranných závazků a schopnost úzce spolupracovat. „Navenek ale musí být Česká republika čitelná, předvídatelná a schopná dostát tomu, co slíbí.“ Vyjádřil se i k Macinkově a Babišově filozofii zahraniční politiky – snahy odsunout dosavadní „hodnotovou“ diplomacii a soustředit se podle nich více na pragmatismus a ekonomické zájmy. „V české debatě se tento přístup někdy zbytečně rozděluje na dva póly – hodnoty nebo pragmatismus. O žádné protipóly přitom nejde,“ řekl Pavel. „Pragmatismus neznamená hodnotové vakuum,“ pokračoval. Každé rozhodnutí podle něj obsahuje představu o tom, co chce stát hájit a kam chce směřovat. A ani pragmatická spojenectví se bez hodnot neobejdou a všechna taková spojenectví by měla být založena na důvěře a společných hodnotách. Velvyslancům zároveň připomněl, že nejsou jen tváří Česka v zahraničí, ale také důležitým zdrojem informací a zkušeností pro domácí politiku. „Je to ale i příležitost, jak domů zprostředkovat zkušenosti a osvědčená řešení odjinud.“
Přestože Pavel opakovaně vyzývá Babiše a Macinku ke spolupráci, pozvaný Macinka se setkání na Hradě neúčastnil, přestože je to tradice a neúčast šéfa diplomacie je těžko omluvitelná. Válku s Hradem vyvolal právě on před několika měsíci a poté převzal štafetu v nenávisti a útocích na prezidenta právě Babiš. Macinka nepřijetím pozvání dal najevo svoje naprosto nediplomatické chování. A nejen, že nepřijal svoji vinu na narušení vztahů s prezidentem, ještě jej označuje za viníka konfliktu a naprosto ignoruje prezidentovy pravomoci. Prezident ve svém projevu neopomněl připomenout vládě některé své prezidentské kompetence.
Na samém konci projevu Pavel diplomatům řekl, že svůj podpis pod pověřovacími listinami rozhodně nepovažuje za formalitu. „Je v tom určitý vztah důvěry a chci, abyste věděli, že se na mě můžete kdykoli obrátit,“ prohlásil. Prezident totiž velvyslance formálně jmenuje a přijímá jejich pověřovací listiny, což je zakotveno v Ústavě.
