Článek
Titul nejinteligentnějšího národa získali Švýcaři, my jsme se umístili až za Slováky, Poláky i Rusy. V jiném britském výzkumu je za nejinteligentnější zemi považováno Japonsko, na druhé pozici je Švýcarsko a třetí Čína. Severské země rovněž dosahují skvělých výsledků. Srovnávacími studiemi vychází závěrem, že většina zemí s nejvyšším IQ skóre poskytuje ve svých zemích bezplatné nebo velmi levné vzdělání.
Z dalšího výzkumu provedeného Richardem Lynnem a Davidem Beckerem z Ulster Institute z roku 2019 vyplynulo, že za Japonskem s nejvyšším IQ na světě je Tchaj-wan a Singapur. V Evropě vede Bělorusko, Finsko, Lichtenštejnsko, Nizozemsko, Estonsko.
Podle studií máme v Česku prý velké rezervy u těch nejmenších. „Během posledního roku se ukazuje, že naše děti hloupnou, a to v přímé souvislosti s časem, který stráví před obrazovkou. Ten problém je, že děti do toho s prominutím čumí od rána do večera. Do 18 let se dívají do obrazovky více času, než kolik ho strávily ve škole. To je odklon od lidské evoluce,“ vysvětlil neurolog Martin Jan Stránský.
V určitých oblastech Evropy nesouvisí nízké průměrné IQ jen s genetickými předpoklady, ale i s dlouhodobým vlivem prostředí a roli hrají i další faktory, které se navzájem ovlivňují. Patří sem například výživa v dětství a nedostatečný příjem základních živin v prvních třech letech života může zpomalit vývoj mozku. Nedostatek kvalitní stravy může být příčinou nižší kognitivní výkonnosti.
Do výsledků úrovně inteligence lze zahrnout i vliv dlouhodobé sociální nejistoty, prostředí pro rozvoj inteligence ovlivňují války, ekonomické, krize, nezaměstnanost či masivní odchod inteligence do zahraničí. To všechno vytváří prostředí, kde není možné rozvíjet mentální růst a logicky lidé ve stresu a nestabilitě nemohou dosahovat takových výsledků jako v klidném a podporujícím prostředí.
Umístění na 23. příčce není sice pro nás žádná velká výzva, nicméně české průměrné IQ přesahuje úroveň Německa a Francie. Na druhé straně zaostává za světovým standardem výkonnost českých dětí ve škole. IQ však není neměnné číslo a se zlepšujícími se životními podmínkami může dojít ke zvýšení průměru v důsledku většího přístupu ke vzdělání, kvalitní zdravotní péče, digitální gramotnosti či vyšší podpoře rodičů.
Možná není úplně důležité řešit, kdo má jaké číslo, ale spíše se snažit vytvořit podmínky, kde bude při srovnání co nejméně rozdílů. IQ by zároveň nemělo vypovídat o hodnotě člověka a ani by nemělo být srovnávacím nástrojem mezi národy. Prostředí a příležitosti, kterých se člověku dostane, jsou důležitější než číslo IQ. Přiznávám, že jsem si vždy myslela, IQ je člověku vrozené a moc se s tím už dělat nedá, ale překvapivě je těch ovlivňujících faktorů víc.
