Článek
Většina z nás narážkám rozuměla a dokonce jsme na ně čekali. K politice se vyjadřovali umělci vždy a i prostřednictvím Charty 77 či Anticharty. Neshledávám na tom nic nového ani překvapivého. Naopak umělci mají nejen právo, ale i trochu povinnost se vyjadřovat k politice, protože mají tu možnost a velkou platformu k vyjádření názorů. Jeden z komentářů uvedl jako důvod nevyjadřování se k politice, že se díky tomuto se již nedá bez subjektivního pocitu vnímat umělce a jejich práci. To mi přijde tedy značně sobecký důvod. Navíc právo vyjádřit se máme všichni. A názor na umělce může ovlivnit cokoliv jiného a nemusí to být politický názor.
Jednu velmi uznávanou českou umělkyni jsem měla moc ráda, sledovala jsem její filmy a divadelní představení. Můj názor se změnil při jedné akci, kdy jsem se s ní setkala osobně a poznala, že je to člověk, který se povyšuje nad ostatní a ověnčená cenami si myslí, že má všude přednost. Chovala se stylem: Já kráčím! Všichni mi uhněte z cesty! Od té doby jsem neviděla ani jeden její film či divadelní představení. A nebyla jsem sama, koho šokovalo jednání této „velké“ umělkyně. A i když s jejím politickým názorem nesouhlasím, nebyl to důvod mé změny názoru. Já bych spíš zakázala vyjadřování k politice některým politikům, jejichž názory postrádají logiku, rozhled a především fakta.
Aktuálně je v hledáčku Miroslav Etzler, který zveřejnil několikaminutové video plné ironických narážek na českou politickou scénu. Padla jména Petra Fialy, Andreje Babiše, Tomia Okamury, Jindřicha Rajchla i Filipa Turka. Nemusím s ním souhlasit a mohu si vybrat, zda si ho vyslechnu či nikoliv. Autoři komentářů se chovají, jako by jim všechno, co se kde veřejně objeví, bylo nuceno a oni tomu byli vystavení. To mi přijde naprosto scestné a směšné. Každý máme možnost volby. Já nemohu poslouchat většinu politiků dnešní vládní koalice, a tak si jejich hrozná vyjádření přelouskám v písemné podobě v médiích, abych si ušetřila nervy. Kritika politiků obzvlášť členů vlády je bezesporu nezbytná, obzvlášť když zasahují do nezávislosti institucí a šlapou po demokracii a kritizovat mohu já, zrovna jako umělci. Právě pod příspěvkem se objevil sobecký komentář, který upírá Etzlerovi v podstatě svobodu projevu a slova a na to autorka rozhodně nemá žádné právo: „Já mám už taky dost všech herců, zpěváků a všech rádoby umělců, co mají potřebu vyjadřovat svůj politický názor. Neuvědomujete si, že díky tomuto se již nedá bez subjektivního pocitu vnímat vás a vaši práci. Pak se nedivte, že lidi nepřijdou do divadla, do kina…“ Chtěla bych se autorky zeptat, zda jí v práci také někdo upírá její vlastní názor. A radit umělcům, že by se měli držet své profese a nevyjadřovat, ve mě naopak vyvolává pocit, že někteří autoři hloupých komentářů by se neměli k některým tématům, kterým nejsou sto porozumět, vůbec vyjadřovat. Když si vzpomenu na revoluci v roce 1989, tak za ní stáli studenti a s nimi právě umělci. Umělcům navíc nelze upřít větší rozhled, než má většina jejich kritiků.
Všude se dnes objevuje jen destruktivní nenávist a lidem je upírána možnost vyjádřit svobodně názor a ještě ve stylu já mám právo, ale ty ne. Kam zmizela slušnost, tolerance k jiným názorům, která byla nahrazena agresí a hloupými vyjádřeními? Někdy mlčeti opravdu znamená zlato a těchto případů v anonymním prostředí je čím dál víc. Měli byste odvahu vylézt z anonymity a sdělit své výpady a útoky z očí do očí?
„Prací umělce je být svědkem své doby v dějinách,“ řekl spoluvynálezce umění pop-artu Robert Rauschenberg a to myslím říká vše. Mluvit o politice je důležité obzvlášť v době nekompetentní vlády koalice. Já jsem pyšná, že všechny naše tři děti bojují za nezávislost a demokracii a zúčastňují se demonstrací a stávek. A je mezi nimi i umělec, nebo vlastně dva.
