Článek
Nesnažit se vysvětlovat důvody neplnění závazků a raději to napravit, protože americký prezident Donald Trump to nebude tolerovat. Přestat se vymlouvat a nežádat po Spojených státech toleranci, když neplníme závazky vůči NATO. Vzkaz vypadá jako psán přímo Babišovi. To je přesně rétorika, kterou já vnímám jako poníženou a na některé Babišovy voliče funguje, ale Trumpa, kterým se Babiš neustále ohání a počítá si setkání s ním na prstech, těžko může přesvědčit.
Babiš reagoval podle předpokladu. Smíchal stát a alianci dohromady: „Spojené státy nemají co plísnit Českou republiku, nejsme jejich kolonie, jsme jejich partneři.“ Nějak zapomněl, že jsme součástí aliance, kde máme práva i povinnosti podle smlouvy a časem nemusíme do aliance ani patřit.
Informace o amerických výtkách zmínil Deník N a citoval z dokumentu: „Pokud bude hlavním tématem vystoupení vašeho lídra (ať už to bude kdokoliv) v Ankaře vysvětlování, proč jste nemohli z jakýchkoliv příčin dosáhnout dvou procent, ohromně si tím uškodíte.“
Bývalý ministr zahraničí Lipavský se na informace dotazoval Babiše při interpelacích. Babiš reagoval stále stejnou rétorikou a zlehčoval situaci, že si novináři vymýšlí. Ohradil se, že by USA měly Česku něco vyčítat. „Já jsem svrchovaný český premiér, byl jsem pětkrát s Trumpem,“ řekl Babiš a mně ten výkřik připadá naprosto zoufalý. Prý vyšel Spojeným státům opakovaně vstříc v řadě jiných věcí – například když Česko nedávno pečovalo o amerického občana s podezřením na ebolu. A v čem ještě vyšel vstříc? Podle mandátu, který si kabinet schválil tento týden, vláda „udělá vše pro to“, aby se ke dvěma procentům dostala už letos, opakoval Babiš stejný slib a opět se neopomněl opřít do Pavla: „Pan prezident si nedá říct. Naše vláda nechce, aby byl v Ankaře, my ho tam nepotřebujeme“. K tomuto nehoráznému výroku jsem se vyjadřovala už ve včerejším článku.
Pavel se vyjádřil k Babišově rozhovoru plném nehorázných obvinění a Babiš má buď podložit konkrétními důkazy závažná tvrzení, že si prezident vykládá ústavu podle svého a poškozuje ČR, nebo vzít svá slova zpět. „Poškozuje ji tím, že dlouhodobě usiluje o bezpečí českých občanů a plnění našich spojeneckých závazků? Nebo tím, že chce, aby naše země byla důvěryhodným spojencem a partnerem? Nebo snad tím, že usiluje o reálnou bojeschopnost a připravenost naší armády místo účetních cvičení?“ uvedl prezident.
Republiku poškozuje premiér od nástupu s nekompetentní a nevzdělanou vládou. Neustálými útoky vysílá do světa signál o své nekonečné trapnosti a o něčem, co vypadá jako naprosté zoufalství a ne postoj státníka. Svým chováním poškozuje naše dobré jméno, pokud z něho ještě něco zbylo. Bez ohledu na oblíbenost prezidenta, jemuž i v červnu věří 53 procent oproti vládě jen s 32 procenty, se snaží poškodit jeho dobré jméno nepravdivými obviněními. Prezident je pravděpodobně jediný, který ještě zachraňuje reputaci státu. Babiš spolu s vládou ji rozkládá jako puzzle.
Kancelář prezidenta těsně před summitem obdržela od ministra zahraničí podklady k jednáním, která na místě zástupci České republiky povedou. Pavel už dříve řekl, že se jich hodlá držet, byť má problém s tím, kolik peněz dává vláda Andreje Babiše na armádu. Při čtení podkladů mi některá vyjádření vzhledem k výrokům Babiše připadají jako z jiného světa. Vyznívají úplně jinak, jako by to bylo o jiném státu, ale nejsem odborník a možná se mýlím.
„Summit proběhne v době složité bezpečnostní situace, kdy euroatlantický prostor již čtvrtým rokem ohrožuje válka Ruska proti Ukrajině. Na bezpečnost spojenců také negativně dopadá vývoj situace na Blízkém východě,“ píše se v úvodu. „Zatímco předchozí summity potvrdily potřebu vyrovnanějšího podílu na zajištění bezpečnosti mezi USA a zbylými spojenci, v tuto chvíli je již na místě hovořit o přesunu odpovědnosti za bezpečnost a obranu Evropy, jakož i za pomoc Ukrajině od USA směrem k evropským spojencům“. Ministerstvo zahraničí během summitu v Ankaře očekává hodnocení úkolů loňského summitu v Haagu a debatu o třech klíčových tématech. Prvním jsou obranné investice, kde by spojenci měli ukázat pokrok směrem k 5 % HDP na obranu, jak se zavázali v Haagu; druhým obecně obranný průmysl a třetím podpora Ukrajiny.
Dále má Česko zájem na tom, aby NATO potvrdilo svůj závazek k dlouhodobé podpoře Ukrajiny – a to i v případě dosažení příměří, potažmo míru. V další pasáži vidím naprostý rozkol proti názorům Babiše, který zbraně pro Ukrajinu zavrhuje kvůli prodlužování války. V podkladech je něco jiného: Česká republika vychází přitom z přesvědčení, že dobře vyzbrojená ukrajinská armáda a ukotvení Ukrajiny v demokratickém civilizačním prostoru je nejlepším odstrašením a ochranou proti případné budoucí ruské agresi vůči euroatlantickému prostoru. „ČR se na podpoře Ukrajiny dlouhodobě podílí. Trvající koordinační role ČR v muniční iniciativě je z hlediska potřeb Ukrajiny nadále zásadním příspěvkem, ale není jediným.“ Nějak nevím, o jaký jiný příspěvek než iniciativa, do které nepřispíváme finančně jako jiné země, jde.
Z pokladů jsem vybrala pasáže, které se zásadně liší od běžných vyjádření vlády. Ostatní pasáže opakují fráze, které o ničem nevypovídají viz odkaz.
Ještě na závěr důkaz toho, jak moc se utrhl Babiš ze řetězu. V předchozích článcích jsem se kriticky k současnému dění na politické scéně vyjádřila a nerada bych se opakovala. Babiš ve Sněmovně popsal, jak si představuje zářijové vystoupení prezidenta na Valném shromáždění OSN v New Yorku, kam má prezident vést delegaci. „Přečte, co mu napíšeme. Takhle mu to uložíme na Valné shromáždění OSN, kde dostane náš projev, který tam přečte, takhle to funguje,“ řekl premiér. K tomu už nemám chuť něco dodávat. Takto se chová ústavní činitel v pořadí na čtvrtém místě k nejvyššímu ústavnímu činiteli a vrchnímu veliteli vojsk?
Babiš během sněmovních interpelací reagoval na otázku Kupky, co bude v Ankaře vyjednávat. „Já vůbec nebudu nic vyjednávat, my tam vystoupíme s mandátem, s projevem, který je schválen, a stejný projev by přečetl pan prezident, kdyby byl šéf delegace,“ popsal předseda vlády. No, tahle představa se mi zdá velmi naivní. Nevím, jestli si Babiš uvědomuje, že na summitu před otázkami do zákulisí neuteče a myslím, že otázek bude víc než dost a nejen k našemu žalostnému předposlednímu místu na seznamu států vzhledem k závazkům NATO.
