Článek
Mezi další šířené mýty patří nošení kosticových podprsenek, používání deodorantů, čím menší prsa, tím menší nebezpečí, náraz do prsu, časté létání letadlem apod. A samozřejmě sem patří i mýty o mamografu.
Zakladatelka sítě mammacenter lékařka Miroslava Skovajsová, která sama některé z těchto mýtů vyvrací, se nyní stala autorkou mýtu, protože její vyjádření v rozhovoru nejde jinam zařadit. Doktorka dává do souvislosti s onkologickými onemocněními chybějící či ztrácející se ženskost dnešních žen a podle ní ztráta ženskosti může vést k vyššímu výskytu rakoviny. Nošení sukní jako by zařazovala mezi prevenci proti rakovině.
Je s podivem, že zveřejnila názor právě tato odbornice, která zachránila mnoho životů, a právě v oblasti mamografické prevence odvedla velký kus práce. Uvádí, že nárůst rakoviny prsu v posledních letech souvisí s tím, že mladé ženy jsou málo ženami a nenosí sukně. Na základě, jakých faktů vypouští lékařka tento nesmysl, není známo a rozhodně nepatří mezi vědou ověřených vlivů, které prokazatelně rakovinu prsu způsobují. Mezi ně patří znečištěný vzduch, některé pesticidy, hormonální vlivy a další a nejrizikovější je bezesporu genetické onemocnění v rodině a genetické mutace. Je však prokázáno, že genetické faktory se projevují jen u pěti až deseti procent žen, k onemocnění přispívá více faktorů najednou. Nošení sukní či více ženskosti jako prevence rozhodně nepomůže.
Jen těžko si lze představit, co toto „odborné“ vyjádření lékařky pravděpodobně vyvolalo u onkologických pacientek. Právě se dozvím hrozivou diagnózu a očekávám povzbuzení, podporu, naději, místo toho začnu zpytovat své svědomí, zda jsem dost ženská, zda nosím sukně, a i když si racionálně vysvětlím, že je tvrzení nesmysl, jsem v této situaci náchylnější věřit všemu obzvlášť z úst odborníka. Místo psychické podpory, která by pro mě byla právě v této chvíli prospěšná, jsem hozena do stresu a nejistoty, zda jsem si onemocnění nezpůsobila sama.
Rozhodně primářka a průkopnice prevence rakoviny prsu svým vyjádřením nikomu nepomohla a už vůbec ne onkologickým pacientkám. Je rozhodně kapacitou v oboru díky preventivním programům, které založila. Svým vyjádřením však vzbuzuje nedůvěru a omluvou nemůže být ani to, že se jedná o její osobní názor nikoliv lékařské stanovisko. A dopad na veřejnost bude stejný, ať už se jedná o osobní názor či ne.
Slova primářky jistě zaskočila mnoho z nás a mnoho žen začalo kontrolovat svůj šatník a ozývající se onkologické pacientky, které oponují tím, že jejich rakovina s ženskostí či domnělým nepřijetím nijak nesouvisí. Je to zjednodušený pohled na život žen, který by člověk od vzdělaného odborníka, který se dlouhodobě tématem rakoviny žen zabývá, rozhodně nečekal.
