Článek
Stanovisko Soudního dvora EU, který reagoval na žalobu polské klientky podvedené na phishingovém webu, je přelomové. Generální prokurátor Soudního dvora EU se postavil na stranu klientky, které banka odmítla vrátit peníze, i když jí to nařizuje platná evropská směrnice. Klienti mají oporu v těchto případech podvodů v evropské směrnici 2015/2366 o platebních službách (PSD2), která pokrývá i podvody tohoto typu. Stanovisko advokáta potvrdilo, že banka musí vrátit peníze ihned po nahlášení podvodu. Odmítnout mohou jen v případě, kdy mají podezření na podvod ze strany klienta nebo jeho hrubou nedbalost. V případě podvodu je banka povinna tuto skutečnost ohlásit místním úřadům.
V případě sporného případu by mělo dojít k refundaci celé částky a až v rámci následného sporu může banka požadovat refundované peníze zpět. Banky podle směrnice by měly vracet peníze neprodleně. Sem spadá například hrubá nedbalost, kdy se bude posuzovat vina klienta. Rozdílný postup bude uplatněn v případě klienta, který zadal své údaje do zjevně podvodné stránky a ke klientovi, který je zadal do klonu oficiálního bankovního webu.
Platí pravidlo, nejdřív peníze a až poté vyšetřování. Generální advokát Athanasios Rantos konstatoval, že banka nemůže odmítnout okamžité vrácení neoprávněné transakce z důvodu hrubé nedbalosti klienta. Jedinou výjimkou je již zmíněné podezření, že klient spáchal podvod sám. Další výjimky si nemohou členské státy samy přidávat, protože jedním z cílů směrnice je vysoká ochrana spotřebitelů. Pokud banka následně zjistí, že klient porušil své povinnosti hrubou nedbalostí, bude po něm požadovat vrácení částky zpět. Ne všechny členské státy tohoto postupu využívají. Je pochopitelně pro banky rizikovější. Klient může vrácené peníze převést jinam a bude se snažit je schovat.
Praxe se tedy změní ve prospěch klientů a důkazní břemeno by se mělo přesunout na banku, která bude muset soudu dokazovat porušení povinností, aby získala peníze od klienta zpět. Nyní je to tak, že klient musí sám dokazovat, že nešlo o hrubou nedbalost, aby mu banka vrátila peníze zpět.
V přípravě je nová unijní směrnice PSD3 a nařízení PSR, které zlepší postavení klientů. Členské státy se už dohodly na jejich podobě, konkrétní znění má být hotové v nejbližších týdnech a banky by se jimi měly začít řídit během roku 2028.
I já se běžně setkávám s různými druhy podvodů a úspěšně se jim vyhýbám. Obvykle poznám ihned, že se jedná o podvod. Již několikrát přišel požadavek ovšem na můj soukromý email, který nebyl u služby uveden, abych zaplatila za službu, která již byla zaplacena. Email byl navíc na první pohled známý, stačilo však podržet na chvíli myš a ukázal se skutečný email na první pohled podvodný a nijak nesouvisející s původním webem. Tyto výzvy jsem dostávala delší dobu pravidelně každý měsíc i s výhrůžkou soudu. První email jsem si přečetla, byl tam samozřejmě odkaz, kam mám zaplatit. Poté už jsem žádný takový email neotevřela a házela jej do spamu. Další druh podvodu byla forma sms, kde jsem byla informována o údajném balíku na poště, který prý musím nejdřív zaplatit, abych ho mohla dostat. To nebyl moc chytrý podvod nebo respektive podvodník. Žádný balík jsem na cestě neměla a nechápala jsem, proč bych měla něco platit na základě sms, která se tvářila jako od České pošty.
Tento týden jsem se ovšem setkala s druhem podvodu, o kterém jsem zatím jen slyšela. Dostala jsem přes messenger zprávu od známého, kterého jsem neviděla asi dva roky a ihned bylo poznat, že se jedná o falešnou zprávu. Zpráva bez oslovení a žádost o peníze. Známý by nikdy tímto způsobem o peníze nežádal a na víc má na mě telefon. Zpráva byla formulována tak, že mi bylo jasné, že tuhle zprávu mi nikdo známý nepíše a už vůbec nežádá o peníze, navíc o směšně nízkou částku, která by někomu v potížích jen těžko pomohla. Je mi jasné, co by následovalo, kdybych odpověděla. Je pravda, že jsem před lety několik let pracovala v bance. Druh podvodů byl tenkrát samozřejmě jiný, ale ostražitost mi asi zůstala.
