Článek
Nikdy nepíšu o známých lidech, ale tahle smutná zpráva mě zasáhla víc, než jsem čekala. Všude jsou zprávy v médiích o Aničce Slováčkové, která včera zemřela a já si dovolím jen pár slov.
Na dnes jsem měla připraveny jiné články, ale cokoliv jiného mi přišlo vlastně nevhodné a nedůstojné zveřejnit, a tak dnes poruším pravidla.
Stejně jako většina národa i já jsem sledovala Aniččin boj s nemocí a obdivovala jsem a překvapovala mě její odvaha, optimismus, chuť žít a pracovat, vyzývala mladé ženy k prevenci a já jsem věřila, že to zvládne, že je příliš mladá na odchod ze života.
Dnes je vše jinak a osud není spravedlivý a já cítím stejně jako spoustu lidí kolem mě, včetně mého muže, kteří jsme ji osobně ani neznali, jen velký smutek. Prožila jsem smrt svých blízkých a dodnes mi chybí. Smířilo mě trochu ale to, že měli čas prožít svůj život a odešli většinou ve věku, kdy už je někdy smrt vysvobozením.
Ale 29 let je krátká doba na život. Anička, všichni ji oslovujeme jen tímto způsobem, a je v tom úcta, prožívala do poslední chvíle plnohodnotný život se vším, co přináší. A ne každému se to povede, i když má před sebou spoustu let života.
Ještě dlouho se bude o Aničce psát a doufám, že jen laskavě, ale nechme ji odejít v pokoji.
R.I.P. Aničko.
