Článek
Nepřijatelnost tělesných trestů ve výchově je zakotvena v novele zákoníku. Nyní novela míří do Senátu a poté k podpisu prezidenta.
Změna jasně říká, že násilí do výchovy nepatří a Česko se schválením zařazuje k dalším evropským zemím, kde je násilí při výchově nepřípustné. Za porušení nehrozí žádné sankce, přesto vyvolává velkou debatu mezi odborníky i mezi veřejností.
Dodnes ve třetině rodin je prý běžnou praxí tělesný trest jako pohlavky, plácnutí přes ruku nebo výprask. Někdy udělal v rozčílení tuhle chybu asi každý, i já při výchově svých tří dětí. Pokaždé mě to mrzelo, protože problém jsem měla já se sebou a ne děti. Vždy jsem se dětem během chvíle, kdy jsem si to uvědomila, omluvila. Nestalo se to mockrát, ale nemělo se to stát vůbec. Nicméně všechny tři naše děti jsou úžasné, nepoznamenalo je to a občas nám dávají zpětnou vazbu s povděkem za naši svobodnou ne nátlakovou výchovu.
Češi a mezi nimi i odborníci se nemohou shodnout, zda je to vždy špatně. „V určitém věku děti nejsou schopné pochopit ještě, co po nich chceme, a je daleko jednodušší mírný, opravdu upozorňuji mírný, fyzický trest toho dítěte, na který ono okamžitě zareaguje,“ uvedla psycholožka Lenka Čadová. I psychologové doporučují, pokud ulítneme, dětem se omluvit.
ilustrační foto
Většina rodičů si nemyslí, že je to ten nejlepší výchovný způsob, ale většinou neumí a neví, jak výchovné situace jinak řešit. Co funguje nejlépe, a to vím z vlastní zkušenosti, je vlastní příklad a rodinná pravidla. Podle některých odpůrců má být výchova záležitostí rodičů a stát by do ní neměl zasahovat. Ale děti by měly mít k rodičům důvěru, a ne se bát, že budou tělesně potrestáni například za špatnou známku, špatné vysvědčení apod.
Vzpomněla jsem si na velmi dávný příběh, kdy bylo dceři možná 15-16 let, to už je dvacet let, a volala mi z kavárny, že se zdržela po škole se spolužáky z gymnázia, tak ať si nedělám starosti. Mimo jiné mi mezi řečí sdělila, že má čtyřku z matematiky. Když položila telefon, všichni kolem stolu se podivovali. Ty to mámě řekneš jen tak? Odpověď naší dcery byla: Proč ne? Vždycky to hned mámě hlásím.
Problémy se u nás doma řešily společným sednutím k jednomu stolu a říkali jsme tomu zasedání rodinné rady. Tam jsme situaci rozebrali a každý se mohl k tomu a samozřejmě hlavně děti, vyjádřit. Jestli jste děti vychovali dobře, zjistíte ale až v jejich dospělosti.
