Článek
Podle několika diplomatických zdrojů HlídacíPes.org přestaly do Kanceláře prezidenta republiky chodit zápisy z jednání, mnohé depeše velvyslanců i běžné koordinační materiály. Příkaz k „mlčení směrem k Hradu“ prý není daný písemně, ale ve formě, že si to „pan ministr nepřeje“. Na co si Macinka proboha hraje? Není náhodou sdílení informací povinností? Pokud ne, rozhodně by mělo být. Zdá se mi, že tento „malý“ člověk plný velké nenávisti začíná škodit státu snad víc než Babiš a z pomsty dává prezidentovi stále překážky omezující výkon jeho práce. Na otázku, zda ministerstvo omezilo sdílení informací s Kanceláří prezidenta republiky, ministerstvo zahraničí jednoznačně neodpovědělo: „Sdílení informací o zahraničně-politických otázkách či koordinace se všemi relevantními aktéry probíhá vždy individuálně a na základě konkrétní potřeby,“ napsal bez dalších podrobností mluvčí ministerstva zahraničí Adam Čörgő. Mluvčí přijal nic neříkající rétoriku svého šéfa.
Podle českého diplomata, který si v této souvislosti nepřál být jmenován, je situace dána nejen osobní nenávistí Petra Macinky vůči prezidentu Petru Pavlovi, ale je i důsledkem celkového informačního chaosu spojeného s nástupem nového vedení ministerstva: „Je tu totální rozklad systému sdílení a výměny informací, nejen směrem k Hradu. Původně se třeba zápisy z ranní porady vedení posílaly na všechny české ambasády, to ale skončilo. Zmizela důvěra, každý se bojí něco udělat. Běžně se třeba pravidelně posílal sborník komunikačních tezí, jakýsi návod pro aktuální zahraničně-politické otázky, na všechny ambasády i do Kanceláře prezidenta republiky. Teď to nechodí ani na KPR, ale ani na ambasády.“
„Kancelář prezidenta republiky považuje vzájemnou informovanost mezi aktéry zahraniční politiky za zásadní a vždy sdílí s Úřadem vlády, MZV, případně dalšími resorty záznamy jednání prezidenta republiky,“ říká Kolář. „Zahraniční politika je založená na provázanosti, tedy principu, že každý účastník ví, co kdy bylo kde a komu řečeno. Pokud by taková provázanost chyběla, byla by oslabena vyjednávací pozice ČR. Kdyby MZV, případně jiné resorty nesdílely své pozice a výsledky z jednání, nemohl by prezident ani účinně uskutečňovat vládní zahraniční politiku.“
Odříznutí Hradu od informací ministr Macinka a jeho okolí praktikuje a vyžaduje, potvrzuje nezávisle na sobě několik diplomatických zdrojů HlídacíPes.org. Na rozhodnutí a osobní odvaze velvyslance nyní závisí, zda na Hrad doputují alespoň některé informace, například z českých ambasád. „Jde o to, že formálně to nařízení nevydali. Z některých ambasád proto dál putují informace podle rozdělovníku mimo jiné do Poslanecké sněmovny, do Senátu, na ministerstva a také na Pražský hrad. Už se stalo, že z toho v Černínu byla zlá krev,“ popisuje další seniorní český diplomat pod příslibem anonymity. „Úřadů je přes stovku a záleží na každém, jakou má páteř a jak je kdo ochotný ty neformální příkazy plnit,“ dodává. Jak ale diplomaté zdůrazňují, prezident je součást zahraniční politiky a nejde jej od vztahů s tuzemskou diplomacií zcela odstavit: „Těžko si třeba představit, že by se česká velvyslanectví nepodílela na technické pomoci při zařizování zahraničních výjezdů prezidenta. Nelze si představit, že velvyslanec nezajistí bezpečnost, program atd.“ Například příprava podkladů a prioritních témat pro jednání, kdy Hrad obvykle nemá kapacitu si vše sám zajistit a za normálních okolností je proto běžná koordinace s ministerstvem a dalšími úřady. To se nyní neděje. „A pak jsou také nejrůznější zápisy z diplomatických jednání, která by za normálních okolností měla putovat obousměrně. To vše je teď narušeno,“ konstatuje již citovaný diplomat.
V diplomacii bylo také dosud běžné, že se některý z náměstků ministra zahraničí účastnil různých jednání prezidenta a jezdil s ním na zahraniční cesty. To ale nyní z rozhodnutí ministra Macinky skončilo. Je děsivé, že za vším rozkladem stojí jediný člověk, kterého nikdo nezastaví. Nebo není vůle jej zastavit?
Situace dlouhodobě a nejen podle názoru diplomatů oslabuje schopnost Česka vystupovat jednotně v zahraničí. Prezident je sice ústavně jedním z klíčových aktérů zahraniční politiky, ale bez pravidelného přísunu informací z MZV má výrazně ztíženou pozici při jednáních i při přípravě zahraničních cest.
Musím říct, že za svůj život ne zrovna krátký jsem měla štěstí, že jsem takového člověka plného zloby nepotkala. Člověka, který se vyžívá ve vyvolávání protireakcí proti svým nehorázným výrokům, vyjádřením a krokům. Svým chováním ukazuje naprosté lidské dno a ještě je na to pyšný. A evidentně jej neustálá kritika jeho samého ještě baví a přináší zřejmě radost. Naprosto prázdná lidská schránka bez vlastních duševních prožitků, kterou Macinka musí naplňovat uměle, protože jinak by tam nic nebylo.
