Článek
Již dopoledne se objevil novoroční projev Andreje Babiše a Tomia Okamury. Babišův projev plný emocí a od předsedy vlády očekáváme spíše než přání zhodnocení stavu země, zmínky o chybách a odpovědnosti. Místo toho vyzývá premiér k zapomnění. Zapomenout na hodnocení minulých činů, kauz a různých selhání. Bez paměti ale není demokracie. „Nechceme se dívat zpátky, chceme řešit problémy, které lidi trápí dnes,“ oznámil premiér národu. Zapomeňte, prosím, na to, kdo vás tu léta štval proti „elitám“, médiím a institucím. Teď je doba sjednocování. Od pondělí. Doba sjednocování s rozpolcenou vládou? Babiš rozděluje, nevím, jak bude sjednocovat. Ve svém projevu zopakoval své sliby, které jen těžko může splnit.
K jeho výroku se přesně vyjádřil jeho stálý kritik Jiří Lobkowicz: „Projev Andreje Babiše nebyl řečí pravdy. Byl to pečlivě naaranžovaný výkon politického marketingu, který se snaží nahradit odpovědnost emocí a paměť zapomněním.“
Velký podíl na rozdělení společnosti má právě Babiš, člověk, který křičel na lidi, že jsou fašisté a nacisté, rozséval nenávist proti novinářům a vládní koalici sestavil tak, že už ta radikalizuje voliče. Je směšné slyšet, že právě tenhle člověk chce společnost stmelit. Jeho politická kariéra byla a je postavena na konfliktu a teď vyhlašuje jednotu. Jeho projev je plný prázdných myšlenek a bezduchých frází. Neopomněl také prohlásit, že letošní rok bude rokem míru a prý je neodpovědné, když politici straší válkou. Jeho odtržení od reality se ukazuje každý den. Okamurův projev rozhodně nesouzní s Babišovým ohledně sjednocování společnosti a opět je plný nenávistných výroků. Opět stále stejné téma a vymezení se proti poskytování zbraní Ukrajině a uvedl, že je nelze posílat k udržování naprosto nesmyslné války. Naznačil vystoupení z EU a další projev je jen o dezinformacích, zjednodušeném pohledu na svět a prezentaci moci, o které má pocit, že může všechno. Musela jsem se dost přemáhat ke čtení.
Novoroční projev prezidenta se od jeho předchozích lišil absencí politiky, vzhledem k prosincovým opakovaným politickým střetům je to úlevné. Prezident ve svém třetím projevu vyzdvihl občanskou iniciativu, dobrovolníky, ocenil úspěšné vědce, vyzdvihl mladé talenty, kteří se prosazují ve všech možných oborech, neopomněl se zmínit o úspěších našich sportovců. Zmínil se o příkladech odvahy v běžném životě. „Plýtváme silami na konflikty, ze kterých nic užitečného neplyne. A dokonce i schopnost porozumění a soucitu, kterou jsem také vždy vnímal jako součást naší národní povahy, jako by ztrácela svoji sílu,“ řekl Pavel. Oživení důvěry ve společnosti se ale podle něj nedá očekávat od politiků, neboť politika je z podstaty založena na střetu názorů a spor je pro ni tou nejjednodušší cestou, jak zaujmout. „Tím, kdo má moc stavět základní kameny naší soudržnosti, je každý z nás,“ podotkl prezident. Neopomněl zdůraznit, aby každý zvládl nepodléhat líbivému populismu a extremismu. „Politika není a nemá být jediným prostorem pro veřejný život. Autentická občanská společnost musí existovat vedle ní. Doplňovat ji a korigovat, aby byl život v Česku co nejbohatší a aby každý našel pochopení a zastání,“ konstatoval.
Projev prezidenta je hodný označení novoroční poselství a je zaměřen na celou společnost, ale od charismatické osobnosti jsem nic jiného ani nečekala. Je smutné, že současná politická scéna žádnými osobnostmi neoplývá, přestože si to většina o sobě myslí.
