Článek
Myslím, že navíc na politické scéně je titulů víc než dost, ale kompetenci či nějakou vysokou inteligenci rozhodně nezaručí. Zůstalo nám to prý od první republiky, kdy bylo těžké titul získat a ani po studiu jej většina nedosáhla. Tenkrát to byla prestižní věc. Proč nám to ale zůstalo do dneška? Titul nepředstavuje úroveň inteligence v žádném případě. Přirozená inteligence lidí bez titulu mnohokrát převýší tituly před a za. Posedlost tituly mi přijde naprosto nepřirozená, nedělá z lidí lepší lidi a pro příklady není nutné chodit daleko.
Teď trochu z vlastní zkušenosti. Za komunistů jsem se na vysokou školu nedostala, protože jsem pocházela z věřící rodiny. Bylo mi to dokonce už řečeno před přijetím na střední školu. Hlásila jsem se na zdravotní školu a známý mi řekl rovnou, že se tam nedostanu a měl pravdu. Nakonec jsem byla ráda, že jsem tam nešla a studovala gymnázium. Ale to by bylo téma na další článek.
Později se mi mnohokrát stalo, že jsem na své pracovní pozici svým jednáním a vystupováním vzbuzovala dojem, že musím mít titul. Dostávala jsem dopisy s titulem Ing. nebo Mgr. a dost mě to rozčilovalo a vlastně i ponižovalo. Navíc to vypadalo, že titul používám neoprávněně, i když jsem každého neustále opravovala, že titul nemám. Vzpomínám si na našeho recepčního, když přijímal nějakou návštěvu a ta se dožadovala mě a použila tituly, které jsem jmenovala. Recepční tenkrát řekl: ona žádné tituly už nepotřebuje, i tak toho ví dost. Vadila mi představa, že inteligentní člověk může být jen s titulem. Zažila jsem to i před svými přednáškami, kdy mě člověk, který mě znal léta, měl potřebu představovat s titulem Mgr, jako bych potřebovala nastavovat svou důležitost. Pro mě byly důležité moje znalosti.
Jak jsou pro někoho důležité tituly, vidíte už u jeho představení, kdy považuje za nutné uvést před jménem svůj titul. Vzpomínám si na další příklad, který se stal už dávno a i tenkrát mi přišel směšný. Zdravotní pojišťovny začaly vydávat mezinárodní zdravotní průkazy. Bylo to však v plenkách a do programu určenému k tisku nešly na počátku zadávat tituly. Pamatuji si, jak jsem musela řešit jednu stížnost, když neuspělo s logickým vysvětlením klientské oddělení. Paní si vehementně stěžovala na absenci svého titulu na průkazu a požadovala opravu a zadání titulu Bakalář. Nechtěla pochopit, že to technicky není možné a sváděla „problém“ na lidskou chybu.
Aby to nevypadalo, že snižuji význam titulů či snad vzdělávání, jedno z mých tří dětí má tituly tři a doktorát studovalo v zahraničí v oboru, kterému Macinka říká „zbytečný obor“. Bez těchto titulů by v kulturní oblasti nedosáhlo postů, které nyní zastává. Na druhou stranu další dvě děti jsou velmi úspěšné v oborech, kde je většinou požadováno vysokoškolské vzdělání, které nemají nebo jej nedokončily. Přesvědčily svými schopnostmi a dnes jsou oceňovány jako odborníci.
V zahraničí není titulům přikládána bezmezná důležitost jako u nás. Z čekárny u lékaře vás nevyvolávají i s titulem. Tento týden jsem si právě v čekárně ověřila, že u nás to bez titulu prostě nejde. Myslím, že většina Čechů k nim vzhlíží a má možná přehnaná očekávání. Vzdělávání je samozřejmě důležité, ale důležitější je chtít se vzdělávat. A titul není všechno. K dnešnímu tématu mě inspirovala včerejší debata se sousedem.
