Hlavní obsah

Proč chytří o sobě pochybují a hloupí vědí všechno

Foto: Pixabay

Tohle rozdělení jistě není nic objevného a pravděpodobně každý z nás se s tím setkal či dokonce v tom poznává někoho ze svého okolí, a to z obou pólů.

Článek

Zajímalo mě, jak k mylné představě o sobě lidé dospějí. Tento efekt se stal dokonce předmětem výzkumu a říká se mu Dunning-Krugerův efekt podle amerických psychologů, kteří jej popsali na přelomu století. Výsledkem bylo rozluštění toho, proč někteří lidé žijí v sebeklamu, lidé, kteří toho vědí nejméně, si myslí, že vědí nejvíce a naopak ti, co vědí nejvíce, mají pocit, že neví nic. Už dávno řekl Sokrates: vím, že nic nevím a o tom to možná právě je.

Oba psychologové během výzkumu odhalili, proč tomu tak je:

  • Lidé s nedostatečnými znalostmi nemají dostatečně vyvinuté „nástroje“, aby si uvědomili, jak moc vstupních informací a dovedností jim chybí.
  • Pokud si lidé myslí, že jsou nejlepší, nejspíš vůbec nepoznají, kdo je skutečný odborník na dané téma.
  • Lidé, které tento efekt ovlivňuje, se systematicky přeceňují. Když totiž nevidíte svoje chyby a nepoznáte kvalitní práci druhých, zákonitě si musí myslet, že jsou naprosto geniální.
  • Ze začarovaného kruhu tohoto typu kognitivního zkreslení existuje cesta ven. Jakmile se nekompetentní člověk začne učit, začne mu „svítat“. S každou novou informací si víc a víc uvědomuje složitost tématu. Sice se mu v tu chvíli sníží sebevědomí (protože najednou vidí, co všechno ještě neví), ale zato získá realistický obraz o svých dovednostech.

Se zástupci druhu „vím všechno“ se setkáváme často v běžném životě a jsou hodně slyšet na rozdíl od skupiny „nevím vůbec nic“, která se vyznačuje spíše skromností a pochybnostmi. Typy „vím všechno“ je možné najít téměř v každé internetové diskusi, kde se prezentují jako odborníci na politiku, klimatickou změnu, ekonomiku, porodnost, výchovu dětí. A většinou na základě jednoho přečteného článku či jen možná názvu se cítí být natolik sebejistí, že dokáží agresivně útočit na lidi, kteří jsou v dané oblasti odborníky a neustále se učí a vzdělávají. Tím právě objevují, jak málo toho ví a iluze o své dokonalosti tedy ani mít nemohou.

Druhou stranu, která je přesvědčena o své dokonalosti, jen tak není možné přinutit změnit stanovisko, i když se mýlí. Je ovšem přesvědčena o své pravdě a hádat se s ní nemá moc smysl. Paradoxně lidé, kteří umějí a vědí nejméně, mají největší sebevědomí, podceňují své okolí a považují se za mnohem schopnější ve srovnání s ostatními.

Vědecký objev amerických psychologů se zdá být natolik zřejmý, že jej nikdo nemusel ani objevovat, zdá se to být jasné. Přesto objevitelé David Dunning a Justin Kruger se díky tomuto zjištění stali známými a v roce 2000 získali za svůj objev takzvanou Ig Nobelovu cenu, uznání udělované za neobvyklý nebo triviální výsledek vědeckého výzkumu.

Oba psychology prý inspiroval jeden bizarní případ o vyloupení dvou bank lupičem McArthurem Wheelerem, který svůj čin provedl bez jakéhokoli maskování. Byl samozřejmě brzy dopaden, ke svému velkému překvapení. Byl totiž přesvědčen o tom, že když si potře tvář citronovou šťávou, nebude jeho obličej na bezpečnostních kamerách vidět, protože šťáva zafunguje jako „neviditelný inkoust“. A neúspěšný lupič své přesvědčení nezměnil ani po tom, co shlédl na vlastní oči záběry bezpečnostních kamer, které ho z jeho zločinu velmi snadno usvědčily.

Tento případ přiměl oba vědce k rozhodnutí provést jednoduchý pokus. Studenti univerzity měli napsat několik testů se zaměřením na gramatické znalosti, schopnost logického myšlení a míru humoru. Poté se měli studenti ohodnotit, jak si vedli. Vědci odhalili, že studenti, kteří v testech dosahovali nejhorších výsledků, se výrazně přeceňovali. Naopak ti, jejichž výsledky patřily k nejlepším, si věřili méně, než by měli. Test odhalil, že hloupost kvete.

Po seznámení studentů s jejich výsledky a vyzvání, zda by chtěli svoje předešlé hodnocení změnit, došlo k překvapení. Úspěšní studenti své hodnocení vylepšili tak, aby se shodovalo s úspěšností, které dosáhli. Neúspěšní studenti ho však změnit odmítli. Konfrontace s realitou je zkrátka nepřesvědčila, že jsou méně schopní, než si mysleli. Někteří lidé prostě svůj omyl neuznají, i když jsou jim předloženy naprosto jasné důkazy. A hádat se s nekompetentním člověk je jen ztráta času.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz