Článek
Po nevydání k trestnímu stíhání už hlavní nebezpečí pominulo, přesto Babiš však žádnou zodpovědnost za vládu nepřevzal, nechal každého dělat a říkat, co chtěl bez ohledu na to, jak moc to bylo kontroverzní. Navíc často to šlo proti krokům jiných členů vlády nebo proti premiérovi, ale Babiše to moc nezajímalo a potichu si upravoval státní pořádky ve svůj prospěch. Největší problém nyní je, že Česko díky nejednotné vládě nepůsobí ani navenek jednotně a myslím, že většina z nás už ani nechápe, kterým směrem jdeme.
Nyní dochází zřejmě k první vážnější kolizi, i když reakce Motoristů má dost zpoždění. Babiš ohlašoval se Schillerovou schodek ve státním rozpočtu už několik týdnů a Motoristé a ani SPD nereagovalo a nechávali projít tuto skutečnost mlčky. Vládní strany nebyly nijak aktivní ani po vyhlášení skutečného schodku, který se nijak výrazně od vyhlášeného nelišil a tvrdili, že o tom nevěděli. Ale věděli jsme o tom všichni nebo většina, kterou rozpočet zajímal. Motoristy pravděpodobně k aktivitě rozhoupala teprve kritika ze všech stran s poukazem na jejich vlastní sliby ohledně rozpočtu. Jejich nynější aktivita se mi zdá jen jako divadlo, aby si zachovali tvář. Jak jinak si vysvětlil jejich velmi pozdní nesouhlas s rozpočtem?
Motoristé se včera kvůli rozpočtu sešli s Babišem a předložili své požadavky k návrhu státního rozpočtu na příští rok, které by mohly zajistit pokles deficitu o 20 miliard korun. Žádná dohoda se však nedala očekávat a bude se jednat opět v pondělí. Macinka novinářům po jednání řekl, že navrhovaný schodek 389 miliard korun je velmi vysoký a strana nechce jen jeho kosmetickou změnu o jednu, dvě či pět miliard. Schillerová vidí v návrhu státního rozpočtu na příští rok prostor pro škrty spíš jen v řádu nižších jednotek miliard korun.
Jistota Schillerové, se kterou rozhoduje o budoucnosti celé země bez respektu k názorům a varování skutečných expertů, je až děsivá. Chová se, jakoby rozhodovala o rodinném rozpočtu a ne státním stylem „ono to nějak dopadne“. To je přesně Babišův styl. Tady však nejde o rozházení financí do obálek, ze kterým je pak možné finance různě přesouvat či některé obálky úplně zrušit. Další jednání se chystá v pondělí ráno před zasedáním kabinetu a na pondělní večer je pak naplánovaná koaliční rada, kde má přijít s návrhy i SPD, která má k navrhovanému deficitu rovněž výhrady. Stejně jako Motoristé nechalo i hnutí SPD svoji nesouhlasnou reakci na poslední chvíli.
Návrh státního rozpočtu na příští rok ostře kritizuje Národní rozpočtová rada a plánovanou cestu konsolidace veřejných financí nepovažuje za důvěryhodnou. Vláda se podle rady zásadně vzdaluje také svému programovému slibu držet deficit veřejných financí „blízko vyrovnané bilance, a to bezpečně pod hranicí 3 % deficitu“. K rozvolnění národních fiskálních pravidel nad rámec pravidel evropských rada uvedla, že „fiskální pravidla jsou zde od toho, aby se jim rozpočtový proces přizpůsoboval, a nikoli, aby se fiskální pravidla přizpůsobovala rozpočtovému procesu“. Kritiku vysokého schodku sdílí s radou předseda Výboru pro rozpočtové prognózy Michal Skořepa. „Ani sebevyšší růst ekonomiky tedy nemusí snížit deficity, pokud se vláda rozhodne hodně utrácet,“ konstatoval Skořepa. Za prostor pro zvýšení příjmů považuje především zrušení snížených sazeb DPH. „V tu ránu by se příjmy zvýšily o vysoké desítky miliard korun“.
Schillerová se pochlubila tím, že Evropská komise schválila nový fiskálně-strukturální plán České republiky, kde slibuje, že v roce 2029 má deficit veřejných financí klesnout na 1,6 procenta HDP. Je to plán této vlády, který sama předložila Evropské komisi. Není to tedy požadavek z Bruselu. Ministerstvo financí zároveň tvrdí, že rozpočet je v souladu s fiskálně-strukturálním plánem. Ekonom Dominik Stroukal upozornil na zajímavou vládní matematiku. „Fiskálně strukturální plán této (!) vlády předložený Evropské komisi počítá s deficitem 1,6 % v roce 2029. To je v dnešních číslech (bez výjimek) dosažitelný třeba zhruba škrtnutím ministerstva kultury, zahraničních věcí, spravedlnosti, zemědělství, zdravotnictví, financí, životního prostředí a místního rozvoje. Dohromady.“ To je velmi názorné přirovnání, kterému rozumím i já jako laik. Stroukal tím ukazuje velikost částky, kterou by bylo potřeba někde najít, pokud má vláda svůj vlastní plán skutečně dodržet. Takže tady nejde o to, zda Brusel schválil vládní plán, ale o to, jak chce vláda svůj vlastní slib splnit. Vláda zřejmě nepočítá s tím, že by někdo v Česku četl údaje sdělované do Bruselu a dozvěděl se realitu, jenže tentokrát je někdo přečetl.
Musím přiznat, že hra s financemi Babiše a Schillerové mi spíše než šachovou hru připomíná příběh Pata a Mata. Výhra se nekoná a prohrajeme pravděpodobně s tímto deficitem úplně všichni.
