Článek
Chytré, nadané dítě, které bez problémů zvládá běžnou výuku, ale neobejde se bez asistenta, speciálních pomůcek nebo pomoci při každodenních činnostech, tak tomu znemožníme přístup ke vzdělání? Motoristé místo, aby dětem zlepšovaly podmínky, nyní navrhují, aby ředitelé základních škol mohli za určitých podmínek takového žáka odmítnout. Nechci tady hovořit o morálce, i když se to nabízí, je to především upírání základního práva na vzdělání. Proč by dítě na vozíku, které možná patří mezi nejlepší ve třídě, nemělo mít stejnou šanci jako jeho zdraví spolužáci na vzdělání. To je jako za komunistů, kteří handicapované lidi skrývali, vidět někoho na vozíku byla ojedinělá záležitost.
Když se vedle mě v raném dětství, hovořím o počátku 60. let minulého století, objevil člověk na vozíku, byla jsem v šoku, protože se o nich ani nehovořilo, jakoby ani nebyli. A toho svého prvního a na dlouhou dobu posledního člověka na vozíku jsem potkala jen proto, že bydlel v naší ulici a já jsem se ho jako malé dítě dlouho bála. A dodnes si to pamatuju. Můj dobrý známý je na vozíčku od dětství, potřebuje asistenci každý den, přesto vystudoval vysokou školu, na které dnes učí a jeho vzdělanost je o několik úrovní výš než u většiny dnešních politiků.
Návrh motoristů zasahuje především do základních lidských práv, před volbami skloňovali práva na svobodu ve všech pádech, tady ji začínají upírat. Chtějí umožnit ředitelům základních škol odmítnout přijetí žáka se čtvrtým nebo pátým stupněm podpůrných opatření, pokud by instituce ani po přiměřených úpravách nedokázala zajistit jeho vzdělávání. Vedení školy by přitom muselo každý případ individuálně posoudit a své rozhodnutí písemně odůvodnit. Samotný vysoký stupeň podpory by tedy k odmítnutí nestačil.
Už samotný návrh ve mně vzbuzuje odpor, i když se naší rodiny netýká, je to nelidský návrh na třídění dětí, který není ani dobrým příkladem pro výchovu zdravých dětí. Odborníci před návrhem varují a upozorňují, že by mohl ohrozit zranitelné žáky a jejich rodiny a dostat se do rozporu s právem na vzdělání. Současná legislativa přitom dětem se speciálními vzdělávacími potřebami zaručuje odpovídající podpůrná opatření. Předpokládám, že autoři návrhu opět s nikým neprobírali svůj návrh tak, jak je v současnosti zvykem. Měli by se nejdříve zajímat o zkušenosti rodičů, pedagogů a odborníků, kteří s těmito dětmi každodenně pracují a ne rozhodovat od stolu. Od politiků bychom měli očekávat snahu překážky odstraňovat a ne hledat způsoby, jak kvůli nim některým žákům zavírat dveře. Tyhle děti nemají být a nejsou problém, potřebují pomoc a jsou to lidé, kterým má vzdělávací systém umožnit uspět.
Motoristé již dříve ohlásili, že část dětí chtějí převést do speciálních škol, ty ovšem nemají kapacity a navíc tam mají patřit děti, které prostě běžnou výuku nezvládají a ne chytré děti na vozíčku, který si jej nevybraly. „To je nelidské třídění dětí, které do vyspělé společnosti vůbec nepatří a už vůbec ne do vyspělého vzdělávacího systému. Ředitelé kdykoliv mohou říct, že jim nemohou vzdělávání zajistit, nedává to smysl,“ zhrozil se nad návrhem Motoristů předseda školského výboru Sněmovny Matěj Ondřej Havel. Babiš nepřekvapivě vyjádřil návrhu podporu opět bez zamyšlení nad problémem. „Dlouze jsme to dnes diskutovali většinu koaliční rady. Motoristé přišli s velice konkrétními návrhy, se kterými se já ztotožňuji, a potom se přidala i SPD,“ uvedl po jednání vlády. Koalice má podle něj za úkol věcné návrhy projednat do pátku, v pondělí by se pak návrh měl opět dostat na program vlády.
„Ten návrh je špatně, protože se prostě nesmí stát, aby dítě nenašlo školu. Pokud ředitel základky může říct, že dítě s podpůrnými opatřeními nepřijme, tak kam potom půjde? Že škola nemůže odmítnout žáka se zavedlo právě proto, že byly děti, které ve školách nikdo nechtěl. Historicky to byly zejména romské děti, což vedlo k systémovému rasismu,“ připomněl předseda Učitelské platformy Michal Kaderka. „Když budou ředitelé děti odmítat, může to narušit dostupnost vzdělávání. Kam dají rodiče své děti v regionech? Nechají je dojíždět? Naopak bychom jim měli pomoci, aby se dostaly do nejbližší školy,“ komentoval Kaderka.
Dětský ombudsman Martin Beneš považuje návrh za diskriminační a s tím lze bezesporu souhlasit. I on se obává dopadu na rodiny, které o postižené děti pečují. „Pokud by taková změna prošla, znamenala by rozklad systému školství založeného na inkluzivním principu. Bylo by to v rozporu nejen s mezinárodními závazky, protože povinnost vzdělávat bez rozdílu plyne z úmluvy o právech dítěte či úmluvy o právech osob se zdravotním postižením, ale i s našimi zákony včetně Ústavy.“
Neměla by koalice spíše než vést diskusi mezi sebou na koaliční radě o problémech, na které nemá potřebnou kvalifikaci a ani zkušenosti a které bezesporu vůbec nerozumí, poslouchat názory odborníků a expertů? Ovšem současná koalice provádí chybná rozhodnutí bez přihlédnutí k odborným názorům téměř denně a bez rozmyslu ničí osvědčené zavedené pořádky a porušuje lidská práva včetně Ústavy. Jejich nekompetentní a nesmyslné návrhy porušují demokracii v zemi. Koalice se plete neustále do záležitostí, ke kterým nemá ani základní předpoklad, o nějakém základním přehledu nejde ani hovořit a rozhoduje o životech ostatních lidí.
Motoristé jdou ve svém návrhu ještě dál. Chtějí do jara příštího roku připravit další novelu, podle níž by měl mít ředitel právo odmítnout i žáky s mnohem méně závažnými problémy – třeba s dyslexií či dysgrafií, ale i děti po dlouhé nemoci. „Pokud poradna doporučí vzdělávání dítěte v běžné škole, neexistuje důvod, proč by takové dítě měl ředitel odmítat. Nikde v žádné zemi s podobným vzdělávacím systémem taková možnost neexistuje,“ komentoval návrh na vyloučení dětí ze vzdělávání ředitelem analytik PAQ Research Karel Gargulák. Nápad nelze nazvat jinak než diskriminací a místo, abychom zvyšovali vzdělanost národa, půjdeme úplně jiným směrem a vracíme se do minulosti před rok 1989.
