Trochu jiná Praha aneb Svatováclavské posvícení

Připomíná mi moji dávnou minulost, kdy jsem při studiu v Praze absolvovala praxi v knihovně univerzity a nyní tuto trochu jinou Prahu poznávám prostřednictvím své rodiny. Je neuvěřitelné, že si tato část i po připojení k Praze zachovala neobvyklou soudržnost mezi sousedy. Říkám neobvyklou, protože sama žiju na vesnici, ale tohle jsem nezažila a pořád se dozvídám a i zažívám, jak je tady zakořeněna pomoc bližnímu a nemyslím jen starousedlíky ale i „náplavu“, kam dnes patří i má rodina. A to mi připadá možná důležitější než množství pořádání kulturních akcí, které jsou ale důležité a možná i pomáhají udržet sousedské vztahy prostřednictvím různých kulturních spolků. A nejsou to jen běžné sousedské vztahy, jsou vždy připraveni pomoct a také si navzájem pomáhají. Kulturu nazývají Suchdolští „kulturní peklo“ a důvod, i když se to možná nezdá, je navýsost pozitivní. Některé zážitky formou akcí, koncertů či výstav musíte vzdát, protože stihnout se to prostě nedá.

V pondělí se v Suchdole oslavoval Den svatého Václava a na úvod se pořádal průvod. Příprava a začátek akce se symbolicky uskutečnil u kaple sv. Václava. Poté průvod pokračoval za úžasného zpěvu spolku Radost písně Svatý Václav na hlavní místo oslav a především sousedských setkání do Brandejsova dvora. Musím říct, že v průvodu za doprovodu zpěvu jsem cítila silné emoce, které ani neumím vysvětlit. Vyšívaný ubrus a modrotiskové sukně jsou originál a vznikly právě při vzájemné spolupráci členek spolku.

Ve dvoře prý bydlel Mikoláš Aleš, takže je to historické místo Suchdola, i když prostor patří Praze hlavní město. Svatováclavské posvícení se letos uskutečnilo již po 21. a je to už tedy tradice. Na dvoře po přivítání průvodu pokračoval tancem i zpěvem spolek Radost. Zněla hudba po celé odpoledne v podání střídajících se kapel. Nechybělo ani divadélko pro děti a ukázka výcviku koní městské policie, tvůrčí dílny a rukodělné stánky, zkrátka vše, co k takové krásné akci patří.

Výše zmíněná kaple svatého Václava je i místem pořádání koncertů. Kaple je nově opravená a je součástí areálu Zahrad se hřbitovem u kaple sv. Václava. Nový hřbitov byl postaven v letech 2021-2022 a podle expertů je moderní hřbitov architektonickou vzácností. Není obezděn žádnou betonovou zdí, naopak jako by byl součástí našeho života. Žádné skrývání hrobů, naopak odhalení, nakonec smrt patří k životu, a když jsem jej viděla poprvé, necítila jsem se vůbec stísněně, najednou smrt člověk bere nějak jinak.

Součástí projektu Zahrad se hřbitovem je rozptylová loučka a vedle malý ovocný sad, kde je památná tabule se seznamem významných lidí ze Suchdola, kteří tady mají svůj ovocný strom a svou hrušku tady mají i Lidice. Hřbitov a přilehlá obřadní síň slouží i jinak než jen, k čemu je určena a musím říct, že to mám tak ráda. Smuteční obřadní síň je zároveň místem výstav výtvarných děl a u hřbitova se i vyšívá a možná právě tady byl vyšit ubrus, který je společným dílem. Ale to už je na další článek, sem už by se fotky hřbitova, kapličky či obřadní síně s výstavou už nevešly. Tak možná někdy příště.