Článek
Trump se považuje za mírotvůrce poté, co pomohl ukončit sedm globálních konfliktů a na dalším pracuje a řeší situaci v Gaze.
Trump získal nominace z Pákistánu, Kambodži, Izraele a od republikánských zákonodárců a Bílý dům veřejně prohlašuje, že už je dávno na čase, aby Trump cenu dostal. Já si adepta na cenu míru představuji úplně jinak. Vidím rozvrtaný svět zásluhou Trumpa, podporu Ruska, kterému Trump svým jednáním podstatně zvedl sebevědomí a je to jako by dal souhlas s ruskou rozpínavostí do dalších zemí nejen do Ukrajiny. Podstatně narušil demokracii v Americe porušováním zákonů, rušením důležitých úřadů, svými nařízeními ohrožuje zastavením podpory na významné projekty zdraví lidí mimo USA a je toho podstatně víc, ale na všechno si nevzpomenu. Proč by měl tento narcis získat Nobelovu cenu míru? Na misky vah patří dobré i zlé při takovém ocenění a myslím, že miska s tím zlým rozhodně převažuje.
Nelze také opomenout hnutí „Make America Great Again“ (MAGA), které vede Donald Trump. Pro hnutí je charakteristický kult vůdce, nacionalismus, ideologie, útoky na instituce, loajalita podnikatelské elity a neposlední řadě legitimizace násilí, a to pod vedením Trumpa. Hnutí začíná nést známky fašismu. Pravděpodobně nejvíce vyčnívá kult vůdce, který je patrný na Trumpovi i mimo hnutí. Není obyčejným politikem, je uctíván jako spasitel stojící nad institucemi a i mezinárodním právem. Pod jeho vedením vznikl mýtus o skutečných Američanech, kam rozhodně nepatří imigranti a menšiny. Hnutí zpochybňuje legitimitu voleb, důvěru v média a soudy.
Filozof a odborník na fašismu Jason Stanley upozorňuje na právní fázi fašismu, kdy se autoritářské praktiky vydávají za legální kroky. „Jsme ve fázi, kdy se fašismus realizuje prostřednictvím zákonů a institucí,“ varuje Stanley. A právě to je nejzrádnější: demolice demokracie probíhá nikoliv pučem, ale skrze paragrafy a administrativní čistky. Na konci první Trumpovy administrativy existovala krátce klasifikace „Schedule F“, která měla sloužit k masovému vyhazování neloajálních státních zaměstnanců. Za Joe Bidena byla zrušena, ale teď jako „Schedule Policy/Career“ zase zavedena.
Autoritářské režimy, jak bylo patrné v minulosti v Itálii a Německu, nepotřebují znárodňovat průmysl, podnikatelská elita se dobrovolně podřizuje a vlastně tím upevňuje moc vůdce. Najednou s Trumpem začínají „kamarádit“ nejbohatší lidé Ameriky, protože je to jednodušší než odpor a podlézají někomu, kdo si to v podstatě vůbec nezaslouží.
Trump je nebezpečný, násilí přijal za své a deset let propaguje, že násilí je třeba vidět v pozitivním světle. Má problém i se svobodou tisku a média označuje za nepřítele lidu. Vzhlíží s obdivem k zahraničním vůdcům například k Putinovi, protože ten vládne všemu, nechává zklikvidovat své odpůrce, a přitom nenese žádné následky.
Po tomto rozboru nechápu, jak někdo může vůbec uvažovat o udělení prestižní Nobelovy ceny míru člověku, o kterém ani nevíte, s jakým názorem na svět se zítra vzbudí. Jakou hloupost opět vykřičí do světa tento málo vzdělaný a namyšlený člověk, který přiznal, že knihy zásadně nečte, nemá na ně prý čas a je to znát i na jeho většinou primitivních projevech.
