Článek
Jistou roli v ukrajinském útoku zřejmě hraje ztracený ruský přístup k satelitnímu internetu Starlink. Před vypuknutím války před téměř pěti lety Rusko kontrolovalo sedm procent ukrajinského území, nyní je to devatenáct a půl procenta, před rokem osmnáct a půl procenta. Ruské útoky se pořád opakují a po posledním rozsáhlém útoku je stovky lidí bez tepla a elektřiny.
Vstup Švédska do NATO ukázal, jak je třeba přistupovat k ruské agresi a podpoře Ukrajiny a jak by to z pohledu západních demokracií mělo vypadat. Na rozdíl od zbytku Evropy ve Švédsku není třeba dlouhá diskuze k některým záležitostem a od první chvíle dává Rusku najevo, že existují nějaké hranice, které není dobré překročit.
Postoj k Rusku mění i Litva a Estonsko. Litva posiluje hranici s ruskou Kaliningradskou oblastí a Běloruskem a vzkazuje, že jakékoliv provokace se Rusku nevyplatí. Obranu zajišťuje až 50 kilometrů do vnitrozemí kromě plotů, příkopů, betonových překážek také minové pole a vznik stálé německé vojenské základny. Zranitelnost Litvy, které hrozí nebezpečí jak ze západu z ruské Kaliningradské oblasti, tak z východu z Běloruska, které je spojenci považováno za vazalský stát Ruska, ji přiměla k mimořádným investicím do obrany. „Bezpečnost Litvy je zároveň bezpečností Německa,“ prohlásil loni v květnu na zahajovací přehlídce německé tankové brigády ve Vilniusu kancléř Friedrich Merz.
Estonský ministr zahraničí Margus Tsahkna zdůraznil, že země je připravena na případnou ruskou agresi a v případě napadení by se podle něj bojovalo v Rusku. „V reálném životě výrazně zvyšujeme naše schopnosti. Myslím, že NATO je silnější než kdy dříve. Už máme nové obranné plány, a to znamená, že jen nečekáme. Pokud Rusko napadne naše území, pak zahájením odporu přesuneme válku na ruské území,“ varoval šéf estonského ministerstva zahraničí. Zároveň vyjádřil obavy, zda je Evropa připravena činit rozhodnutí, postavit se hrozbám a posilovat svou bezpečnost. Snahy jednat s Putinem označil za chybu, podobný přístup Evropa nezměnila ani za desetiletí. „Výsledkem je více válek a agresivnější Rusko. Je proto zcela špatné hledat zvláštního vyslance EU, kterého bychom poslali do Kremlu. Vrátil by se v ponížené pozici a oslabil by i postavení Ukrajiny,“ varoval ministr.
S kritikou lze jen souhlasit a podobný názor jsem už uváděla v několika svých článcích. Celkem mě šokuje hodně laxní přístup Evropské unie k ruským válečným zločinům, který se nezměnil ani po měsících neúspěšných vyjednávání. Naopak francouzský prezident Macron už v prosinci prohlásil, že by Evropa měla vstoupit do přímého jednání s válečným zločincem Putinem. V Evropě jej ještě pořádně nikdo neoznačil za válečného zločince a stále jej uctivě nazývají ruským vůdcem. Společně s Trumpem v Putinovi ještě zesilují sebevědomí a pocit oprávněnosti již pětileté agrese proti Ukrajině. Většina včetně Trumpa pořád nepochopila, že mír s Ruskem není možné dosáhnout diplomatickou cestou a další tzv. mírová jednání jen prodlužují válku.
Už dávno je evidentní, že Putin mír nechce, byla by to jeho prohra. Měl být už dávno odsouzen za válečné zločiny. Pořád požaduje ústupky, ale jeden velký ústupek se již stal se souhlasem většiny světa. Nebyl pořádně odsouzen a teď nemyslím u soudu, to je na dlouho, ale svým postojem k němu jej státy vlastně chrání.
