Článek
Zrušena byla i Istanbulská úmluva, jejíž ratifikaci doporučila Fialova vláda v roce 2023. Česko úmluvu Rady Evropy s opatřeními k prevenci a ochraně žen před násilím podepsalo v roce 2016. Minulá vláda s ratifikačním procesem souhlasila v červnu 2023, Senát o půl roku později dokument neschválil a ratifikaci zastavil. Udivuje mě, že ani po letech nebyla smlouva přijata právě v zemi, kde je sexuální násilí zlehčováno policií a trestáno soudem většinou jen podmínkou nebo směšně nízkým trestem. Ledacos vypovídá i přístup vlády, která se nesnažila o rozhodnutí ani informovat a zrušení úmluvy je jen dalším příkladem zásahu do lidských práv a to vládě opravdu jde. Podle expertů konec Istanbulské úmluvy je od vlády špatný signál obětem násilí. A důvody zrušení mi přijdou málo přesvědčivé a příliš nekonkrétní. Podle odpůrců je úmluva nadbytečná, obsahuje genderovou ideologii, staví ženy proti mužům a Česko vše ve svém právu už má. Podle zastánců naopak přijetí dokumentu představuje závazek, že ČR služby pro potřebné zajistí a že násilí v zemi je nepřijatelné.
Nevím, v čem staví úmluva ženy proti mužům. Úmluva mluví výslovně o ženách, jakožto primárních obětech domácího násilí (podle odhadů se ve více než 90 procentech případů stávají jeho oběťmi ženy – vychází se jen z nahlášených případů), ale hned v čl. 2 vybízí smluvní strany k aplikaci stanovených zásad na všechny oběti domácího násilí, tedy i na muže, děti nebo seniory. Četl někdo z vlády vůbec úmluvu? Chtěla bych znát skutečné důvody zrušení. Předpokládám, že žádná předchozí diskuse s odborníky opět nebyla.
Dokument odsuzuje domácí násilí, sexuální obtěžování, znásilnění, nucené sňatky, takzvané zločiny ze cti či mrzačení genitálií. Násilí vůči ženám vnímá jako porušování lidských práv a diskriminaci a poukazuje na to, že ženy bývají mnohem častěji obětí domácího a sexuálního násilí než muži i obětí masového znásilňování v ozbrojených konfliktech.
Státy se v úmluvě zavazují k uzákonění opatření proti násilí, k prevenci i vyčlenění peněz na služby. Počítá se se školením zdravotníků, policistů či soudců. Vzniknout by měla centra s lékařskou pomocí pro oběti sexuálního násilí, dostupná by měla být právní a psychologická podpora či azylové domy. Jediný skutečný důvod, který mě nyní napadá, je zamítnutí vlády z důvodu financí. Čtyřicet zemí smlouvu ratifikovalo kromě Česka, Slovenska, Maďarska, Bulharska a tří postsovětských států.
„Pojďme se podívat, kdo zrušení podpory ratifikace Istanbulské úmluvy nyní slaví. Rozhodně to nejsou oběti domácího násilí ani organizace, které jim každodenně zajišťují potřebnou pomoc. Nejsou to ti, jichž se téma bytostně týká,“ řekla Šimáčková Laurenčíková, bývalá vládní zmocněnkyně pro lidská práva. Podle ní by úmluva byla závazkem státu, že posílí dostupnost specializované pomoci pro oběti a bude rozvíjet i programy pro násilné osoby ke zvládání agrese či prevenci ve školách. Vládní rozhodnutí nezlepší situaci obětí ani podle šéfky organizace proFem Jitky Polákové: „Je to smutný signál pro oběti domácího a sexuálního násilí, když premiér (Andrej Babiš z ANO) i zmocněnkyně (pro lidská práva Taťána Malá z ANO) deklarují podporu těmto tématům. Premiér při svém předchozím působení úmluvu podporoval, tak nechápu, co se změnilo. Každopádně v kombinaci s celou situaci okolo přesunu agendy lidských práv to opravdu situaci obětí nezlepší.“
Babiš skutečně úmluvu podporoval a ještě v roce 2018 jakožto premiér se na svém profilu na síti X vyjádřil, že se za ním stavila Česká ženská lobby, které slíbil, že úmluvu ratifikuje. Z jeho pohledu byly podmínky pro přijetí splněny. Později otočil a ratifikace úmluvy pro něj prý není prioritou. „Já jsem nějaký názor vyslovil. Potom přišli zase za mnou jiní lidé, kteří argumentovali. A potom máte 50 názorů - půlka je pro, půlka proti,“ řekl Babiš na schůzi vlády v prosinci 2018. To je opravdu zdůvodnění na úrovni.
Přijetí takové smlouvy by mělo být i signálem důležitosti vnímání problematiky násilí. Tady se však s úmluvou zametlo. V loni v červenci byla sice konečně novelou občanského zákoníku zavedena definice domácího násilí, nicméně na chování policie či soudů se to nijak neprojevilo. Mám pocit, jakoby případy násilí byly řešeny jen okrajově bez větší vážnosti a příkladů odmítnutí obětí policií či udělení trestu soudem ve výši podmínky je víc než dost.
Vzhledem k tomu, jaké důvody jsou uvedeny pro zrušení úmluvy, je evidentní, že autoři vyjádření smlouvu vůbec nečetli a zaujalo je jen slůvko gender. Domnívám se, že se čtením se nezdržoval ani nikdo z vlády stejně jako v jiných případech. Potřebovali si to odsouhlasit potichu a bez další diskuse, aby se vyhnuli připomínkám. Už se to stává pravidlem, vláda odsouhlasuje vše o nás bez nás a porušuje svou povinnost informovat nás předem a dokonce nás neinformuje ani po schválení svých nehorázných kroků. Měli by si nejen přečíst celou úmluvu, ale i Ústavu ČR.
