Článek
Je to spíše jen marketingový tah, protože uskutečnění tohoto záměru vyžaduje změnu Ústavy v souvislosti s přijetím ústavního zákona, na to ale koalici chybí dostatek hlasů.
Nový ústavní zákon na základě čl. 39 odst. 4 Ústavy ČR musí schválit tři pětiny všech poslanců, nejméně tedy 120 z 200 a tři pětiny přítomných senátorů, tedy nejméně 49 hlasů. Koalice má dohromady pouze 108 poslanců a 12 senátorů. Nová vláda nemá tedy žádnou šanci prosadit ústavní zákon o referendu. Počítat se zástupci stran ODS, TOP 09, KDU-ČSL a STAN, kteří mají v Senátu většina, určitě není možné. Okamurovu podobu návrhu by jistě odmítli. Žádné celostátní referendum o euru, emisních povolenkách či odmítnutí migračního paktu není v přípravě a nemůže být tedy ani dohodnuto.
Okamura se opět nezabýval zákony, ostatně jako vždy, ale překvapuje mě, že zákony neznají ani ostatní, kteří mají být součástí vlády. Anebo Okamurovo tvrzení o dohodě je opět součást jeho rétoriky a chce plus za to, co vše dělá pro lidi bez ohledu na to, že mu v tom brání ústavní pravidla. Navíc Češi ani nemohou odmítnout něco, co je součástí evropské legislativy. Jediná možnost by byla vystoupení z EU, pro co naštěstí horuje pouze SPD. „Já jsem byl vždy odpůrcem obecného zákona o referendu. Navíc toto jsou nápady každý z jiného soudku, ale všechny nás vyhánějící z EU, respektive hlasující o již přijatých otázkách na úrovni EU,“ napsal Novinkám předseda poslanců ODS Marek Benda. Češi by se podle něj měli naučit v Unii vyjednávat a prosadit se. „A ne schválit Green Deal a pak se tvářit, že tam nebyli,“ poznamenal.
Navíc použití referenda jako rozhodovacího nástroje není krokem vpřed, jak by se mohlo zdát a rozhodovat o záležitostech, které už byly odsouhlaseny v EU, je nesmysl. Referendum je postaveno na jednoduchých otázkách, na které je jen odpověď ano nebo ne. Ne všichni jednoduchou otázku pochopí správně, pokud se o téma třeba do té doby nezajímali a rozhodnutí nemusí pak odpovídat tomu, co skutečně lidé chtějí. Někdo toho naopak může využít jako protestu proti většinovému názoru a nesouhlasit s tím. Takto skončilo referendum o evropské ústavě ve Francii v roce 2005, kde si voliči místo rozhodování o budoucnosti EU vyřizovali s vládou a prezidentem Chirakem účty za nesplněné sliby.
U nás není referendum tradicí, i když se snažíme posuzovat naše demokratické rozhodování právě přes lidové hlasování. Nejedná se o záležitost neutrálního rozhodování, ale spíše o nástroj politiky. Naše referendum je nyní pouze v podobě Okamurova přání.
